Your Majesty |ls|✔

1/4

Anglie a Francie spolu vždy válčily. Nyní se nejedná o válku, ale vztahy jsou špatné. Při jakémkoliv jednání je atmosféra hustá a ani z jedné strany se nejeví zájem o spolupráci.

...

Harry Styles

Nejmladší francouzský prezident vůbec. Vyhrál poslední volby a stal se prezidentem již ve 25 letech. Je to obrovská zodpovědnost, ale s tím Harry nikdy neměl problém. Je rád že ho mají lidé rádi a že ho podporují. Tajně ale trpí neuvěřitelnou trémou a nervozitou, to mu často brání ve výstupech. Po minulém prezidentovi toho má spoustu na práci. Veškerý bordel v zemi i mimo. Musí urovnat vztahy s ostatními státy, udobřit si co nejvíce občanů - po vládě minulého prezidenta se jim nechce politikům věřit.

...

Louis Tomlinson

Snad nejvíce používané jméno v novinách, na internetu a vůbec. Smrt královské rodiny všechny zasáhla. Nejvíce ale 27 letého Louise který se, ačkoliv je jen okrajově příbuzný s královskou rodinou, musí ujmout vlády. Louis je přizpůsobivý a své poslání bere velmi vážně. Dalo práci naučit se všemu co znát musí za tak krátkou chvíli, ale zvládl to. Celá Anglie ho teď miluje. Jejich zachránce. Tak je často nazývaný. Samozřejmě je v tom háček. Jedno velké ALE. Louis je gay. Nikdy se za to nestyděl, ale poté co musel usednout na královský trůn, má po srandě. Potřebuje královnu a děti.

...

Louis

„Dámy a pánové! Je to skutečně tady! Dočkali jsme se této slavné chvíle, tohoto historicky důležitého momentu. Již za pár minut se tady v sále objeví samotný pan král na schůzi s francouzským prezidentem. Všichni jsou po tomto momentu lačni. Každého zajímá jak se dva mladí muži ujali svých rolí a jak vyřeší dlouholetý konflikt. Zůstaňte i nadále u vašich televizních obrazovek, budeme vás informovat. minutu po minutě"

„Chystá se válka, nebo dohoda o spolupráci?..."

„...Opravdu se domníváte že je rozumné nechat děti vládnout?..."

„Blíží se hodina H, za nedlouho přistoupí zástupci Francie a Anglie, co se chystá vědí jen oni..."

„Vaše Veličenstvo?" Přestal jsem poslouchat všemožná televizní vysílání a podíval jsem se na Charlese.

„Už je čas." Zkontroloval jsem hodinky a skutečně. Dokonce jsem tam měl už dávno být.

„A pan Styles?" Charles zavrtěl hlavou. Nechci si hrát na nějakého suchara, ale opravdu mi nepřijde dobré přijít pozdě na schůzi kde máme podepsat dohodu o spolupráci. Půjdu tam a snad i Styles za chvilku dorazí. Stejně jsem měl v plánu krátký proslov.

Zkontroloval jsem se v zrcadle a vyšel jsem před lidi. Novináři mě ihned oslepili blesky foťáků a zahrnuli mě dotazy. Já jsem si jich nevšímal. Stoupl jsem si k mikrofonu a lidé v sále ztichli.

„Vážení, dnes jsem tu abych změnil alespoň malou část historie, která nás tíží už několik let. Po domluvě s panem prezidentem, panem Stylesem, jsme se domluvili že už nehodláme vést naše země proti sobě, nýbrž si s Francií vytvoříme pouto. Budeme spolu obchodovat, povolíme a podpoříme cestování, chystáme se s nimi spolupracovat. Až dnes podepíšeme dohodu, stanou se z nás spojenci."

Lidé začali křičet. Kladli dotazy a buď souhlasné pokřiky, nebo byli zásadně proti. Poodstoupil jsem od mikrofonu a čekal jsem. Čekal jsem že se s každou chvílí objeví prezident v rozpacích s celým románem omluv. Ale čekal jsem zbytečně. Po 15 minutách za mnou přišel Charles.