Střípky minulosti

7. kapitola- Brucelóza

Ráno jsem vůbec nedokázala vstát. Bolest hlavy a břicha jsem vůbec nemohla vydržet.,, Copak, copak ". Uslyšela jsem hlas vycházející z koupelny.,, Je mi na umření." Přešel mě mně a přiložil mi ruku na čelo.,, Prosimtě, to bude jen nějaké nachlazení jsem v pohodě. I když zas tak v pohodě nejsem, ale dneska to zvládnu a nějak to přejde a večer se z toho vyspím." Řekla jsem a pomalu si sedla. Hlava mě zavolala jak kdyby do ní někdo praštil palicí.,, Ne ." Řekl a přeměřoval si mě pohledem.,, Lily může to být něco vážného."
,, Ale prosímtě nic to není."
,, Hele ty teď budeš ležet aq já půjdu za Helen jí říct že dnes budeme mimo plán jestli jí to nevadí a skočím ti pro nějaké léky."

🦋🦋🦋

Když jsem souhlasila s tím že budu ležet a Martin skočí pro léky, netušila jsem jaká to bude nuda. Ležela jsem v posteli a totálně jsem se nudila, pořád mi bylo dost špatně ale spát se mi nechtělo. Když jsem s natáhla pro skleničku na nočním stolku omylem jsem schodila prášek, který mi sem Martin dál kdyby mi bylo opravdu nejhůř. Zatím to zvládám ale trochu, je mi dost zlé ale zvládám to. Natáhla jsem se pod postel pro ten prášek a zahlédla jsem něco blištivého. Natáhla jsem se pro to hned jak jsem sebrala ten prášek a vytáhla to.

Klíče ?

Uvědomila jsem si že jsou tady jedny dveře které jsou zamčené.

Že by to byl klíč od té místnosti ?

Pomalu jsem vstala a zamířila k těm dveřím. Zástrčka jsem klíč do zámku a uvědomila si že jsem s ním otočila.

Je to on !

Otevřela jsem dveře a pohled se mi upřel na nádhernou kuchyň. Byla krásná, na levou v rohu lednice, vedle vařič, vedle volná linka kde byl kávovar. Nad linkou byli skříňky, kde byli uložené různé čaje, kapsle do kávovaru, mouka, špagety, těstoviny a tak dále. To je krása. Máme na pokoji i svou kuchyň. Zavřela jsem dveře do kuchyně a zde zam8řila do postele, jelikož mě extrémně začala bolet hlava. Napila jsem se vody a snažila se zase usnout.

🦋🦋🦋

Probudilo mě zavření dveří od našeho pokoje s Martinem.,, Ahoj, jak ti je." Zeptal se když přišel k mojí posteli.
Ani jsem si neuvědomila jak mi je.,, Pořád stejně, trošku mě míň Bolo hlava ale pořád mizerně." Odpověděla jsem Martinovi a víc se zachumlala  do peřiny.
,, Tady máš léky, koupil jsem na hlavu, a nějaký na bolení břicha." Řekl.
,, Objevila jsem co je za těmi zamčenými dveřmi." Kývla jsem ke dveřím, za kterému je kuchyně.,, Fakt ? Jak to ?"
,, Našla jsem klíč, pod postelí a je tam nádherná kuchyň." Otevřel dveře a nahlédl dovnitř. Všechno prozkoumal a když našel skříňku s léky, z těch co koupil mi z každýho jeden vyndal a ostatní uklidil. Donesl mi je a řekl.,, Na, zapij je, snad ti bude líp. Já zatím něco uvařím."Vzala jsem si od něho dva prášky a oba naráz zapila vodou.,, Díky." Martin došel do kuchyně.,, Lednice je úplně plná." Zakřičel na mě z kuchyně.,, Hustý." Odpověděla jsem na jeho oznamující větu.,, Uvařím špagety, jíš to ne ?"
,, Děláš si srandu ?! Miluju špagety." Řekla jsem s úšměvem.,, Ok jdu na to."

🦋🦋🦋

Martin se objevil se dvěma talíři u maličkého stolku který stál za mou postelí. Položil to na něj a z kuchyně ještě přinesl dva hrnky které položil také na stolek.,, Zvládneš vstát ?" Zeptal se mě.,, Jojo snad jo." Opatrně jsem si sedla a když jsem se ujistila že jsem v pohodě, pomalu jsem si stoupla na zem a došla ke stolku, kde jsem si sedla na židli.,, Vypadáš hrozně." Zasmál se.,, Hmmm dík." Odpověděla jsem a chytila vidličku vedle talíře.,, Dobrou." ,,Dobrou." Namítala jsem si na vydličku špagety a s chutí jsem si je dala do úst. Spolkla jsem to a uculila se jak nedobré to bylo.,, Co je ?"
,, Je to... Strašné." Řekla jsem.,, Dobře, nevařím úplně skvěle ale tak hnusné to být určitě nemůže." Taky si dal špagety do pusy.,, No, jako je to docela dobré."
,, Počkej." V jeho pohledu jsem viděla že se zamyslel. Může to být příznak jedné nemoci. Pachuť v ústech." Řekl a já se au lekla.,, Jaké nemoci ?" Chtěla jsem panikařit ale moje hlava mi to nedovolila. Zrovna se rozhodla že mě začne bolet. Sykla jsem bolestí a chytla se za hlavu. Martin ke mně vzhlédl a vstal.,, Pojď si zase lehnout, zkus se ještě vyspat." Pomohl mi dojít k posteli a já zkusila zabrat.