Když se mě jednou někdo zeptal, kdo jsem, chtěla jsem odpovědět
Holka uvězněná ve svém vlastním světě, ve světě tajných snů, přání a nadějí.
Někdo, kdo jenom zbytečně zabírá místo na planetě, kde by namísto něj mohl být někdo jiný, důležitější, potřebnější.
Naivka, která věřila všemu a všem, a pak spadla.
Nikdo, kdo lidem, na kterých jí záleží nestojí ani za pozdrav.
Nikdo, koho si někdo jako on nikdy nevšimne.
Křehká dívenka, která možná působí silně a sebevědomě, ale stačí málo, a uvidíte ji zhroucenou plakat.
Ale namísto toho jsem jenom řekla svoje jméno a podala mu ruku.
