1. díl

54 3 0
                                    

“Crr crr crr„ vzbudí mě vyzvánění na mobilu, když si mobil vezmu do ruky vidím na obrazovce že mi volá Lucie. Zajímalo by mě co v půl šesté ráno chce.
Lucie je moje nejlepší kamarádka už od první třídy když nás učitelka posadila spolu do lavice, od té doby se spolu bavíme, je to docela dlouhá doba jelikož nám bylo kolem 7 a teď nám je 19, no jo už jsme spolu 12 let nejlepší kamarádky.

Když jsem jí to zvedla slyšela jsem jen pláč. Zeptala jsem se co se děje ale bylo jen ticho po chvíli se však s telefonu ozval Lucčin hlas “Y-Y/N co si bez tebe počnu když už zítra letíš?„.

Abych vám to ujasnila jsem hodně míšená mamku mám napůl Češku a napůl Slovenku a taťka je zase napůl Japonec a na půl Korejec, žili jsme si normální život v Česku do té doby než zemřeli při autonehodě byla jsem tam taky ale přežila jsem to ale měla jsem jen třicet procent na přežití. Bez Lucky bych to nezvládla i když nevím jestli to je dobře nebo zle. No a jelikož teď nemám rodiče a s rodinou v Česku a na Slovensku nemám dobrý vztah, cítím se mezi nimi jako bych byla sama jsem totiž víc po taťkovi a už jim vadí to jaké mám oči. Takže jsem trochu zapátrala v starých albumech táty a našla jsem tam fotku svého "bratrance" není to úplně bratranec ale já jsem ho tak vždy považovala jako malá jsme do Koreji často jezdívaly na prázdniny za babičkou a já hlavně za "bratrancem". Bratranec to  jakože asi není ale rodina jsme, prababička měla dceru a syna syn si vzal za ženu jednu Korejku a dcera si vzala Japonce a ta dcera měla mýho tátu, syn měl mámu mého "bratrance" Changbina. Tak jsem mu napsala a hned se s ním domluvila že přijedu.

Zpět k hovoru. “Luci neboj taky mi bude smutno ale ty to zvládneš budu ti každý den volat a psát„ uklidnila jsem ji “já vím ale kdo mi teď bude každý den dělat jídlo když odjíždíš?„. “Hele až taková kuchařka nejsem ano, když si zajdeš do nějaké restaurace tam to tam budou mít lepší„ odpověděla jsem ji “al-„ “žadný ale neříkej a radši přijeď ke mně ať si to dneska užijeme když už zítra odjíždím„ přerušila jsem ji a řekla. “Za pět minut jsem u tebe„ ozvalo se s telefonu a tipla to.

Pokračování příště....

Taakže doufám že se vám první díl líbí i když je docela krátký. Chtěla bych se zeptat chcete radši y/n nebo si mám vymýšlet jména?? Jo a omlouvám se za chyby :) <3

Setkání se Stray KidsKde žijí příběhy. Začni objevovat