Zlodějka duší | POZASTAVENO |

~1~

Vzbudila se do velmi chladného rána. Pažemi si přitáhla kolena k sobě, aby se více zahřála. Ležela na studené kamenné zemi v zapadlé temné uličce.

Věděla, že musí vstát, než jsem budou chodit smrtelníci, ale nechtělo se jí. Zase celý den pátrat po Nortunech, zabíjet jednoho po druhém jen kvůli nějakým pitomým šamanům.

Ona si tohle nevybrala, nechtěla takový život. Za těch dvěstě let, co už kráčí po téhle zemi, viděla spoustu věcí, lásku, přátelství, ale také nenávist, zrady, pády a vzestupy, války ale i mírové dohody a spojenectví. Chtěla tohle vše zažít, chtěla zažít plnohodnotný lidský život. Zamilovat se, mít děti, v něco věřit...

Ale bohužel nic z tohoto mít nemohla. Je tu jen pro konání své práce, svého poselství. Nemá právo na něco, jako je štěstí.

S povzdechem pomalu vstala a zvedla ze země svůj překrásný meč, který v sobě ukrýval obrovskou moc. Ležela na něm celou noc, aby ho náhodou nějaký obyčejný smrtelník neviděl a, jak to tak mezi lidmi bývá, neukradl.

Rozhlédla se kolem dokola po temné uličce, zda-li jí někdo nesleduje. Když usoudila, že riziko nehrozí, dala jsi meč za svůj opasek a oblékla si svůj dlouhý černý kabát, který zakryl jinak viditelný meč.

Přeci jen není zrovna u lidí moc normální, jsi to vykračovat po městě s mečem. Aspoň v tomhle století rozhodně ne, ještě by jí kvůli tomu nahlásili té -jak že se to jmenuje- policii. Určitě by to totiž nezůstalo bez povšimnutí. A Zaira doopravdy nestála o nějaké potíže.

Vyšla z temné uličky a vydala se na náměstí do centra farmářských trhů, které se tam právě konaly. Jelikož čím víc lidí, tím větší šance ucítit nějaké ty Nortuny. Uměla je totiž vystopovat podle pachu, který za sebou zanechávali. Byla vlastně něco jako lovecký pes, který stopuje králíky nebo nějakou jinou kořist, která se loví. Samozřejmě, ale pouze na omezenou vzdálenost.

Vešla přímo do centra trhů a vyčkávala, zda-li neucítí nějaký pach, jelikož včera tady ucítila slabý závan pachu, když pronásledovala tři Nortuny, kteří se před ní marně snažili utéct. Nemohla se totiž rozběhnout za tak slabou stopou jednotlivce, když před sebou měla přímo na dohled rovnou tři statné muže. A tak když je zabila, se sem pozdě večer vrátila, ale to už byl pach pryč. Takže teď se pokusí o štěstí znovu.

***
Chlapec, který se právě probudil do chladného listopadového rána strnul na své posteli, když se ozvala hlasitá rána. To jeho otec Taras bouchl vzteky pěstí do stolu, dozvěděl se totiž, že Zlodějka duší - jak jí všichni říkali - zabila další jeho tři muže.

Taras byl totiž vůdce západního kmenu Nortunů. Po celé zemi bylo celkem devět kmenů Nortunů každý s jinou kulturou a zvyky.

Jeden kmen Nortunů čítal bezmála něco kolem třítisícovky Nortunů, než Zlodějka duší vyvraždila celých osm kmenů. Teď již žije pouze západní kmen s přibližně tisícovkou Nortunů. Ovšem počet se stále snižuje díky ní. A teď v tomto okamžiku se právě Taras dozvěděl, že přišel o další tři muže. A to ho pochopitelně rozzuřilo. Nejen proto, že přišel o další členy kmenu, ale hlavně proto, že mu Zlodějka duší stále uniká.

Touží ji zabít už od okamžiku, kdy zemřela jeho žena Anthea. Chladnokrevně jí zavraždila, když jejich synovi byly tři roky. Od té doby Taras touží po pomstě a nejen on i jeho syn, který kvůli Zlodějce duší přišel o matku v tak útlém věku. Ale i tak po pomstě netoužil, tak moc jako jeho otec, ten už nemyslel na nic jiného, pomalu už zapomněl i na vlastního syna...