<Prolog>

12 4 0
                                    

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

proč každý den?“ zeptal jsem se ho.

A on mi s úsměvem na rtech odpověděl: „líbí se mi tam, to místo má takovou hřejivou atmosféru“

„proč zrovna maliny?“ zeptal jsem se znovu.

miluji jejich chuť“ odpověděl jednoduše, znovu s úsměvem na tváři.

Tolik bych mu chtěl říct jak krásný ten jeho úsměv je. Možná že se mi to jednou povede.

asi by jsme se už měli vrátit, práce volá“ ukážu na hodinky na své pravé ruce, a každý se s tichým „tak zase zítra“ vydáme svým vlastním směrem.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

s příchutí růžové Kde žijí příběhy. Začni objevovat