Zrození Logana

Ožralé jablko

Ozvala se rána. Dvounohé bytosti to nemohly ani zcela postřehnout. Jenomže takoví mravenci, jo, těm padal meteorit.

V zemi daleké, kde čáry a kouzla zastávají klasickou výuku, umřel jeden nehodný člověk. Byl vůbec člověkem? Byl či nebyl, tohle naše starost není.

Na zem v krásném parčíku odlehlém od rušného velkoměsta dopadl nádherně oranžový pomeranč. Kolemjdoucí by dostal hned chutě, avšak náš hrdina nesmí jen tak zakončit svůj krátký život. Doteď visel na bohatém stromě a náhle ho má někdo strávit? Nesmí se vzdát bez boje.

A tak náš uzralý pomeranč začal se kutálet. Kutálel se a kutálel, však náhle do něčeho narazil. Doteď nic nespatřil a i teď měl všude pouze tmu. Musel prozřít, byť nevěděl jak.

Jenomže co se nestane? Kusy slupky povolí a vykouknou dvě černé perličky. Copak je to před ním za věc? V životě nespatřil to. Však jak by mohl? Doteď na stromě byl.

„Ale ale ale, copak nám tu dělá pomeranč?" otázala se ho ta věc.

„Já pomeranč pomeranč, dokutálel jsem se až zde," odpověděl přihlouple.

„Máš vůbec ponětí, kde ses ocitl?" zkusilo to opět.

„Nevím ani, co jsi zač ty a pročpak máš tu díru na sobě," upřímně pověděl pomerančík.

„Říkej mi jablko. Jsem ukouslé jablko odhozené sem do trávy, utlačováno pro sebezáchovu," proneslo.

„Říkáš mi tedy, že zde chodí žrouti a jen tak pro zábavu nás mohou okousat?" zděšeně se zeptal.

„Přesně tohle se stát může, proto se táži, víš, kde se nacházíš?"

„Nemám ponětí, kde to jsem, proto se vydej se mnou na tuto výpravu. Budu ti říkat Ožralé jablko."

-

Ja Pomarančka moc ďakújem za čitánie vaši a tešit se přistie.