Kriminálka zlosti (bankovní přepadení)

Kapitola 1.

Budík zazvonil 7:30 měla jsem divný pocit jakoby mi bylo špatně, ale naštěstí to bylo jen hladem. V klidu jsem vztala, ustlala si postel upravila polštář a šla dolů po schodech do kuchyně si udělat něco dobrého k snídani. Zapla jsem sporák a začala dělat vajíčka která byla výborná, hned jsem měla větší chuť do života. Sotva jsem dojedla, a zazvonil mi telefon s tím že se mám dostavit k bance ve stredu města, protože byl nový případ. Šla jsem do šatníku se převléknout, vzít si svoji zbraň a průkaz zamkla dveře, a šla směrem k autu. Otevřela jsem hlavní dveře od baráku a vztoupila na ulici. Zastavil mě nějaký pán s tím že mu jde o život, někdo po něm prý střílel z neznámého důvodu, měl doopravdy strach dívala jsem se mu přímo do oči a řekla ať si sedne do mého auta že ho odvezu, na stanici aby podal trestné oznámení. Pán se na mě divně podíval a řekl že je to všechno v pořádku, že vše zvládne, "a odešel"
Byla jsem velice zmatená nevěděla jsem jak se tvářit řekla jsem si že to byl asi jen blby v tip, otočila jsem se, a šla jsem k mému autu. Odemkla jsem sedla si, dala si pasy nastartovala a vydala se k bance kde byla hlášen případ. Když jsem dojela na místo činu, vystoupila s auta podívala se kolem sebe, a vztoupila jsem dovnitř.

Zeptala jsem se sakra co se tady stalo.

Vedle ni se ocitl doktor a řekl, tyhle lidé co tohle udělaly neměly v úmyslu jen loupež, měly v plánu i zabíjet. Lucie se podívala znova kolem sebe a prohlásila "tak tohle je můj nový případ"!
Zeptala jsem se jestli mají nějaké záznamy s kamerových systému a šla se na ně podívat, oh mohla jsem čekat že budou celý zahaleny!. Chtěla jsem všechny důkazy ještě ten den na stole abych mohla co nejdříve začít z vyšetřováním. Mezitím jsem si ještě došla na oběd do restaurace, měla jsem doopravdy hlad, dala jsem si smažený sýr a hranolky. Bylo to velice výborné, k večeru jsem se dostavila na policejní stanici, všechny jsem pozdravila a šla ke svému stolu, kde byly položeny důkazy a spis o tom co se stalo. Velice jsem se zamyslela co se mohlo doopravdy stát, a bylo mi líto rodin, kterým tam zemřeli příbuzné. Otevřela jsem spis a podívala se dovnitř, strávila jsem tam dvě a půl, všechno si nalepila na svoji nástěnku a jela domu se poradně vyspat na druhý den.