Krycí jméno Princezna

°5°

Cestou ze sesterny jsem se zastavila v bufetu za Ethanem, abych z něj udělala Dylanovi dozor. Nenechal se ode mě rušit v nabalování jedné ze sester a jen mi to v rychlosti odkýval, tak jsem usoudila, že si to přebral.

Na recepci jsem se pak připojila k Jaceovi a Lukovi.

Jace vypadal, že brzo nudou odpadne a Luke se nerušeně opíral o područku pohovky a usmíval se do telefonu jako sluníčko.

,,Tak, jsem tady."
Oznámila jsem jim, kdyby si mě náhodou nevšimli, zahučela vedle Luka a nenápadně mu nakoukla přes rameno. Jo, vím že je to neslušný, ale co. Svět se neposere. :)

Ještě než s trhnutím uhnul jsem stihla zaznamenat emoji ve tvaru srdíčka.
Nevypadá jako romantik, ale kdo ví, jak se nám chlapec ještě vybarví.

Chtěla jsem si ho za to začít dobírat, když se ozval Jace.

,,Už mě to tady nebaví, jdu čekat ven. Chcete se přidat?"

,,Jo, já půjdu. Luku?"
Vstala jsem a otočila se na Luka.

Ten jen protočil oči a taky se postavil
,,No, na výběr zrovna nemám, takže jdu taky."

Takže jsme se sbalili a šli čekat před nemocnici.

Šla jsem před klukama a neuniklo mi, že si za mnou šeptají a divně se chichotají.

,,Pánové, co je zde tak vtipného? Prosím, podělte se se mnou."
Přednesla jsem ironicky a otočila se na ně.

,,No, nic důležitého. Jen jsme si říkali, jak někdo s takovým tělem může pracovat v nemocnici."
Uchechtl se Jace a jeho ruka přistála na mém zadku.

,,Jo. S tím tvým zadkem bys klidně mohla dělat modelku. Takovej jen těžko někde najdeš."
Doplnil ho Luke a taky se pokusil sáhnout si, a stihla jsem ho praštit po ruce.

Samozřejmě jsem to všechno brala s rezervou, takže jsem nad tím jen mávla rukou a sama si z týhle situace trochu udělala srandu. Jo, jsem trochu bezprostřední člověk, no a?

,,A co je teda na mém pozadí tak výjimečného?"
Zasmála jsem se a odendala Jaceovu ruku pryč.

Ten jen udělal smutný obličej a řekl
,,Máš ho pevný a kulatý. Akorát tak do ruky. A jak řekl Luke, takovej se jen těžko najde."

Šibalsky se usmál a svojí ruku vrátil na původní místo...

,,Jasně..."
Ucedila jsem samolibně a opět mu tu ruku zkusila dát pryč.

,,Počkej, já si chci taky sáhnout!"
Uchechtl se Luke a já ucítila další ruku na svém zadku.
Achjo. Prasata.

,,Nechte mě" jakoby dramaticky jsem vypískla a zkusila od nich odběhnout, jenže to dopadlo tak, že jsme se tam jak kreténi honili po parkovišti.
No, pohled to musel být opravdu unikátní.

Dámy a pánové pozor.....

                   CHRISTIAN

Zatímco ti tři připravovali Dylana na přesun z nemocnice zpátky do našeho sídla, já čekal v autě. Ve své nádherné nablýskané Audině.
Nechci se chlubit, aut mám ve svých garážích hromady, ale tady toho miláčka mám speciálně do civilu.

Jsem hlavou týhle akce, takže z auta nenápadně střežím okolí nemocnice a v případě nebezpečí dám vědět Lukovi dovnitř. 

Jak jsem tak čekal, najednou vidím ty dva a nějakou holku....asi Casandru vycházet z nemocnice.
Jo, je to Casandra.