Strážci světla || League of Legends ✓

༒ 𝑭𝒓𝒆𝒍𝒋𝒐𝒓𝒅 ༒

Opravdu jsme nečekali dlouho. Už po půldruhé minutě se Olaf vzpamatoval, zatřepal divoce hlavou a všechny nás zmerčil pohledem.
,,Co se stalo?" zahuhlá, jako by na všechno dočista zapomněl. ,,Jak jste Olafa uklidnili? Olaf chtěl být naštvaný!"
To asi chtěl, ale teď moc nahněvaně nezněl, a tak nepředstavoval žádné potenciální nebezpečí.
,,Olafe, hele," předstoupí před něj Lucian. Jeho zranění opravdu nebylo nějaké špatné, byl to jen mělký škrábance a když jsem se ho zeptala, jestli by nechtěl pomoc, jen nad tím mávl rukou, že jeho blbost a odnese si to on. I tak jsem si ale řekla, že mu na to na velitelství něco natřu.
Vtipné, že už přemýšlím o tom, co bude po Freljordu, i když ani nevím, jak to tady dopadne nebo jestli z toho vyvázneme živí, když se to minule skoro nepovedlo.
,,Ať už jsi naštvaný byl nebo ne, potřebujeme tvoji pomoc. Hádám, že tady máš v plánu dneska umřít, ne?"
Olaf šťastně přikývl, jako by se bavili i tom, že za odměnu dostane čokoládu a ne smrt.
,,To ano, ale Olaf nechce jen tak ledajakou smrt. Olaf chce velkolepou, hrdinskou smrt, aby se o něm pěly písně a ódy!"
,,Je to blázen,“ špitne mi Senna do ucha a já s úšklebkem přitakám.
,,Ach ano, zapíši si to, hrdinská smrt... Hele, když nás dovedeš na vrcholek tamtý hory," ukazovákem ukáže Lucian na horu v obležení Černé mlhy, ,,tak slibuji, že tam zemřeš tak hrdinsky, že ti ve po celém Freljordu postaví milion obrovských ledových soch, svědčící o tvojí odvaze a udatnosti."
Olaf šťastně přikyvuje na souhlas, i když mě na tom celém něco nesedí. Nedokážu ale přijít na to co, tak se jen zachumlám do své šály a čekám, co tedy Olaf udělá.
Ten si narovná křivou přilbu, co mu sedí ve vlasech, a se zdviženou rukou zařve tak nahlas, až mám pocit, že se každou chvíli strhne lavina: ,,Všeci za Olafem, vstříc stínový čarodějnici a udatný smrti!"
A pak se vydá k hoře. Kdyby jsme byli bez něho tak bysme se museli sněhem brodit a to by zabralo strašného času, ale Olaf divoce máchá sekerami ze strany na stranu a uvolňuje si tak cestu. A my se s krátkým zpožděním vydáváme za ním. Já se Sennou a Lucianem se proderu dopředu, za námi skotačí Gwen s Vaynou a Riven to hlídá ostražitě zezadu.
,,Ten muž je vážně divný," povzdechne si Gwen, energie z ní jakoby vyprchala. ,,Asi to nebyl úplně nejlepší nápad, se za ním vydat..."
,,Teď už je pozdě na nějaký reptání, Nůžková. Pročistí nám cestu až k hoře a my k němu za odměnu přivedeme tu yordlici nebo co to nahoře bude, a zbavíme se ho."
,,To zní skvěle na to, že to kdysi byl nejspíš tvůj přítel," zašklebím se, ale popravdě mi to, co říká nevadí. Olaf zemřít chce a Lucian ho nezabije – tedy to, co rozhodně neudělala Vayne.
Lucian pokrčí rameny. ,,Nikdy jsem neřekl, že to není tak trochu blázen. A když si to přeje..."
,,Kdo by si přál umřít, u svatého Barda?" zamručí Senna a přitom protočí očima. ,,Já měla co dělat, abych to celé přežila, a on chce, aby ho zamordovala nějaká yordlice?"
Aby přežila co? Což mě dovedlo k další otázce, na kterou jsem už dávno zapomněla. Nebo, nezapomněla. Jen jsem na to nemyslela.
Já nemůžu zapomenout.
,,Hm, Senno?"
Ani se na mě nepodívá, ale je to kvůli tomu, že se snaží nezapadnout do metrové závěje vedle sebe. ,,Ano, Zelenáči?"
,,Víš, jak sis v Noxu půjčila Lucianovu zbraň?"
,,Byla kdysi moje, ale ano. Proč?"
,,Proč jsi z ní ty střílela zlatě, zatímco Lucian spíš... modře?"
Zastavila se. Ale okamžitě se zase rozešla, teď se na mě však otočila. ,,Víš, praví Strážci střílí zlaté světlo. Ale Lucian, který nikdy nesložil přísahu..."
To mě překvapí. Pohledem přeskakuji z ní na něj a obočí mám povytažené tak moc, až se téměř dotýká rohů. ,,Jak jako že nesložil přísahu?"
,,Nikdy jsem nebyl vycvičen na Strážce," ozve se tentokrát Lucian, což mě vyleká. Ale nezní naštvaně nebo tak nějak. Vlastně zní tak, jako by říkal něco naprosto nezáživného. ,,Když jsem kdysi cestoval se Sennou, napadly nás Strašidelnice. Já měl zrovna otcovu starou pistoli, a jak jsem tam viděl, že se Senna snaží všemu ubránit sama, něco se ve mně hnulo a podařilo se mi vystřelit. Modře, a od tý doby jsem se stal takovým neoficiálním Strážcem a mé světlo je jiné než vaše."
Je to zajímavé. Nikdy jsem o ničem takovém neslyšela, a tak hltám každé jeho slovo. ,,A proč máš teď Senninu zbraň a Senna má to své dělo?"
Teď mlčí. Oba si vymění podivný pohled plný poznání, ze kterého ale nedokážu nic vyčíst. Senna pak zavrtí hlavou. ,,Možná někdy jindy, Zelenáči."
Odpoví mi stejně jako kdysi já jí, když se zeptala, co je to Úsvit. Řekla jsem jí, že někdy jindy. A tak na to radši nic neříkám, protože by si na to Senna mohla vzpomenout a mohla by se na to znovu zeptat. Nevím, jestli jí a ostatním o Úsvitu vlastně chci říct, ale kdo ví. Co když se to bude někdy hodit?
,,Tak jsme tady," zahlaholí Olaf, což mě vrátí zpět do reality. Zastavíme, zakloníme hlavy a zíráme na obrovskou, stovky metrů vysokou ledovou horu. Už teď vím, že výstup bude neuvěřitelně náročný a než se dostaneme nahoru, Viego, který se sem určitě zase dostaví si odnese svoji další modrou trofej.
,,Tak nahoru dojdeme tak za týden," konstatuje Riven, která také nevypadá moc nadšeně. Vidím, že i Gwen se tváří kapku nervózně a já si nedokážu představit, jak taková drobná panenka dokáže vylézt nahoru. Samozřejmě, cesta tu je, ale je celá zledovatělá a pokrytá sněhem a vidím občasný rampouch, který se ulomí a zajede do sněhu jako nůž do másla. Ne, to nepůjde.
Pak slyšíme Olafův smích. Je řezavý a nepříjemný, ten chlap se mi nelíbí. Ale jsem ochotná to všechno nějak překousnout, když nám pomůže.
,,Vy si myslíte, že Olaf s vámi půjde venkem? Ha, tak to se pletete! Olaf zná spoustu zkratek uvnitř v hoře, a protože Olaf chce nějakou akci, tak rovnou pudem!"
Takže nějaké jeskyně a chodby. Dobře, to zní lépe než se pachtit po té uzoučcé ledové stezce.
Ale ze začátku po stezce jdeme. Musíme vystoupat aspoň trochu výš, než nás Olaf zavede do první jeskyně. Výstup nám nakonec netrval tak dlouho, jak jsem si myslela, ale Senna je na tohle celkem nepoužitelná. Ale zvládli jsme to a teď, zmrzlí a prokřehlí, následujeme vikinga do ústí první chodby.