Nitky osudu

Prolog

Spis Obdarovaných I. - Legenda o prvním Hledači

Zemi kdysi vládl jeden mocný rod obdarovaný silnou magií. Kdokoliv se pokusil tento rod svrhnout z trůnu nebo se mu jen postavit do cesty, skončil poražen. Ten, kdo se ke královské rodině byť jen přiblížil, byl ovlivněn jejich silným kouzlem a na svůj rozmar dočista zapomněl, zbláznil se nebo byl nějakým způsobem zneškodněn.

Království prosperovalo, ale lidé nebyli šťastní. Procházeli den za dnem jako živé loutky, jejichž mysl byla ovládána někým jiným. Každá jejich myšlenka byla přečtena členem královské rodiny, každé jejich tajemství bylo odhaleno. Lidé si museli na panovnickou dynastii dávat pozor. Každý šlechtic totiž oplýval jinou schopností.

Poddaní věděli, že nejsou plnými pány své mysli ani osudu. Někdo si to uvědomoval méně, někdo více. Co ale věděl naprosto každý, bylo to, že vzdor byl zbytečný a už jen pomyšlení na něj byl téměř smrtelný hřích. V den jednadvacátých narozenin korunovačního prince nastal čas na to, aby stvořil další generaci rodu.

Nechal na zámek svolat všechny svobodné dívky z okolí. Vybral si deset půvabných panen, které nechal ubytovat v pokojích pro hosty. Budoucí král oplýval velice silnou magií, tak silnou, že se mu nedokázal nikdo jiný vyrovnat. Ovlivnil mysl všech deseti žen, aby s ním toužily sdílet svá lóže, až dokud neotěhotní. Ani jedna z nich nevěděla o princově manipulaci ani o tom, že existují další milenky následníka trůnu. Každá z nich věřila v to, že je jeho jediná a že po něm touží více, než po čemkoliv jiném na světe.

Princ den co den poctivě navštěvoval pokoje budoucích matek svých dětí. Když první z nich otěhotněla, požádala o svolení k tomu, aby navštívila své rodiče a seznámila je s radostnou novinou. Hned v podzámčí však potkala potulného muže. Z očí mu ale sršela obrovská moudrost.

Pověděl nastávající matce, že ví, jaký poklad v sobě ukrývá a daroval ženě náhrdelník s nádherným jantarovým kamenem. Ten jediný prý dokáže ochránit dítě, které v sobě nosí. Dívka chtěla dar odmítnout, ale než se nadála, visel jí na krku a muž zmizel. Najednou ale cítila, že je vše správně.

Když se vrátila zpátky na zámek a princ se vyptával, co to je za nový šperk, odpověděla mu dívka, že je to rodinné dědictví a rodiče by byli smutní, kdyby ho nenosila. Následník trůnu nad tím jen mávl rukou a nechal kámen kamenem.

Potom, co se princi podařilo oplodnit všech deset dívek, uznal král, že je načase předat korunu, protože jeho syn dokázal, že je schopen obstarat novou generaci. Po narození malých princátek byly jejich matky vyhnány zpět do podzámčí a čekalo se, jaké dary jejich děti prokáží. Nejvíce se ovšem očekávalo od prvorozeného Nathaniela, který se měl stát budoucím panovníkem.

Již brzy jeho rodina ale se zděšením přišla na to, že je s chlapcem něco špatně. Nefungovala na něj magie nikoho z nich. Všichni ale stále doufali, že prokáže jinou, velice silnou schopnost. Když se tak však stále nedělo, začali se Nathanielovi všichni čím dál více vyhýbat. Mladý následník trůnu tak víc a víc toužil po silné magii.

Když dospěl jednadvaceti let, rozhodl se jeho otec, že na trůn dosadí místo nejstaršího syna toho nejmocnějšího. V Nathanielovi vyvolala tato zrada touhu po pomstě. V noci se proplížil do komnat svého otce a ve spánku mu podřízl krk. Krev z jeho tepny se rozstříkla všude kolem a dopadla i na rty jeho syna, který ji bezmyšlenkovitě olízl a pocítil jemné mravenčení po celém těle.

Otcovrah se vyplížil tajně zpět do své komnaty a potřísněné šaty vhodil do ohně v krbu. Ráno nastalo obrovské pozdvižení. Nikdo nevěděl, co se v noci stalo. Mnoho členů královské rodiny Nathaniela podezřívalo, nikdo ale neměl důkazy ani proti němu nedokázal využít svou magii.

Nathaniel se držel od ostatních stranou a dával dohromady plán, jak získat trůn. O dva dny později nastal úplněk. Celou noc strávil v ukrutných bolestech a nedokázal usnout. Podařilo se mu to až nad ránem. Chvíli na to však přišlo do jeho komnaty malé děvčátko, aby prince probudilo k snídani.

Nathaniel pouze pootevřel oči a v duchu děvčeti vynadal, ať okamžitě odejde, že chce spát. Holčičce se přes pohled přehnal mlžný opar. Uklonila se svému pánovi a beze slova odešla. Princ okamžitě vyskočil z postele a zavolal svou malou společnici zpátky. Hned, jak se jejich oči setkaly, pomyslel na to, že je potřeba zalít květiny. Než stačil mrknout, dívka už běžela pro konvici s vodou.

Zkusil ovlivnit i ostatní služebnictvo, ale po několika marných pokusech zjistil, že jeho nový dar, který je tak moc podobný schopnosti jeho otce, funguje jen na děti. Marně si lámal hlavu nad tím, jak je všechno, co se mu právě děje, možné.

Až pozdě v noci mu došlo, že ochutnal kapku otcovi krve a že nejspíš ta způsobila jeho novou magii, která je ale příliš slabá. A tak si v hlavě sestavil nový krutý plán, vůči celé své rodině, kterou z duše nenáviděl. Den po následujícím úplňku se měla konat volba příštího krále, a tak se Nathaniel rozhodl, že v předvečer onoho dne, zabije všechny své sourozence a zkusí vypít pohár krve každého z nich.

Tak se také stalo. Hned, co bratři po jejich poslední společné večeři opustili stůl a vydali se do svých komnat, vzal Nathaniel osud do vlastních rukou. Návštěva všech pokojů probíhala stejně. Každý z bratrů se proti Nathanielovi snažil použít svou moc, leč marně. Na nejstaršího z princů neměl ani nikdo dostatek fyzické síly. A tak každý nakonec skončil s roubíkem v ústech nehybně ležet v posteli s podříznutým hrdlem.

Nathaniel se zhnusením nechal pohárek po devětkrát naplnit až po okraj krví, kterou nakonec s těžkostí až do dna vypil. Služebnictvo o tomto zvěrstvu nemělo nejmenší tušení, jelikož jim byl ten večer odepřeno jít do královského patra, aby se mohli následníci připravit na poslední souboj.

Nathaniel se nakonec se slzami v očích dobelhal do svého pokoje a ulehl vyčerpaný do postele. Ani jemu nebylo ze svých skutků dobře, ale neviděl jinou možnost. Chtěl konečně získat silnou moc, pro jejíž nedostatek byl tak opovrhován. Svou rodinu z duše nenáviděl za to, jak ho celý život odstrkovala, jak se chovala k poddaným, jak se ze všech dělali loutky jen proto, že věděli, že mají navrch. A nejvíc je nenáviděl za to, že mu odepřeli přístup ke své matce, po které mu zbyl jen nádherný kámen.

Když ho však tentokrát vytáhl ze šuplíku nočního stolku, nebyl už nádherně jantarově zbarvený a nehřál příjemně do ruky. Kámen najednou vypadal jako zalitý krví. Jako zářivý rubín, který mu spálil kůži na dlani.

Než se však princ stačil vzpamatovat, zmizel z nebe poslední paprsek slunce a vlády se ujal úplněk. Nathanielovo tělo se začalo zmítat v obrovských křečích díky přívalu magie, která se začala probouzet v jeho těle. Přišlo mu, jakoby se mu lámala každičká kost a myslel, že nedožije rána.

Nakonec ale dokázal vše přetrpět, a tak se zrodil nový panovník. Tak silný jako nikdy nikdo jiný na světě. Tak se zrodil Pán deseti mocí. Nenašel se jediný obdarovaný, který by se mu dokázal postavit a Nathaniel je všechny nenáviděl. Nechtěl už ale páchat další krutosti, nechtěl už vraždit. Jeho touha po pomstě už byla pryč.

Chtěl jen dobře vládnout obyčejným lidem, dát jim svobodu a prosperující království. Nechal tak všechny Obdarované vyhnat daleko za hranice. O svou zemi se náležitě staral, svou moc využíval jen v případě nutnosti proti nepřátelům a zrádcům.

Lidé ho milovali a respektovali. Nathaniel konečně našel lásku, která mu vždy scházela. Když se mu narodil syn a jeho manželka mu ho přišla v náručí ukázat, krále okamžitě zaujala barva očí svého prvorozeného. Byla totiž naprosto stejná, jako původní barva kamene, který mu darovala jeho matka.

Malý Gabriel rostl v milujícím prostředí, ale jeho otce čím dál více trápila jedna věc. Nedokázal na svého syna použít svou magii. Čím starší byl mladý princ, tím více byl nešťastný z toho, že nezískal žádné nadání. Po tom, co oslavil jednadvacáté narozeniny, byl měsíc od měsíce slabší a slabší, dozajista umíral.

Nathanielovi došlo, že jeho synovi chybí v těle magie Obdarovaných. Za svou novou rodinu by dal vše, a tak se vzdal svého trůnu. Přenechal ho Nemagickým a vydal se s manželkou a synem hledat Obdarované ve vyhnanství.

-Zapsal Samuel, písař