Jeden Večer

1

Všechno nejlepší k narozeninám mojí nejlepší kamarádce Jessinka13
Tohle je pro tebe

,, Tenhle je překrásný. ''
Jeho společník si povzdechl, už asi po sté za tu dobu co v muzeu byli.

,, Tony já už tohle nedávám. Jsme v tomhle muzeu už po desáté tenhle měsíc. Nevěřím sám sobě že to říkám, ale Natasha má pravdu, měl by sis najít chlapa. A teď jdu domů, takže se do toho můžeš rovnou pustit. ''

,, Vážně Steve? Vybodneš se na svého nejlepšího přítele? ''

Blonďák se zasmál a poplácal ho po rameni.

,, Uvidíme se večer. " a s úsměvem odešel.

Ještě chvíli ho sledoval než se obrátil zpět k obrazu. Vyobrazoval jakési prapodivné bytosti s rohy na hořící hranici. Vážně se mu líbil. Všechny obrazy, sochy a další výtvarné objekty byly z vysoké školy kousek od musea.

Měsíční výstava měla zadání pocity. Žádný z umělců nebyl ještě slavný, ale byli to vážně zajímavé kousky. Nejvíc ho zajala malba na obrovské plátno která zabírala skoro jednu celou stěnu.

Malíř měl asi vážně špatný den, protože z obrazu vyzařoval smutek. Při prvním pohledu to vypadalo jakoby zelená, černá a červená barva, které tvoří většinu obrazu, byli nacákané bez nějakého rozmýšlení, ale při delším zkoumáním jste si všimli obličeje v agonii.

Tony už znal každý detail na plátně. Se Stevem museum navštívil sice desetkrát, ale sám tady byl od začátku výstavy už asi patnáckrát, někdy i po zavírací době o nocích, kdy nemohl spát, podplatil hlídače aby dovnitř mohl a hodiny zíral na tu stěnu.

Moc rád by potkal toho kdo to dílo stvořil.

'Loki Laufeyson' bylo vyražené na zlaté destičce vedle malby.

Zajímavé jméno. Ze začátku si pod ním nemohl nikoho představit, takže si fotku dotyčného našel. Jako posedlý.

Rozhlédl se. Většina lidí už odešla, tak se rozhodl jít také.

Svými myšlenkami to asi přivolal, protože když se blížil k východu zahlédl černé vlasy, které tak dobře znal z obrazovky. Muž stál u pokladny a očividně se hádal s ženou za sklem, Stark ale nehodlal čekat.

Zastavil se u něj se slovy.,, Líbil se mi vás obraz. "

Pokladní i černovlásek se k němu překvapeně otočili.

,, Já.. Hm Děkuji?"

Žena se k němu pootočila.
,, Pane Starku. Sice už zavíráme, ale samozřejmě tu můžete ještě chvíli zůstat. "

Černovlásek jí skočil do řeči.
,, Dořešíme to zítra, už jdu. Měj se Doro."
A rozešel se ke dveřím.

,, Počkejte, doprovodím vás." Naposledy se otočil k ženě a mrkl na ní, až zčervenala, ostatně jako každá žena když si myslela, že je středem milionářovy pozornosti.

,, Nemusíte mne doprovázet. "

,, Vezměte si taxi? Vypadá to že ne, a já nemůžu někoho jako vy chodit v noci samotného."

Loki zpomalil a s nakloněnou hlavou se na něj zadíval. Mrazivý pohled mu skoro zastavil dech, usedl mu na hruď, jako a dusil ho. Zdálo se mu to jako hodiny, než se malíř konečně podíval jinam s úšklebkem na rtech.

Tony si rychle olízl suché rty a pokoušel se uklidnit rychle bušící srdce. Proč ho takhle rozhodí jediný pohled? Vážně se cítil jako posedlý.