Ultimátum

661 6 0
                                    

Začetl se víc než by bylo v této situaci vhodné a proto si ani nevšiml jejího návratu. Nesměle se blížila k jeho stolu a v hlavě ji probíhalo tisíc důvodů proč se otočit, odejít a na celý dnešek zapomenout. Znala ho však už roky, vždy k ní byl upřímný, stejně jako byla upřímná k němu a kdyby se otočila, jak ji velil rozum, lhala by nejen jemu, ale i sobě.
To už ji zachytil jeho pohled. Příjemně se na ni usmál, postavil se a pomohl ji se usadit. Bylo to na zvyklosti baru a jejich do té doby kamarádský vztah velmi přehnané gesto, ale přes to vše na ni velmi zapůsobilo.
„Jak dlouho tu už víš?" prolomil ticho mezi nimi.
„Co přesně?" zněla její nejistá odpověď.
„To nutkání někomu patřit."
I když se ji do toho moc nechtělo, postupně vylíčila, že už si vlastně ani nepamatuje kdy to začalo, ten pocit tam nemele hluboko byl pořád, jen v poslední době konečně začala chápat jeho smysl.
„Rozhodně nemám v plánu tě tady přemlouvat nebo snad prosit, abys ses stala zrovna mou subinkou, ovšem chci tě ujistit, že má nabídka stále platí. Vyprší však přesně za týden, pokud se do té doby nerozhodneš, budeme dál žít, jako by se nic z toho nikdy nestalo," s posledním slovem vstal, odkráčel k baru, zaplatil za oba a nechal ji tam úplně samotnou, jen s jejími neuspořádaně probíhajícími myšlenkami.

Během týdne se párkrát minuli, ale většinou to skončilo jen jako chladný pozdrav a oba se vydali svou cestou.
Aby přišel na jiné myšlenky, vrátil se zpět na stránku, díky které zjistil kým vlastně Michaela je. Narazil na pár docela zajímavých inzerátu, na pár z nich dokonce odpověděl, ale na jiné myšlenky ho to nepřivedlo.
Skoro po týdnu ho ze spánku vytrhlo upozornění na nový mail. Okamžitě vyskočil z postele aby jej zkontroloval, nemohl mu psát nikdo jiný. Jak byl překvapený když se místo toho dočetl, že má slevu na půjčení automobilu kdekoliv po Evropě. Co se dá dělat, dnes večer to bude přesně týden od jejich setkání v baru a pomalu se smiřoval s tím, že nechtěně přišel o dobrou kamarádku.
Pamatoval si moc dobře, kolik bylo hodin když vyslovil to ultimátum, poslední minuty před jeho vypršením jen seděl a čekal jak to dopadne. Ale nic se nestalo, žádná odpověď ten večer nepřišla. Uu
Neměl náladu na vůbec nic a proto jen zalezl do postele a snažil se usnout. 

Domácí mazlíček Kde žijí příběhy. Začni objevovat