Soukromé lekce Severuse Snapea

1

Prostě to věděl. Pronásledoval ho. Ale kdykoli se ohlédl, nikoho neviděl. Ten vnitřní pocit štvané zvěře, ho docela dost dusil.

Proč mi Malfoy nedá pokoj? Co tím sleduje?

Harry rychle zahnul za roh, a nečekaně do něj narazil.

"Nazdárek, Pottere," ušklíbl se Draco.

"Co chceš, Malfoyi?"

"Přeci tebe, Zlato," uchechtl se Draco a přibližoval se k Harrymu. Harry zbledl jako stěna.

"Co to praboha děláš?" vykřikl Harry, ale neměl šanci utéct. Draco jej chytil a chystal se jej políbit.

"Zbláznil ses? Nech mě!" ječel Harry jako smyslů zbavený.

"Co to s tebou je?" měřil si ho Draco ostřížím pohledem.

"Já nejsem teplej!" vyštěkl Harry.

"Zapomněl jsem na ty tvoje poloviční mudlovský geny. Copak nechápeš, že v našem světě si na tohle nehrajeme?" ohradil se Draco.

"O čem to sakra mluvíš?" nechápal Harry.

"Koukám, že jsi vážně mimo. S tebou nebudu ztrácet čas. Třeba Finigan by mě chtěl. Ale tebe by si měl vzít do parády Snape," mumlal si pro sebe Draco. Zatímco táhnul Nebelvíra proti jeho vůli do sklepení.

"Co to...," bránil se Harry.

"Ticho, pomůže ti tomu všemu porozumět, ty jedno tele nebelvírský," chechtal se Draco svému vtipu a táhnul Harryho ke Snapeovu kabinetu.

Ostré "dále" se ozvalo zpoza dveří. Draco vstrčil hlavu do místnosti.

"Pane profesore, vedu vám sem jednoho, který by potřeboval poučit," zubil se Draco na svého kmotra.

"Koho?" zeptal se líně Snape. A Draco otevřel dveře dokořán.

"Potter? Je to snad myšleno jako vtip?" pozvedl Snape obočí.

"Vůbec ne, pane profesore. On to vážně potřebuje. Nemá představu o tom, jak to v našem světě chodí," vysvětlil Draco.

Harry nechápal, co se děje. Nechápavě vrhal pohledy střídavě na Snapea a Draca.

"To je vskutku nečekané," ušklíbl se Snape a pak přikývl.

"Tak já jdu hledat jiného Nebelvíra," uchechtl se Draco a Harryho tam nechal.

"Pojďte dál," vyzval jej Snape. Harry nedůvěřivě vstoupil.

"Posaďte se!" přikázal mu Snape. Harry si bezmyšlenkovitě sedl na židli.

"Nuže, pane Pottere, máte alespoň nepatrnou představu, o čem tu dnes budeme hovořit?"

"Ne pane. Nechápu, proč mě se Malfoy dotáhnul," pokrčil Harry rameny.

Svatá prostoto! Potter, Vyvolený, ten který porazil Pána zla, je vážně větší hlupák, než za jakého jsem ho považoval.

"Jaká situace předcházela vašemu přivlečení do mé kanceláře? Předpokládám, že dobrovolně jste sem nepřišel," zajímal se Snape.

"Ehm ne. Malfoy mě celý den sledoval a pak se mě pokusil líbat. Říkal jsem mu, že já nejsem teplej..." nedokončil Harry myšlenku. Snape ho zarazil pohybem ruky.

"Stačí, pane Pottere. Takovéto přívlastky, kterým mudlové dávají přednost, jsou v našem světě zapovězené. Abych vám to lépe přiblížil, v podstatě to je ekvivalent slov mudlovský šmejd. S tím rozdílem, že byste tak označil všechny kouzelníky a čarodějky. V našem světě totiž sexuální orientaci nijak nerozlišujeme."

Harry na něj zíral s otevřenou pusou dokořán.

"Takže, ehm..., když mě dneska Malfoy chtěl políbit..."

"Prokazoval vám tím vlastně čest, zatímco vy jste jej urazil. Osobně nechápu, co ho to popadlo vybírat si mezi Nebelvíry...," odfrkl si Snape posměšně. Harry se to rozhodl ignorovat.

"No..., asi vážně nevím, jak to mezi kouzelníky chodí. Doma mi to sotva řeknou," pokrčil rameny Harry.

"Vidím, že vám budu muset skutečně pomoci. Od pana ředitele se toho nedočkáte. Ten by vám nejspíš nabídl jen citronové bonbóny."

"Jo, to by mu bylo podobný," poškrábal se Harry na hlavě a zasmál se. Když si všiml profesorova mrazivého pohledu, raději hned zmlknul.

"Přijďte zítra v osm večer, podebatujeme spolu o té záležitosti," oznámil mu Snape a pak Harryho vyhodil na chodbu.