Your Majesty |ls|✔

2/4

„Také byste dnešní večer shrnul slovy: potupa, nehoráznost, výsměch?"

Ano, to bych opravdu shrnul. Postupně jsem odpověděl na co nejvíce otázek. Na některé upřímně, jiné jsem si radši zodpověděl upřímně jen v duchu. Se všemi jsem se rozloučil a odešel jsem. Když jsem šel do 'zákulisí' všiml jsem si u záchodů toho chlapíka co byl tolik nešťastný kvůli Stylesovi. „Pane jste v pořádku?" klepal na dveře „J-jo" Ozvalo se zevnitř.

Prý důležité věci jde zařizovat. Takže je to i lhář. Paráda. Asi jsem to podepisovat neměl. Dal jsem si kávu a chystal jsem se k odchodu. Zajímalo mě jak je na tom Styles, proto jsem se stavil na záchodech a zaklepal.

„Jo! Vždyť jsem říkal že už jdu!" Naštvaně rozrazil dveře a v momentu strnul. Měl ubrečené oči.

„Chtěl jsem jen na toaletu."

„A-ano. Omlouvám se." Sklopil pohled, ale stále mi stál v cestě. 

„Tak pustíte mě?"

„J-j-jistě." Pomalu odcházel.

„Pane Stylesi?" Zastavil jsem ho. „Nezapomeňte prosím na dnešní večeři v paláci. Bylo by od vás velmi milé kdybyste tentokrát přišel včas." Pokýval hlavou a odešel. 

Je to tradice. Když s někým něco podepisuji, nebo se o něčem důležitém jedná a dopadne to dobře, většinou je potom zvu na soukromou večeři do paláce. Nemohu říci že by tato akce dopadla dobře, ale smlouva je podepsaná, tudíž dopadla, v tomto ohledu, dobře. Po večeři přijdou i jiní důležití hosté. Teprve na takovýchto akcích se pozná jací ti lidé skutečně jsou.

Došel jsem do koupelny a chvilku jsem tam pobyl. Nepotřeboval jsem na záchod. Po chvilce jsem spláchl, umyl jsem si ruce a vyšel. Před východem už na mě čekali bodyguardi a taky spoustu novinářů i obyčejných lidí. Všiml jsem si jak mezi nimi pochoduje Styles. Musím říct, že mi ho bylo líto. Lidé na něj ošklivě pokřikovali, ale zasloužil si to. 

Když jsem vyšel ven já, někteří se soustředili na mě a ne na Stylese. Došel jsem k silnici kde na mě čekalo auto. Podíval jsem se směrem ke Stylesovi, který auto neměl. Někdo po něm hodil rajče. Měl sklopenou hlavu a mnul si ruce. Byl očividně velmi nesvůj - není divu.

„Pane nastupte si do auta." Ozval se Charles, který šel se mnou.

„Řekni řidiči ať nabere Stylese. Mně zavolejte pro nové auto."

„Ale pane..."

„Nechci slyšet odmlouvání. Mě mají lidé rádi. Jeho tu zabijí než mu dorazí auto."

Charles s tichým: „Dobrá" odešel za Stylesem a pokynul mu aby šel nastoupit do mého auta. Když procházel kolem mě, potichu poděkoval. 

Já jsem chvilku počkal na další auto a když přijelo sedl jsem do něj a nechal jsem se odvézt do paláce. Tam jsem se převlékl a podíval jsem se na seznam hostů pro dnešní večer. 

Asi to bude zajímavé. Mám tu jednu velmi dobrou novinářku, jsem zvědav jestli Stylese nesežere za živa. Jinak tu budou nějací politici a jejich doprovody. Pozval jsem i jednoho fotografa a jednu spisovatelku. Myslím že to bude zajímavý večer. Nabídl jsem Stylesovi přespání, tak jako obvykle hostovi který se mnou večeří. Nijak se ale k mé nabídce nevyjádřil. Pokoj jsem mu nechal připravit, ale nevím. Je to jedno.

Požádal jsem Emily, mou nejoblíbenější služebnou, aby Stylese přivedla ona. Poprosil jsem jí, aby ho zavedla do jídelny a tam ho posadila. Sám jsem šel do vedlejší místnosti kde jsem, ačkoliv je to neslušné, stál přímo za dveřmi a poslouchal jestli už přišli.

„Tady to je. Tady je vaše místo. Posaďte se prosím, pan Tomlinson za chvilku dorazí."

„Je to hloupý dotaz, ale...mohu...eh mohu si sednout i když tu pan Tomlinson není?"

„Ano. Hosté tu na něj čekají na svých místech."

„Dobře. Děkuji."

Můj plán byl jednoduchý. Nechat ho tam čekat. Jednak mu chci oplatit to trapné čekání a jednak je to i pro něj výhodné. Když řekne že jsem mu udělal totéž co on mně, lidé mu to prominou. Nechal jsem ho tam 15 minut. Potom jsem rychle obešel sál a vešel jsem. Dost mě zaskočilo když jsem u stolu nikoho nenašel. 

Všiml jsem si že stojí u okna. To není možné. Myslel jsem si že já tu budu pro teď ten co udělá něco špatně, ale on ne. On i přes radu Emily, že hosté čekají na svých místech, se tu prochází po pokoji. A nejhorší je, že si mého příchodu ani nevšiml.

Odkašlal jsem si a Styles se otočil. „Omlouvám se." Přispěchal ke svému místu a usadil se. Také jsem se usadil a začal konverzaci mezi tím co nám přinesli jídlo.

„Jaká byla cesta?" Podíval jsem se na Stylese. Bylo vidět že je zase nervózní, ale už vypadal lépe než na schůzi. Ano, opravdu. Ten jeho nádherný obličej z minulé hodiny se proměnil na ještě nádhernější. Jestli to takhle bude pokračovat, tak za sebe neručím.

„Dobrá. Děkuji za...za to auto. Myslím že by mě tam udupali." Souhlasně jsem pokýval hlavou.

„Rádo se stalo."

„A...taky bych...dlužím vám omluvu. Za ten příchod i za..." Sklopil hlavu. „...za všechno ostatní."

„Omluvit jste se měl před lidmi. Mně je to jedno. Když budu chtít, nemusím vás už nikdy vidět, ale novináři i obyčejní lidé to berou vážně."

Jídlo nám naservírovali a my jsme se s přáním dobré chutě pustili do jídla. Už už to vypadalo že večeře proběhne bez větších pohrom, ale potom Styles opět otevřel ústa a vypustil z nich další hovadinu. „Je to celkem trapné tu jíst takhle ve dvou. V tak obrovském sále. Heh." Vůbec se nepozastavil. Asi mu to nepřišlo nevhodné.

„Je trapné jíst soukromě s králem?" Jakmile jsem otázku položil Styles se zasekl. Snad chvilku ani nedýchal. 

„Až přijdou hosté, možná by bylo ideální držet jazyk za zuby, protože vaše chování je zcela nepřípustné." On se na mě ani nepodíval, jen zakýval hlavou jako dítě když ho seřve učitel. Nemohl jsem si nevšimnout jak se mu rozklepaly ruce. To jsem nechtěl, ale někdo mu musí říct jak se chová.

„Mohl bych se zeptat kde jsou toalety?" Skoro zašeptal. Zavolal jsem Emily a ta ho dovedla na toalety.

Harry

Už cestou na toalety se mi spustily slzy. Když jsme tam došli, jen jsem poděkoval a řekl že zpět trefím. Dnešek je jedna obrovská pohroma. 

Abych to shrnul. Přišel jsem pozdě na naši domluvenou schůzi a to o hodně pozdě. Kvůli hloupému záseku. Stíhal jsem v pohodě, ale jakmile jsme se blížili, začal jsem se nehorázně klepat a nemohl jsem přestat plakat. Po chvíli jsem se nemohl ani pořádně nadechnout. Celý jsem se sesypal a Nicolas mě musel uklidnit. Což nebylo úplně nejlehčí. 

Nakonec mě nadopoval nějakými prášky. Takže jsem přišel pozdě, co jsem mohl říct špatně jsem špatně řekl, všichni Angličané i král mě nenávidí. Dokonce nelenili a hned když jsem odjížděl po mně házeli zeleninu a pokřikovali. Podle zpráv z domova na mě také nejsou pyšní. 

Teď místo toho abych vydržel sedět na místě se musím jít podívat z okna a on zrovna přijde Tomlinson. Ten nejvíc sexy muž na světě. Ale taky největší suchar co znám. Pak to konečně vypadá že to nedopadne úplně nejhůř a já to zase zkazím.

Proč si to bere tak osobně? Vůbec jsem to nemyslel špatně. Jen jsem se snažil udělat přátelštější atmosféru. Místo toho tu teď stojím opřený o umyvadlo, celý se klepu a je mi na zvracení. Snažil jsem se to rozdýchat, ale nešlo to. Neměl jsem po ruce žádné léky na uklidnění a můj žaludek odmítl spolupracovat. Běžně jsem nervózní ale ne v téhle míře. Myslím že je to spojení toho že jednám s dlouholetým "nepřítelem", zároveň králem, zároveň Louisem Tomlinsonem. Kdo by nebyl v koncích?

Naklonil jsem se nad záchod a vyprázdnil jsem obsah svého žaludku. Utřel jsem si ústa, spláchl a vypláchl jsem si pusu. Dal jsem si žvýkačku a rychle jí co nejvíce rozžvýkal. Potom jsem si opláchl a utřel obličej a vydal jsem se zpět.