Občas vzpomínám na doby, kdy jsem byla na prvím stupni, a všechno bylo tak nevinné a obyčejné. Mohli jste přijít ve značkovém tričku a nebo v pytli od brambor, a všem to bylo jedno, pořád vás brali stejně. Nikdo se vás nelekl a neřekl „Ježiš ty vypadáš!" když jste přišli bez makeupu, protože tehdy polovina holek ani nevěděla co je to korektor. Ne, budeme upřímní, nevěděl to tehdy skoro nikdo.
Tehdy klukovi stačilo být vtipný a všechny holky byly jeho.
Holce stačilo umět běhat nejlíp ze třídy a na všechny se usmívat, a všichni kluci byli její.
A tak na to myslím a jak tak vidím... nic není jako dřív.
