A tohle je můj příběh...

Kapitola 1

Ahoj, jsem Stacy[Stejsy] a teď vám řeknu svůj příběh. Předem upozorňuji, že je dost šílený a tragický a někdy může připadat jako horor(ale né že by jste se bály ale je to dost psycho). Ale jo tohle se mi stalo.

Začnu asi úplně od začátku... když jsem se narodila. Narodila jsem se na ulici, protože můj otec maminku den před mým narozením zmlátil a následně vyhodil na ulici. Ona se celá pomlácená snažila říct si o pomoc, ale všichni si myslely, že je žebračka co chce jen peníze. Alespoň se potom dostala někam kde je jí dali obvaz a nějaké staré oblečení, ale stejně jí nepomohly. Dostala se do nějaké uličky kde mě po třech hodinách porodila a následně vykrvácela. Později ten den se konala dobročinná akce, kde jeden pár našel moje mrtvou maminku a vedle ní mě na pokraji smrti. Ihned zavolali pomoc, neboli pořadatele a ten zavolal do nemocnice. Mě hned zabalili do deky. Když přijela záchranka tak mě ty lidi vzali k nim řekli ta žena (moje maminka) nemá puls a, že já jsem celá studená l. Záchranáři zavolali do márnice, že přivezou tělo a už jsem společně s tím párem byla v zachránce já cestě do nemocnice, nerozumím tomu co se mnou mohli dělat, ale asi mě teda nějak vyšetřili a mezitím zavolali na sociálku a začali to s policií vyšetřovat a vyslýchali ten pár, nechci z toho dělat detektivku tak se přesunu o kousek dál, k řešení toho co dělat s novorozencem, ale prvně si řekneme něco o Kristin a Joshovi (o tom páru).

Josh a Kristin se potkali na střední škole,kde se do sebe bláznivě zamilovali a překvapivě jim to zůstalo, sice né tak žhavě, ale zůstalo, vzali se a když jim bylo 26 začali se snažit o dítě, ale bohužel zjistili, že je Kristin neplodná a tak pomalu začali přemýšlet o adopci. A v tuhle chvíli se opět přesuneme ke mně. Sociálka není moc kreativní, tak vymysleli dětský domov. Kristin chtěla vědět jak to se mnou dopadne tak jí to sociální pracovnice neochotně řekla a ona pro mě takový osud asi nechtěla, protože byl Josh potom nějaký protivný. Každopádně, Kristin šla za tou paní ze sociálky, začala s ní řešit moje pestounství, konkrétně to, že by byly oni moji pěstouni... . Hned druhý den se šli přihlásit na kurz (nebo jak se tomu říká) pro budoucí pěstouny. A zhruba za měsíc už jsme putovala k nim, během toho měsíce jsem byla hlavně v nemocnici.

Následující 3 měsíce jsem byla u Kristin a Joshe, asi si říkáte, že to není moc dlouho. Máte pravdu ne není, já nemůžu hodnotit jak jsem se měla, tuhle fázi života si nepamatuji (stejně jako skoro celé mé první tři roky mého života, takže všechno tohle čerpám z máminých deníků a záznamů ze sociálky a dětských domovů a taky od lidí co byli mý pěstouni) ale každých čtrnáct dní ke Kristin a Joshovi chodili kontroly né kvůli problémům, ale kvůli tomu že jsem nebyla ani půlroční dítě. Po třech měsících přišla obvyklá čtrnáctidenní kontrola. Při téhle kontrole s Kristin rozmluvila, konkrétně o tom, že si myslí, že se o mě nedokáží v budoucnu postarat a, že si myslí, že nejsou připraveni. Samozřejmě z toho sociálka moc nadšená nebyla, ale ta paní vypadala docela chapavě u když jí malé mě byl trochu líto. Nakonec jim vyhověli a tak jsem se poprvé ocitla v dětském domově.