Domácí mazlíček

Co tady děláš?

„Míšo? Co tady děláš?" nevěřícně koukal na svou dobrou kamarádku, nečekal že by mohl potkat někoho známého tak daleko od domova. Cítil se z toho lehce nesvůj, ale nemohl ji jen tak odbýt.
„Mám tady nějakou schůzku." odpověděla s nuceným úsměvem. Taky ji toto setkání nebylo v tu chvíli příjemné. 
Způsob jakým to řekla jen podnítilo jeho zvědavost. Znám ji dost dobře, kdyby to nebylo něco mimořádně důležitého, nejela by tak daleko pomyslel si.
Rád by zjistil něco víc, ale už tak přišel pozdě. Někde tady na něj čeká dívka a on by ji nerad nechal čekat ještě další chvíli, odpověděl proto: „Tak to tě nebudu zdržovat, já se zkusím poohlédnout po mé společnosti na dnešní večer," ušklíbl se a když už se odvracel pohledem, aby přejel očima celý bar, koutkem oka si všiml znaku nakresleného na jejím zápěstí. Srdce se mu rozbušilo, chvíli však trvalo než si uvědomil co vlastně viděl. Bylo to stejné znamení jako to, které nařídil nakreslit si na ruku dívce, s kterou se tady chtěl dnes setkat?
Najednou už si nepřipadal tak sebevědomý, jako ve chvíli, kdy do baru vešel, s vědomím, že má celou situaci ve svých rukou. Teď se mu jeho plán bořil jak domeček z karet a jediné co zbývalo byla improvizace.
Pořád je tady šance, že je to jen neskutečná shoda náhod, trojná monáda nebývá zas tak jedinečný ornament, používá ji určitě spousta členů naší komunity, uklidňoval se v duchu, mířící k zarezervovanému stolu v lehkém přítmí vzdáleného rohu baru, odkud měl dokonalý přehled o dění všude okolo.
Vzal do ruky mobil a napsal zprávu: „Sedím u okna v nejvzdálenějším rohu od dveří...."
Sledoval jak se Míša podívala na svůj telefon, pak jeho směrem. Hned se začervenala a odvrátila pohled.
Uřcitě to je ona, teď už si byl jistý. Moc dobře však věděl, že jen tak teď za ním nepřijde, po tom všem co na sebe prozradila ani není divu.
Mezitím však cosi prohodila s barmanem, zřejmě zaplatila a chystala se k odchodu, aniž by se na Alexe ohlédla.
Ten neváhal ani vteřinu a vystartoval za ní. Doběhl ji kousek před budovou.
„Takhle si to ani jeden z nás nepředstavoval, co?" ještě při tom rozdýchával nečekaný běh.
„Promiň, nebyl to dobrý nápad sem dnes chodit," odpověděla a znovu pokračovala rychlou chůzí směrem do centra.
Neudělala však ani pár kroků, když ji chytil pevně za zápěstí a zastavil: „Nevím jak ty, ale já byl k tobě po celou dobu upřímný a nepředpokládám, že by sis všechno vymyslela, když jsi dojela až sem."
Díval se na ni pohledem, který čekal odpověď, snažila se vzdorovat, sklopila oči a nijak na jeho výzvu nereagovala.
Napětí se v tichu přerušovaném jen šumem okolního města stupňovalo.
„Měli bychom si promluvit, pokud to neuděláme dnes, jen se to posune na později," vůbec nečekal na odpověď a ještě před koncem věty se otočil na místě zamířil zpět do baru.
Tušil, že pokud se vrátí, chvíli ji to potrvá. Zapnul mobil a znova si začal číst její zprávy, možná chtěl alespoň trochu porozumět té osobě s kterou už si tak dlouho psal.
Narazil při tom na její inzerát, na který když odpověděl, toto vše začalo.
Osmnáctiletá submisivní dívka hledá pána. Sice jsem téměř bez zkušeností, ale už nějakou dobu vím, že chci být pánův majetek, zcela podřízený jeho vůli. Jsem 172 cm vysoká a vážím 65kg.