Industrial Mission část 2- TNC

Kapitola 5 - Předpokládané ztráty

Blížila se noc a v roveru při cestě ke zničené základně stále převládala smutná atmosféra. To protože jsme věděli, že za asi 12 hodin už budeme o jednoho člena posádky chudší.
Stále jsme ale řešili jak někoho vybereme, protože to rozhodnutí bylo vážně těžké. Nejdříve jsem prosadil to, že by tam měl jít někdo kdo to opravdu chce a možnost losování je mírně nespravedlivá.
Chris si neustále kousal nehty a přitom si broukal nějakou melodii. "Chrisi prosím nestresuj, všechny znervózňuješ", řekla Rita a začala něco hledat v databázi. V kokpitu roveru bylo naprosté ticho, až na zvuk motorů nebylo slyšet ani dýchání. Všichni přemýšleli kdo tam půjde, ale nikomu se tam nechtělo.
Najednou se Rita zvedla, začala si nasazovat skafandr a pronesla, "Půjdu já, nemůžeme tady čekat, moc ráda jsem vás vid..".
"Ne! Ty nemůžeš odejít, všechny jsi nás několikrát zachránila, ale teď ti to nedovolím, půjdu tam já, už ten stres dál neustojím". Rita s Chrisem se začali přetahovat o rukavice od skafandru.
Nakonec jsem se do toho vložil já, řekl jsem jim že tam jdu, že ani jednoho nechci ztratit. "Ty mlč! Ty jsi zase hlavní člen posádky z They, to ty jsi sem přivedl Brada a Thomase!".
"Chápu to, měl bych jít já, stejně jste to chtěli říct ne?", odvětil Thomas. Všichni jsme ale věděli, že Thomas by nebyl schopen projít všechny ty trosky, když má zlomené obě nohy.
Možnost tam poslat Toma tedy padla, museli jsme se rozhodnout mezi námi čtyřmi.
"Už se nehádejte, stejně to směřuje k losování", ozval se Brad.
Ten chtěl jít, protože neměl doma žádnou rodinu, byl na světě úplně sám.
"Vím že to bude znít dost špatně, ale já kvůli vám klidně umřu".
Všem z nás vlítly slzy do očí, snažili jsme se ho přemluvit, ale on na tom trval. Říkali jsme mu že tam můžeme jít ve dvou nebo ve třech, ale on stále trval na obětování se pro tým.
Vím že bych to neměl říkat, ale jsem rád že jsem tam nemusel jít já, já bych se tam zhroutil.
Všichni jsme tedy odsouhlasili Bradův plán, a dohodli jsme se že ho u základny vysadíme. Budou to poslední momenty kdy budeme s ním a ta trocha ozáření stejně nic znamenat nebude.

Blížili jsme se ke zničené vzdušné stanici, Brad byl už připravený ve skafandru u dveří a čekal až zastavíme.
"Jsi v pohodě? Nechceš si to ještě rozmyslet?" Zeptala se Rita, ale Brad pořád trval na svém rozhodnutí.
Byla na něm vidět nervozita, ale taky šlo poznat jakési smíření se svým osudem. Rover zastavil a přišel čas loučení, který neproběhl bez slz ani u jednoho z nás.
S Bradem jsme se znali už z letectva od doby když jsme dělali výcvik. Byl to vyrovnaný sebevědomý člověk který vždycky plnil svoje sliby a vždycky všechno bral s úsměvem, nikdy před ničím neustoupil.
Byl to něco jako můj nejlepší přítel, nikdy mě nenechal ve štychu.
Ovšem teď vypadal úplně jinak. Když se loučil, nekoukal nikomu do očí a mluvil velmi krátké věty, vypadal že má strach a úzkost. Skoro to vypadalo, jako kdyby nás už dlouho nechtěl trápit a odejít co nejdřív. Byl to opravdu silný moment, ale byl čas jít.
Popřáli jsme Bradovi hodně štěstí, dali jsme si panáka na rozloučenou, podali si všichni ruce a pak už jenom cvakl zámek dveří.
"Zůstanu na vysílačce dokud to půjde, budu s vámi aspoň na dálku". Ozvalo se z reproduktoru v roveru, a my jsme už v tu chvilku v slzách odjížděli pryč směrem k základně NASA.
V dálce jsme ještě viděli Brada jak se vzdaluje, a celou dobu jsme si s ním povídali.
O pár minut později nám oznámil, že už potkává první trosky základny, ale zatím žádné známky po rušičce. "Vidím rozbitý hangár, řídící místnost a v dálce sklad, tam by to mohlo být." Ohlásil nám Brad.
Rita svírala řadící páku a měla oči plné slz, stejně tak já a Thomas, Chris jen tak nečinně civěl do displeje palubní desky a něco si pořád přeříkával.
"Kapitánko, něco jsem našel, je to záložní generátor proudu, hlásím že ho vypínám. Taky jsem našel pár mrtvol soudruhů ze stanice, ale po jejich veliteli na vozíku ani stopy." ozval se po několika minutách Brad.
Rita proto začala hledat v databázi jestli rušička pořád běží a běžela. "Musí tam těch záložních generátorů být víc, hledej dál. "Rozkázala Rita.
Najednou se ozval z vysílačky křik, Brad hlasitě křičel slovo kontakt, pak ale začal ztrácet signál, po krátké chvíli úplně vypadl a bylo ticho.
"Do prdele, co se to děje?" Musíme se pro něj hned vrátit, co když rušičku vypnout nestihne?", řekla Rita a začala prudce stáčet rover doleva a rozjela se zpět ke stanici.
Chris najednou zahlédl na horizontu krátké záblesky, vypadalo to jako výstřely a to byl velký problém, protože Brad měl s sebou jen malou pistoli.
Rita jela jak rychle jen mohla, a já jsem se zatím snažil najít kanál na vysílačce, na kterém by mohl Brad být, marně.
Záblesky už vidět nebyli a my jen doufali, že přežil.
Najednou ale začal pípat komunikační box, Thomas si toho všiml, a oznámil nám to.
Na displeji se objevil nápis SIGNAL FOUND, to box našel frekvenci a někam se připojil. Znamenalo to že rušička byla vypnuta, a my jsme mohli konečně zavolat pomoc. Dokonce se vrátil i signál od Brada, a my jsme mohli otočit rover zpátky směrem k základně NASA.
"Zdravím vás, hlásím že jsem splnil svou poslední misi kapitánko." ozval se Brad. Rita se slzami v očích odpověděla." Gratuluju vojáku, všichni jsme ti moc vděční, šlo to hladce?."
Na to Brad odpověděl, že sice potkal pár lidí, ale ty s přehledem přemohl.
"Je tu vysoká úroveň radiace, všechno tu hoří a mám roztrhlý oblek, myslím že tohle jsou moje poslední momenty, rád jsem vás poznal." řekl Brad. Na to jsme samozřejmě odpověděli že nám bude chybět, a prosili ho ať neodchází.
"Moc mě těšilo, moc rád jsem vám pomohl, nezapomeňte na mě, Brad konec." řekl. Z vysílačky se pak ozvalo jen zasyčení, velká rána a bylo ticho.
To si asi rozepl oblek a nechal se zmrazit. Rita v tu chvilku vyhrkla brekem, chytla mě kolem krku a hlasitě se rozbrečela, to samé já a Thomas.
Brečeli jsme dlouho, ale ztráta kamaráda nás nevydržela držet ve smutku dlouho, protože jsme spatřili v dálce nad základnou létat nejspíš ruskou Veněru ktera nás dříve sestřelila.
Byl to letoun velmi podobný tomu našemu, tedy predtím než ho zničili.
Byl ale dost zaneprázdněn zničenou základnou, že nás snad nespatřil.