Střípky minulosti

6.kapitola - jsem do tebe blázen

Vstal také.,, myslel jsem." dotkl se mého zápěstí. Rukou jsem švihla k sobě.,, myslel jsem, že by jsme mohli... být spolu." když jsem slyšela poslední dvě slova, podívala jsem se na něj výrazem
" přeskočilo ti ?! "

,, cože?!" vykulila jsem na něj oči.,, vždyť o mě nic nevíš, vůbec se neznáme, jak tě tohle vůbec napadlo?!"
,, všechno by jsme si o sobě řekli, poznali se líp, a byli by jsme šťastný, Lili." díval se na mě.,, Vůbec nevíš co tady říkaš, posloucháš se ?! Říkáš úplný nesmysly."

,, Nejsou to nesmysly, lili, nevím co jsi se mnou udělala, ale znám tě ani ne dva dny a jsem do tebe blázen, dej nám šanci." zaúpěl.,, no právě, znáš mě dva dny, nejde to." řekla jsem trochu sklesle.
,,Tak schválně že tě do konce kurzu zbalím,že za dva týdny se do mě zamiluješ a budeš moje." řekl s ďábelským úšklebkem.,, Tak fajna ale když sázku prohraješ, tak už mi dáš pokoj.",, fajn." Řekl rozpačitě a natáhl ke mně ruku na důkaz slibu. Já jeho ruku bez váhání přijala a ušklíbla se.

🦋🦋🦋

Vyšla jsem do jídelny abych se konečně najedla. Nandala jsem si oběd a šla ke stolu kde už jsem viděla holky.,, no kde jseš." zařvala na mě Caroline.,, už jsem tady a nekřič sakra, já stojím vedle tebe."
Posadila jsem se na židly naproti Caroline a vedle Vicky.,, kde jsi byla sakra?!" řekla celkem nahlas i Vicky.,, Na pokoji, něco jsem tam ještě hledala." Zalhala jsem.,, Hele vím že se známe asi tři dny, ani ne, ale tyhle obličeje moc dobře znám, a jestli nám to chceš říct, řekni nám to a pokud ne neříkej nám to, ale my by jsme byli rádi kdyby jsme byli jako nejlepší  kamarádky a říkali si všechno. Navíc nás to hrozně zajímá." zasmáli se obě a koukali se na mě tak.
,, tak jo. Řešila jsem něco s Martinem." řekla jsem trochu záhadně.
,,Daly jsme si sázku. Že se do konce kurzu do něj zamiluji a budu prý jeho. Když prohraje dá mi pokoj." přiznala jsem.
,,ale já tomu nevěřím, chci aby mi dal pokoj." povzdychla jsem si.

,, no tak to jsem dost zvědavá, protože myslím že by se mu to mohlo povést." řekla Caroline a já se málem zadusila jídlem které jsem si právě dala do úst.
,, ty tomu fakt věříš?!" pozvedla jsem jedno obočí.,, já taky." Přidala se Vicky.,, Holky vy jste šílený, vážně si myslíte že by mě jen tak dostal?! Takovej snadnej terč vážně nejsem."
.,, no to si ještě povíme." všichni jsme se na sebe podívali a já už to nechala být a už jsem radši konečně pokračovala v tom trávení obědu, ze kterého jsem si před chvílí dala jen jedno sousto, kterým jsem se málem zadusila.

🦋🦋🦋

Když jsem s vracela z oběda, nebyla jsem si jistá jestli Martin je už v pokoji tak jsem zkusila vzít za kliku a otevřít. Nešlo to. Martin tady ještě není. Oddychla jsem si.,, Nejdřív musíš vzít klíč,dát ho  zámku, otočit s ním a potom až otevřít. Takhle se normálně otevírají dveře ne ?" Uslyšela jsem za sebou Martina.

To si dělá legraci!

,,Já vím" zavrčela jsem.

Odemkla jsem dveře a hned vešla do pokoje. Martin hned za mnou. Přešla jsem k posteli kde jsem měla přesně před nočním stolkem položený menší batůžek a v něm jsem měla uloženou láhev. Vzala jsem jí a už jsem míříla zase z pokoje do jídelny kde jsem si chtěla natočit čistou vodu z kohoutku. Vyšla jsem z pokoje a prošla krátkou chodbou kde byli dvoje dveře. V jedných byla Caroline a Vicky a ve druhých taky někdo kdo je tady na kurzu. Sestoupala jsem ze schodů a uvědomila si že jsem se ani nestihla podívat co dělá Martin. To je jedno. On mě tak štve. Vstoupila jsem do kuchyně a z kohoutku jsem si napustila čistou studenou vodu do láhve. Když jsem chtěla jít zase po schodech nahoru, všimla jsem si nástěnky na které byl plakát že dnes ve tři odpoledne je módní přehlídka tady ve vedlejším městě. Říkala jsem si že módní přehlídka by se mi asi líbila a možná by semnou šli i holky. Spěchala jsem tedy po schodech ke dveřím jejich pokoje. Zaťukala jsem a po chvilce s dveře otevřeli. V nich byla Caroline.,, Ahoj." Pozdravila mě.,, Ahoj, nechtěli byste s Vicky semnou jít dnes na módní přehlídku ? Je ve tři tady ve vedlejším městě." Otázala jsem se.,, Jo rády ."
,,Tak si dáme ve dvě sraz dole v hale, nebo potřebujete víc času ?"
,, Ve dvě je to v pohodě ." Řekla.
,, Tak zatím ahoj."

V našem pokoji jsem vůbec neviděla Martina. Asi vyrazil taky někam s kámošema. Šla jsem tedy do šatny a vybrala si černé ke kolenům dlouhé šaty, s červenými lodičkami. Převlékla jsem se a v koupelně jsem se potom namalovala. Dala jsem si korektor, na oči nanesla hnědé oční stíny, černé linky, tváře jsem trochu namalovala růžovou tvářenkou, na řasy nanesla řasenku a pusu jsem přejela červenou né úplně výraznou rtěnkou.

V šatně jsem si vzala ještě kabelku, kterou jsem zapomněla když jsem tam byla a do ní jsem vložila peněženku a mobil. Ještě jsem se podívala na hodinky na ruce a zjistila že zbývá pět minut do dvou. Vyšla jsem, zamkla jsem pokoj a klíč vložila také do kabelky.  Sešla jsem schody. V hale jsem ještě Caroline ani Vicky neviděla, tak jsem chvilku počkala a za chvilku jsme mohli s holkama vyrazit na autobusovou zastávku.

🦋🦋🦋

Když jsme dorazily do budovy, kde se to má vše odehrávat, posadili jsme se na židle podél mola. Čekali jsme než to začne a za necelou čtvrt hodinku to začalo. První byla mladá slečna se světle modrými šaty, trošku tmavší modrý klobouk a bílé lodičky. Hezký outfit. Další byla paní s rudými šaty a s tělovými lodičkami. Vlasy měla rozpuštěné a navlněné. Podívala jsem se na holky které do toho byli úplně zažrané. Koukla jsem se tedy  zpátky na molo a sledovala další slečny s outfity.

🦋🦋🦋

Je konec módní přehlídky a my odcházíme z budovy. Je za deset minut pět a v pět nám jede autobus. Došli jsme na zastávku a čekali na autobus.

🦋🦋🦋

Vrátily jsme se v půl šesté. V šest nám začíná program. U pokoje jsme se s holkama rozloučili a já jen vešla do svého pokoje. Martin ležel na posteli a koukal do mobilu. Zavřela jsem dveře a Martin upřel zrak na mě.,, Čau." Řekl.,, Čau." Pozdravila jsem ho také.,, Kde jsi byla ?" Zeptal se zvědavě.,, Na módní přehlídce." Sedla jsem si na postel a oddychla si.,, Tak doufám že jsi si to tam užila.",, Jojo užila." Řekla jsem a roztáhla se na posteli. Jsem docela unavená, ale večerní program zvládnu a docela se i těším co budeme hrát.

🦋🦋🦋

Už za pět minut začíná večerní program, takže jsem se zvedla z postele na které jsem celou dobu ležela a odpočívala a šla jsem tedy dolů do hlavní haly. Došla jsem ze schodů dolů do hlavní haly a hned jsem viděla dav lidí, kteří jen čekaly. Asi jsme měli čekat než náš zavolá hlavní vedoucí nebo nevím proč tu čekají. Zahlédla jsem Caroline a Vicky tak jsem za nimi šla.,, Ahoj, proč tu čekáte?" Zeptala jsem se.,, Ahoj, čekáme až nás zavolá hlavní vedoucí." Odpověděla mi Vicky.,, Aha." Řekla jsem a zahlédla jak se k nám blíží Martin s nějakým klukem.,, Ahoj holky, nevíte co máme dělat ?" Zeptal se Martin s úsměvem.,, Máme tady počkat až nás zavolá hlavní vedoucí." Řekla jsem mu.
,, Aha, a holky tohle je Conerr." Řekl Martin.,, Conerre tohle je Caroline, Vicky." Ukazoval na každou z nás a potom ukázal na mě.,, A tohle je Lily.",, Ahoj Canerre." Podal si ruku z každou a potom jí podal mě. Chytla jsem jeho ruku a potřásla si s ním. Pořád držel mou ruku.
,,Ehm." Pořád držel mou ruku.,, Hele, Hele, stačí Conrre jo" Řekl Martin a Conerr pustil mou ruku. S Martinem odešli a my jsme s holkama čekaly dál.,, Ehm, ahoj všichni já jsem Helen a prosím tykejte mi. Prosím pojďte všichni do támhle tich dveří. To je tělocvična a každý den tam budeme chodit na večerní program, pokud nepůjdeme tedy někam ven." Zaslechla jsem hlas hlavní vedoucí tedy Helen. Všichni jsme se odebrali do dveří na které Helen ukázala.

Všichni jsme se usadily na židle které byli postavené v kruhu na kraji tělocvičny.,, Tak dnes začneme jen s jednoduchou hrou protože je to první večerní program, takový seznamovací a od zítra začneme s lepšími a těším programi. Začínáme hru, slovní kopanou. Myslím že jí všichni znají, tak začínám první slovo a to je SLON. Tak jdeme takhle dokola po pravé straně." Začali jsme hrát hru.

🦋🦋🦋

Po večerním programu jsem byla vážně dost unavená, takže jsem hned zamířila do koupelny kde jsem se odlíčila, umyla a vyčistila zuby. Zalezla jsem do postele a po pár minutách jsem hned usla.

Tak. Konečně jsem vydala další kapitolu.🥰
Jsem na sebe vážně pyšná.🥰😄 Omlouvám se za zpoždění, vůbec nemám nápady. Vůbec mi nejdou do hlavy. Snažím se, ale zase tak jednoduchý to není. Musím ještě dělat školu a jiné věci a psát do toho ještě příběh je vážně náročné. Omlouvám
se. Ale slibuji že se budu snažit a další kapitolu zkusím vydat co nejdříve.🥰😊