Zpověď ubohýho sráče

1. (Oliver)

Ještě si tady otlačím prdel, ty vole! Sedím na stromě jako nějakej holub a civím do okna nově přistavený budovy centrální nemocnice. Proč? Jednoduchá odpověď. Uvnitř tý prťavý vyšetřovací místnosti je Vlkodlak a pečovává svou novou hračku. Upřímně, pořád mi to nechápu. A proto si otlačuju zadek, kterej je zvyklej mačkat se jen v hlíně zákopu nebo na barový stoličce v klubu, na větvi mohutnýho dubu, co roste přímo naproti. Když to tu drsňačka Charlie, nejstarší dcera Nejvyššího, stavěla, sotva čekala, že toho takhle využiju. Jenže já jsem hodně přizpůsobivej. Když mě něco zajímá, tak to chci rozlousknout. To máme s Chasem Bestialem asi společný. Ten chtěl taky rozlousknout, co jsem zač a nejspíš proto mi skoro rozloupnul lebku na dvě části. Dokazuje to jizva, co se mi táhne od čela přes levý oko až na tvář. Jo, jsem teď mužnější. Jizvičky neřeším, jsem sice gay, ale nejsem ženská. Jestli mu to mám za zlý? Proč bych měl? Chase je magor, spíš to byla souhra náhod. A když byl před pár dny soud, dokonce se za mě postavil spolu s tím modrovlasým magorem. Ten mě děsí víc. Myslí si, že je jasnovidec. Prej údajně dost chlastá... Což nepřekvapí, náš Nejvyšší je taky liháč.

Zúžím oči. Už deset minut Wolverin běhá kolem toho slepýho a hluchýho chlapa, jako by to byl jeho střed vesmíru. Drží ho za ruku. Co chvíli mu dá pusu do vypulírovanejch vlasů, na tvář nebo na krk. Kdybych nevěděl, že to není možný, řek bych, že se snad Vlček zamiloval. Jenže Wolverin je psychouš, ten přece nemůže cejtit lásku. Ale ono to tak fakt vypadá, ty vole! Vidíš to taky? Šálí mě zrak. Mámení pekelný a takový ty sračky, protože on ho fakt hladí a mazlí, jako by ten šampoňák v kvádru měl zlatou prdel. Že by tak dobře šukal? Zamračím se. Mám pocit, že toho vystajlovanýho debila znám. Ale odkud? Už jsem s ním šukal? Jo, máš pravdu, měl bych si vést nějaký mrd-účetnictví.

Wolverin je vážně sladkej, jak kolem něj skáče jako matka kvočna. Svlíká ho, oblíká. Neustále drží. On je zamilovanej! Ty vole, to snad není možný. Jsem z toho celej naměkko! Jak?! Jak je možný, že někdo jako Wolverin může milovat! A když to dokáže on, dokážu to i já? Nebo víc, dokázal by někdo milovat mě? Ne, že bych o to stál... ale to, co vidím, hele, co když přesně to mi schází? Já nevím, vyzkoušel jsem už všechno a pořád mám pocit, že mi něco chybí. Ne, nejsem ztracenej, žádnej případ pro charitu. Vyliž si prdel s lítostí, jen si občas říkám, že by bylo asi fajn se k někomu vracet. 

Zdroj fotografie: https://www.envisagenow.com/resource/how-the-war-for-talent-is-driving-a-change-in-identifying-leaders (Jelikož bude stále stejný, nebudu již opakovat)