Industrial Mission část 2- TNC

Kapitola 1 - Počátek všeho

NASA, až do roku 2560 nádherně fungující vesmírná agentura, kde probíhalo spoustu velmi zajímavých, a také velmi důležitých operací.
V roce 2560 se stal incident, kde astronaut Zack Capa, který byl vyslán na neúspěšnou kolonizaci Venuše, odpálil hlavní Jaderný reaktor pod povrchem Marsu. Přímo nad reaktorem stála tehdejší hlavní základna NASA.
Před provedením operace ale oznámil pár zaměstnancům, aby odletěli na utajenou vesmírnou základnu na Phobu. Řekl jim všechny informace o ruských vesmírných základnách.
NASA má nyní pouze asi tak 400 členů. Nový cíl, pokusit se přesunout Rusko na svou stranu, a v případě neúspěchu celé Rusko zničit.
#Hlavní ředitel David Mann požaduje přístup do zasedací místnosti základny NASA 2#
#Přístup povolen, dveře otevřeny#
Když ředitel přišel do zasedačky, vypadalo to, jako by se nic zvláštního nedělo, když ale bouchnul se svými šanony na hlavní pódium, všichni jsme znepokojili.
Pak pronesl velmi dlouhou řeč.
"Vážená posádko této základny, jak už asi víte, Zack Capa byl donucen k naší zradě, ale to neznamená, že je nás nepřítel."
Ředitel se otočil na holografický projektor, kde byla otevřena mapa systému Saturnu, kde je největší koncentrace ruských základen. Ukázal přímo na Titan. "Tak, právě sem se Rusko evidentně bojí jít, podle databanky kterou uveřejnil Capa, tam zemřelo skoro 2000 ruských mužů, což bude tak nejméně patnáctina ruské populace.
Proto mají mechanici a vědci nový úkol, s pomocí ruské technologie, kterou uveřejnil Capa, postavit tolik lodí, kolik bude potřeba k výstavbě podzemní základny na Titanu, protože právě tam by mohlo být velmi taktické místo, rozuměli jste mi?"
V tu chvíli to vypadalo, že nás čeká pár let těžké práce, ale když nám ředitel odhalil technologie, které zná Rusko, zdála se být tahle operace velmi jednoduchá.
Jednalo se o plazmový pohon, ke kterému stačí směšné množství jaderného paliva, a vlastně minimum materiálu.
"A ještě jedna věc", pronesl krátce ředitel. "Poprosím zdejší pracovníky na komunikační síti. Zavolejte na loď Thea, která je poblíž Země, ať se zastaví na měsíční základně Mün II, a naverbují co nejvíce lidí."

Moje jméno je Robert Herren, a pracuji už několik let na frekvenčně ukryté vesmírné lodi Thea, která už pár měsíců krouží kolem Země.
V ten osudný den, byl to myslím čtvrtek, nám zavolali technici z Phoba, měsíce Marsu, abychom zaletěli na základnu Mün II na měsíci a nabrali co nejvíce mechaniků, stavbyvedoucích, pracovníků, vědců, prostě co nejvíce lidí.
Za necelý týden jsme byli oprávněni povolením k přistání.
"Tak a je to tady" řekl jeden můj dobrý přítel Brad, když jsme přistáli a viděli, jak se přístupová chodba blížila k naším hlavním dveřím.
#Hlavní chodba připojena, zahajuji přečerpání vzduchu#
#Akce dokončena, otvírám vnitřní poklop#
Ve chvíli otevření jsem sletěl ze židle, a škrábnul se o poličku. Jeden ze členů základny mi podal ruku. "Pojď, vezmu si tě na ošetřovnu."
Pak jsem se zeptal, jestli tu takových incidentů bylo víc. "Popravdě, tohle už je třicátý sedmý případ, airlocky už jsou pár dní rozbité, ale nikdo je zatím nepřišel opravit."

Obyvatelé základny se o mě postarali, dostal jsem na to obvaz, a dokonce mi to i vyčistili. Po nějaké době jsem se vrátil ke zbytku posádky do zdejší jídelny, kam za námi přišel i hlavní ředitel, aby s námi probral naše požadavky.

Dveře do jídelny se rozrazily a stál v nich poměrně vysoký člověk. ''Dobrý den, viděl jsem váš Lander, vy jste z They že?''. Odpověď byla u všech stejná, samozřejmě. ''Pane řediteli, určitě se k vám doneslo, že NASA byla kompletně zničena, a jak tak koukám, tak NASA na zemi bude asi už nepoužitelná. Potřebovali by jsme od vás co nejvíce pracovníků, chceme na Titanu postavit novou základnu''. Ředitel se otočil k hlavním dveřím jídelny, a zvolal. ''Jeffe? Jsi tam? Pošli mi sem ubikačního šéfa, a přines mi Espresso, a tři Aztéky tady pro posádku, díky.'' Aztéky? zeptal se Brad.

''To je limonáda z Lipie, pijeme to tady tradičně skoro pořád'', odpověděl ředitel. ''Tak Titan říkáte, předpokládám že máte plán jak to provést.'' ''Abych řekl pravdu, nemáme ještě vyřešenou věc mezi Rusy, potřebujeme zařídit aby žádná ruská sonda nezachytila naše stroje a lodě při výstavbě'', řekl Brad. Během rozhovoru přišla servírka, dala nám ty limonády, a řediteli jeho espresso. Ředitel si otočil židli a sedl si na ni. ''Zanedlouho tu máme ubikačního šéfa s počty obyvatel této základny, a co se týče toho ukrytí, máme na to plán pro který ale budeme muset přistát na zemi. Jeden člověk tady moc dobře ví kde se to zařízení nachází, až dopiju to kafe, zajdeme za ním.''

Mezitím přišel ubikační šéf, nesl si v ruce zvláštní bílou věc a láhev vody.

Ředitel se otočil a pronesl, ''Treyi, konečně jsi dorazil, tihle chlapi jsou posláni z Phobu a chtějí vidět počty lidí schopných k vyslání na dlouhodobou misi.'' Trey otevřel šanon, vzal si do ruky tu zvláštní bílou věc. Thomas se přisunul ke mě a pošeptal mi do ucha. ''Hele, ta bílá věc, to samé měl v ruce ten náš ruský rukojmí.'' Otočil jsem se na ředitele, a zeptal se odkud to má. ''Tohle? tohle už přes 150 let používají rusové, pár rusů sem náhodou přistálo, my jsme je unesli a teď je držíme dole ve vězení. Říkají tomu PDA. Treyi, ukaž jim to.'' Trey začal mluvit. ''Tahle věc, to je vlastně holografický projektor, funguje to jako nám známý tablet. Používají to na revizi posádky, zásob, nákladu, prostě všeho.'' Přišlo mi to dost zajímavé, Trey to otevřel, a začal v tom něco hledat a pak řekl. ''Tak jo, tady to je, počet obyvatel způsobilý k dlouhodobým misí na téhle základně je 231, kolik jich požadujete?''

''Popravdě, čekali jsme méně, ale vybrali bychom si jich 200, to nám přijde jako rozumný počet.'' Řekl jsem. Trey se zvedl, vzal do ruky vysílačku a řekl do ní, ''Všem OZDM, nahlašte se u v ubikacích, pokud máte zájem o dlouhodobou misi, potřebujeme 200 lidí, tak se do toho koukejte opřít.'' Trey se zvedl a řekl, ''Už musím jít na ty ubikace, zbytek vám řeknu až seženu lidi, zatím se mějte.''

Ředitel klepnul hrnkem o stůl, zvedl se a šel ho odnést servírce, která už byla na cestě, aby nám odnesla skleničky od Aztéků, které byly mimochodem naprosto výborné. ''Teď dojdeme za Chrisem, ten ví, kde je to zařízení na ukrytí těch lodí.'' Prohlásil.

Prošli jsme dlouhou chodbou okolo spousty místností, kde byl nespočet chodeb, pokojů, a jiných místností. Pak jsme prošli dveřmi do velmi dlouhého skleněného koridoru, odkud byl vidět povrch měsíce, a také planeta Země, na kterou jsme zanedlouho měli letět.

Pak jsme vlezli do výtahu, kde bylo hodně tlačítek, a pak ředitel zmáčknul tlačítko -67. Výtah se zavřel a rozjel se dolů. Pak se ozval Brad, ''Tohle zařízení má vážně 67 pater?'' ''Ano, dokonce ještě víc, máme 74 pater, a stále stavíme další.'' Řekl ředitel, a Thomas vyhrkl, ''Počkat, kolik lidí tady vlastně žije?''. Ředitel se poškrábal na rameni, a pak dodal. ''Momentálně, podle posledních propočtů které proběhly v pondělí, tu žije něco přes 1200 lidí. Pracuje tady i 122 robotů.''

To bylo pro nás velmi vysoké číslo, ale výtah už zastavoval, a my jsme se připravili k výstupu''. Tak jsme tady, náš cíl je v pokoji F37-13, tam Chris žije.'' řekl ředitel, a otevřely se dveře od výtahu.

Otevřel se nám pohled do celkem dlouhé chodby s dveřmi po stranách. Ušli jsme pěkný kus cesty a pak jsme dorazili ke kovovým dveřím od Chrisova pokoje. Ředitel se na nás všechny podíval a pak zaklepal. Čekali jsme asi tři minuty, pak otevřel ještě rozespalý Chris. Vcelku směšným hlasem pronesl ''Dobrý den pane řediteli, co se děje?'' ''Dobré ráno Chrisi, vidím že jsme vás vzbudili, jsme tu kvůli té rušičce, co se nachází dole v NASA.'' zeptal se ředitel.

''Myslíte Ecodex? Konečně má o něj někdo zájem, leží tam dole tak sám, a mimochodem, rád bych se po té době na zemi zase podíval, dlouho jsem tam nebyl.'' Pronesl Chris.Pak jsme se s Chrisem a pár dalšími lidmi vydali připravovat se na cestu na Zemi, kde jsme měli vyzvednout Ecodex.

Trey mezitím sehnal těch 200 lidí co jsme chtěli, tak jsme zavolali na velitelství z NASA, aby na Měsíc poslali vysokokapacitní loď, případně několik cestovních lodí obíhajících okolo Phoba. Velmi překvapivá odpověď byla ta, že už dokázali použít tu ruskou plasma technologii do několika lodí, a že tady budou do jednoho měsíce.

Měli jsme radost že plán zatím vychází, přidělili nám každému pokoj, ten můj měl označení F63- 18, a byl to vážně pohodlný pobyt.

__________________________________________________

Tak kapitola první je tady, doufám že si vedu zatím dobře

Do komentářů se můžete opřít