VOJENSKÁ NEMOCNICE

Nové místo

Začínalo svítat. Slunce pozdního léta se pomalu objevovalo  nad Rubavou. Severní část České republiky se probouzela do nového dne. Rubavu dnes čekal velký den i když většina obyvatel o tom neměla nejmenší tušení. Věděli o tom pouze zaměstnanci místní nemocnice, která se konečně po dvou letech od výbuchu opět vrací do plného provozu.

Kousek od jmenované nemocnice v moderním krásném bytě spal jeden pár. Ema byla schoulená v Romanově náručí. Na jednom z nočních stolků konkrétně na tom, který byl blíž k Romanově polovině postele, stála chůvička. Zatím se z ní ozývalo jenom pravidelné oddechování. To se ale brzy mělo změnit.

Na manželech bylo vidět, že starost o dítě je náročná. Oba byli unavení a i kdyby vedle nich vybuchovaly bomby nejspíš by je to nevzbudilo. Každého rodiče ale vzbudí pláč jeho dítěte. A to zrovna to malé zařízení na nočním stolku přeneslo do, až do této chvíle, tiché ložnice. 

Mezi vzlyky malého Mikuláše se ozývalo volání: ,,Tati! Mami!." První se probudila Ema. Přeci jenom jako matka má citlivější vnímání. Chtěla se natáhnout pro chůvičku, jenže Roman jí držel příliš pevně, takže nebylo možné, aby ho její pohyb neprobudil. 

,,Co se děje?" zeptal se rozespalým hlasem. ,,Nic, lásko spi dál. Malý jenom pláče. Pustíš mě prosím, abych vzala chůvičku?" zeptala se Ema taky ještě v polospánku, protože Roman jí stále držel. ,,Jo jasně. Promiň. řekl Roman a trošku se od Emy odtáhl. A podíval se kolik je hodin

Ema stiskla tlačítko mikrofonu a řekla: ,,Míšo, vydrž už jdu." Malý Mikuláš se opravdu uklidnil, když slyšel hlas svojí maminky. Jenže Roman se naštval: ,,Emo, několikrát jsem tě prosil, abys mu neříkala Míšo."

 Ema mu na to odvětila: ,,Romane, já jsem chtěla, aby se jmenoval po tobě. S tím jsi nesouhlasil, ale Míša nemusí být zdrobnělina jenom jména Michael, ale i jména Mikuláš. A přestaň se se mnou dohadovat o něčem co jsme řešili už před dvěma lety a já to považovala za uzavřenou věc." 

Romanovi se vlastně jméno jeho syna až tolik nelíbilo, ale když před jeho narozením vybírali jak se bude jmenovat byl tohle nejlepší kompromis. Nechtěl aby se jmenoval po něm. Měl totiž pocit, že to jméno přináší smůlu. 

Zvedl se a chtěl jít za svým malým štěstím. ,,Kam jdeš?" zeptala se Ema. ,,No přece za Mikulášem, než zase začne brečet." oznámil jí Roman. ,,A nechceš si ještě lehnout? To slavnostní otevření je až někdy před obědem ne? Kolik vůbec je?" Ema si uvědomila, že nemá nejmenší přehled o čase. ,,Bude pět. A stejně bych už neusnul. Ty se klidně ještě natáhni. Já se o malýho postarám." řekl Roman a políbil Emu na čelo. 

,,Ne to je v pohodě. Já vám alespoň zatím udělám něco k snídani." řekla Ema a začala se taky zvedat z postele. To už ale Roman mířil do dětského pokojíčku. 

-------------

O hodinu později už všichni tři seděli oblečení a přichystaní do nového dne u snídaně. Když Roman Mikulášovi vkládal do pusinky kousek chleba zeptal se: ,,Emo, nechtěla bys se mnou jít dneska do nemocnice?" ,,A co bych tam prosím tě dělala? usmála se Ema. ,,Podívala by ses jak to tam teď vypadá. A navíc chtěl bych s vámi trávit co nejvíc času. Dokud to ještě jde." řekl Roman ,,Jak to myslíš?" ptala se trošku zaraženě Ema.

,,No po té naší krvavé svatbě se majitel rozhodl urgent neobnovovat a místo toho je v nemocnici normální chirurgie, ale to víš. Zbylo nás málo a nové oddělení potřebuje primáře. Mluvil jsem s Viktorem a on to místo chce dát mě." řekl Roman trošku nervózně.

,,To snad nemyslíš vážně." vyděsila se Ema ,,Vždyť by jsi nebyl vůbec doma." ,,Já vím, taky z toho nejsem vůbec nadšenej. Navíc jsme vojenská nemocnice a to vzhledem k mojí minulosti..." Roman nemusel pokračovat. Emě bylo jasné, že setkání s armádou mohlo být pro jejího manžela být hrozbou. ,,Aby toho nebylo nebylo málo v Německu za pár dní začíná mezinárodní cvičení a budou tam i Rusové. Mluvil jsem s Danem  a řekl mi toho hodně. Taky mi řekl, že tam budou lidi, kteří by mě mohli poznat. A jestli se něco semele hádej kde je nejbližší vojenská nemocnice. Samozřejmě ta naše. Takže bych se jako primář mohl dostat do velkých problémů."