THEY LIVE IN AMERICA 《FF - HP》

4.

Pohled Lily

Před námi se tyčil veliký dům. Dům měl obrovskou zahradu na které byly dokonce i branky na famfrpál, několik záhonů, které byly už prázdné a několik stromů.

Harry namířil hůlkou na dům a z konce hůlky mu vyletěl stříbrný patron v podobě jelena.

James se na něj otočil. "Tvůj patron je jelen?" zeptal se.

"Jo. Vždy to byl jelen."

"Od kolika let ho umíš vyčarovat? Já se ho naučila před půl rokem." zeptala se Alice. Naučila se ho těsně před svými 16. narozeninami. Jsem na ni pyšná  že v tak mladém věku dokáže vyčarovat patrona.

"Remus mě ho naučil ve 13 letech." pokrčil rameny a pokračoval v chůzi k jeho domu.

"Ve třinácti?" "Remus?" zeptala jsem se najednou s Jamesem.

"Jo." pousmál se.

"Ty znáš Remuse?" zeptal se James.

"Kdo je Remus?" zeptal se Evan.

"Remus byl můj učitel obrany proti černé magii když jsem byl ve třetím ročníku. A co vím, tak byl jeden z nejlepších přátel táty." vysvětlil Harry.

"Byl?" zeptala jsem se. Harry se v tu chvíli zatvářil smutně.

"Ano byl. Remus zemřel když mi bylo 17 let." vysvětlil.

"Ne..!" řekli jsme znova najednou s Jamesem.

Konečně jsem došli ke dveřím. Harry vzal za kliku a otevřel dveře. Vešli jsme do prostorné předsíně. Alice zavřela dveře a jakmile zaklaply, uslyšela jsem ťapkající nohy.

"Strejdo Harry" ozvalo se najednou.

Ze dveří vyběhl modrovlasý chlapec a objal Harryho kolem pasu.

"Teddy, co tu děláš? Já myslel že máš přijít až zítra."

"Babička si potřebuje něco zařídit. Ty se zlobíš?"

"Nezlobím. Jak tě to napadlo? Jsem rád že jsi tady." rozcuchal chlapci vlasy, které se změnily z modré na černou. "Teddy co kdyby si šel nahoru za ostatními?" on tu je ještě někdo?

"Oni ještě spí." rozhodil dramaticky Teddy rukama.

"Máš povoleno je vzbudit." chlapci se rozzářily oči a už pelášil pryč.

"Kdo to byl?" zeptal se Evan.

"Můj -" ale Alice ho nenechala domluvit. "Syn?"

"Jo a proto mu říkal strejdo." protočil očima Evan.

"-kmotřenec." dořekl Harry. "Ale srdcem je pro mě jako syn. Žije se mnou a s jeho babičkou už od mala."

"Co se stalo s jeho rodiči?" zeptal se James.

"Zemřeli ve válce. A pojďte dovnitř. Nebudeme tady stát snad napořád." otevřel dveře a vešli jsme rovnou do obýváku.

Všude po stěnách byly fotky. Obývák byl velice prostorný a vyzařoval auror domova. U jedné stěny byly i schody, které vedly nahoru do dalšího patra.

"Posaďte se." vyzval nás Harry a vešel do dalších dveří.

Pohled Harry

"Ginny jsem zpět." přišel jsem k ní a políbil ji.

"Jsou tady?" přikývl jsem na souhlas. "Mám jít vzbudit děti?"

"Myslím, že to udělá Teddy za tebe." jakmile jsem to dořekl, otevřely se jí oči dokořán a už běžela za Teddym.

"Edwarde Remusi Lupine." křičela na něj mezi tím co běžela po schodech. "Opovaž se jim cokoliv strkat pod postele jako minule."

Vešel jsem zpět do obýváku. Kde jsem našel v šoku sedět své rodiče. Je to zvláštní to takhle říct. Celý život žiju s vědomím že jsem sirotek. Ale celou tu dobu žili v Americe. Kdyby zůstali o trochu déle, našel by ne Sirius. Zjistili by že jsem naživu. Sirius by nešel do Azkabanu. A já bych mohl s nimi žít. Ale byl bych stejný člověk, i kdybych s nimi vyrůstal? Narodil by se Teddy kdyby Remus měl přátelé? Byl bych se tehdy spřátelil s Ronem? Oženil se s Ginny? Byl bych tenkrát přežil? Byl bych schopen jít zemřít?

Mnoho otázek a žádné odpovědi.

"Lupin?" vytrhl mě z přemýšlení táta. Táta, hezké slovo.

"Jo. Edward Remus Lupin, syn Remuse a Nymfadory." přikývl jsem na souhlas.

"Nymfadora... není to ta malá holka co ji občas Sirius tahal na jednání Řádu? Ta co měla vlasy pořád růžové?" zeptala se mamka.

"Jestli měla růžové vlasy tak to byla ona."

"Moment! Remus má syna? Ten Remus Nikdy-nebudu-mít-děti-ani-se-nikdy-neožením-Lupin? Má syna a partnerku?" rozhazoval táta dramaticky rukama.

"Manželku." opravil jsem ho.

"Co?"

"Manželku." zopakoval jsem. "Nymphadora je... byla jeho manželka."

"Co se s nimi stalo?" zeptala se mamka.

Povzdechl jsem si. "Remus s Nymfadorou zemřeli před osmi lety během Bitvy o Bradavice. Tehdy Teddymu byl pouze měsíc."

"Ne. To není možné. Remus." vrtěl hlavou táta. "To musí být nějaký omyl. Remus musí někde být na živu. Prostě jste se spletli a-"

"Viděl jsem ho umírat. Stejně tak jako Brumbála, Siriuse, Cedrika, Freda a mnohé další. Bohužel jsme se nespletli."

"Sirius taky?" přikývl jsem. "Kdy?"

"Když mi bylo patnáct."

"Odkud je znáte?" zeptal se Evan rodičů.

"Ze školy. Kdybych tenkrát neodešel nemuseli zemřít." opřel se táta lokty o kolena a do dlaní položil obličej.

Došel jsem k němu, dotkl se jeho dlaní a sundal mu je z obličeje. Podíval se mi do očí.

"Není to tvoje vina. Siriusova smrt je moje vina. A Remus zemřel když bojoval v bitvě. V bitvě která vznikla jenom kvůli mě. A kdyby jste tenkrát neodešli, Sirius by nebyl 12 let v Azkabanu. Remus by nebyl sám. A já bych nemusel spát v přístěnku pod schody u Dursleyových. Ale odešli jste a minulost se už nedá změnit. Ani nevíte kolikrát jsem si přál změnit minulost. Hlavní je, že jste tady teď." díval jsem se mu zpříma do očí.

"Jsi na nás naštvaný? Že jsme tě opustili?" ozvala se mamka a slzy se jí vrátily zpět do očí.

"Ne. Chápu vás. Sám mám děti a nevím co bych dělal, kdybych o ně přišel."

"Ty máš děti?" zeptala se Alice.

"Chcete je poznat?" usmál jsem se na všechny.

"Ty máš děti?" dotekla konečně informace rodičům do mozků.

"Jo. Tři." zvedl jsem se a šel ke schodům.

"Tři???" vykřikli znovu.

"Jo, a jestli budete takhle dál křičet, tak nejmladší probudíte a pak si ji uspávejte sami."

"Ji?" znova, již potichu, vykřikli.

"Když chvilku vydržíte, tak pro ně doběhnu." už nic neřekli a tak jsem se vydal nahoru.