Blackbirds

3. Part

ROSE

Pomalu jsem otevřela oči, svět se se mnou točil a já přestávala vnímat realitu tak, jak bych si přála. Na břiše jsem stále měla otevřenou ránu, která nechtěla přestat krvácet. Potom jsem slyšela další zvuky, přišlo mi to jako jedna z mých halucinací. To se stává když dhampýr ztrácí moc krve. Znělo to jako kroky, možná mě někdo hledá a možná taky ne. Z posledních sil jsem začala kovovýmy pouty bouchat o topení. Vydávalo to neskutečně otravný a hlasitý zvuk.

,,Slyšíš to?"

,,Slyším, ale co to může být Alberto?" slyšela jsem jeho hlas...Dimitrij! Začala jsem bouchat ještě víc, ale slábla jsem. Jako poslední jsem viděla dvě tváře jak se na mě podívaly přes sklepní okénko. Upadla jsem do klidné temnoty.

,,Rose! Rozo, probuď se." slyšela jsem jeho sametový hlas, který mě táhl zpět do reality.

,,Musíme ji rychle dostat ke dvoru." slyšela jsem Albertin hlas, popadl mě do náruče a rychle mě vynesl ven. Na pokožce jsem cítila příjemné teplo od slunce.

,,Vydrž holka, dostaneme tě za Vasilisou." slyšela jsem Albertin hlas.

,,Jmenuje se Lissa." vykoktala jsem, nesnáší když jí někdo říká Vasiliso. Slyšela jsem jak se Dimitrij zasmál, ale nebyl to šťastný nebo pobavený smích. Měl strach, cítila jsem to. Má o mě příšerný strach. Někdy, když jsem s ním byla, připadalo mi to jako kdybych měla pouto i s ním. Vždy poznám co se mu honí hlavou. Temnota mě k sobě volala čím dál hlasitěji, ale Dimitrijův hlas mě vždy nutil zůstat s ním. Neopustila bych ho.

DIMITRIJ

Když jsem tam Rose viděl ležet, nikdy jsem se necítil tak hrozně. Kolem ní byla louže krve. Když jsem jí vzal do náruče, bolestně sykla, ale pomalu odpadávala. Ztratila hodně krve, pomalu mi umírala v náruči. Nezemře, ne Roza. Nechal jsem Albertu řídit a sám zůstal vzadu s Rose.

,,Jak je jí?" zeptala se mě, jela velmi rychle.

,,Bojuje, ale není to dobré. Musíme jí rychle dostat do nemocnice nebo za princeznou." řekl jsem a jemně hladil Rozu po tváři. Bojovala, je statečná. Moje Roza, věřím že to zvládne. Přiložil jsem jí na ránu jiný hadr, první co mi přišlo pod ruku byl starší ručník, který je v každém autě, a pevně ho na ránu přitlačil. Moc to krvácelo a Roza ztratila vědomí ještě než jsem k ní stačil doběhnout. Viděl jsem jak otevřela oči, když mě zahlédla pokusila se usmát, ale nešlo jí to.

,,Vydrž Rozo." řekl jsem jí, slabě přikývla, ale zase ztratila vědomí. Alberta zastavila přímo před ošetřovnou. Vzal jsem Rozu do náruče a nesl ji pryč. Věděli že přijedeme, viděl jsem tam i princeznu. Byla vyděšená když ji viděla. Rose by si nepřála aby jí Vasilisa viděla takhle. Doktoři mi ji musely vzít z náruče, Vasilisa seděla před operačním sálem stejně jako já.

,,Řekla něco?" zeptala se mě po chvíli, přikývl jsem.

,,Že vám Alberta nemá říkat Vasiliso, ale Lisso." pokusil jsem se zasmát, ona se usmála.

,,Rose ví jak mě to štve, ale to platí i pro vás." zasmála se mým směrem, mě teď momentálně zajímala jen Roza. Lissa moc dobře ví že mám oči jen pro ní. Zajímá mě jen Rose a to, aby byla v bezpečí a aby byla zdravá. Když byla konečně po operaci, mohli jsme za ní. Lissa jí chtěla uzdravit, ale neměla na to dost síly. Roza byla bledá, ještě pár hodin bude klidně spát.

ROSE

Když jsem se probudila, vedle mě spal Dimitrij. Nezdálo se mi to, nebyl to jen krásný sen. Držel mě za ruku, musela jsem se usmát, ale jakmile jsem se pohla, probudil se.

,,Rose, Rozo, jak ti je?" ptal se mě ihned a deku mi vytáhl výš aby mi nebyla zima.

,,Špatně, ale zvládla jsem to."

,,Jsi bojovnice Rose, musíš odpočívat. Nabereš sílu." pousmál se, ale neodešel.

,,Slíbila jsem ti to." šeptla jsem, přikývl a váhavě mi přiložil ruku na tvář.

,,Já vím Rozo, vím to. Teď spi." usmál se na mě, přikývla jsem a přitáhla si deku co nejblíž k sobě. Slyšela jsem jak se zasmál, políbil mě do vlasů a sedl si zpátky na židly. Neodešel, pořád tu se mnou seděl a je tu se mnou když ho potřebuju. Nemyslela jsem si že by přijel, ale tehdy když jsem tam viděla Karpovou, napsala jsem jeho jméno. Věděla jsem že mě najde, věděla jsem že mě tam nenechá zemřít.