Dead Stories: His Ghost Is Back || Larry Stylinson

#Prolog 1

((před dvěma měsíci))

JORDAN

Vzbudil jsem se na dotěrné vyzvánění zvonku u dveří.
Neotevřel jsem oči, jen jsem pevněji sevřel malé tělíčko, choulící se v mém náručí.
„Lásko…“ zaškemral raný hlas mého přítele. „Jdi otevřít…“ Přetočil se zády ke mně.
Vydechl jsem. Dobíral jsi mé při takovýchhle situacích, když využíval to, že tenhle byt je můj. Jsme spolu už dva roky a pořád neumí pochopit, že tady bydlí stejně tak on, jako i já.
Neochotně jsem otevřel oči a vtiskl jemný polibek na Louisovu kůži. Vždy jsem miloval naše společná rána a rozhodně jsem dokázal být podrážděný pak celý den, jestli mi ho někdo zkazil.
Odkopal jsem ze sebe přikrývku, zvedl své boxerky ze země a jenom tak odběhl ke dveřím. Občas jsem zakopl na cestě o Louisové kusy oblečení – co si pamatuju, byli ještě ze včerejší noci.
Pousmál jsem se nad tou vzpomínkou.
„Už jdu, už jdu!“ zakřičel jsem, při několikátém zvuku zvonku. Naštěstí jsme si mohli z Louisova plata a taky mého dovolit větší byt – pěkně s dvěma ložnicemi, prostornou kuchyní a obývákem.
Prudce jsem otevřel vchodové dveře.
Přede mnou stál Harry Styles – jediný, koho jsem o takovéhle době nečekal.
Ne, že by jsem ho neměl rád… Ale byl to Louisův nejlepší kamarád a shodou okolností se po škole přestěhoval o patro víš, než my.
Vím, že spolu chodili do třídy na univerzitě a doteď jim to kamarádství zůstalo. Louis mi pořád nadával za mou žárlivost, ale nemohl jsem si pomoct. Harry vypadal při Louisovi celkem jinak – a tak to bylo i s Louisem – cítil jsem se méněcenně.
„Co tady chceš?“ vyštěkl jsem. Neuměl jsem být hned z rána příjemný, hlavně ne na něho.
Nenávistně mu cuklo koutkem. „Je tady Louis?“ zeptal se, se svým typickým chraplákem. Nechápal jsem, jak to dělá (můj typ byl, že moc přechlastal za mlada), tak ale Louis si z něho utahoval, že je to sexy.
Mohl jsem si myslet, že jde zase za Louisem… Jsou spolu snad víc než my dva. A to je už choré, já jsem přece jeho přítel. Harry Styles je jenom… Někdo kdo se moc cpe do vztahů ostatních lidí. Není divu, že se celá moje osobnost proti jejich střetávání příčila.
A Harry ke mně přechovával stejné pocity, jako já k němu. Nic víc a nic míň, jako žárlivost nebo nesnášení. Nebyla to přímo nenávist, jenom to tak většinu času vypadalo.
Při Louisovi jsme se oba snažili chovat normálně. Nechtěli jsme před ním moc vytahovat naše spory, byl by z toho nešťastný. I když jsem si byl jist na sto procent, že jde hlavně o něho…
„Louis spí.“ zavrčel jsem.
Harry přivřel oči. „Skvěle, tak to si s tebou musím promluvit.“ Ani vteřinu nečekal, obešel moje polonahé tělo a zasedl si za kuchyňský stůl.
Překvapeně jsem nadzvedl obočí, zavřel dveře a pospíšil si za ním. „Proč se mnou?! Myslel jsem že letíš za Louisem.“
Harry si přehrábl vlasy a ukázal prstem s jeho tradičními stříbrnými ozdobami, na kávovar na lince. „Udělej mi jednu. A sobě taky. Měl bys to něčím zapít…“
„Zapít co?“ nechápal jsem.
Neodpovídal, trpělivě čekal na svůj šálek.
Pustil jsem se teda do přesypávání kávy do stroje a přihodil ještě jeden hrnek – pro mého medvídka. Jinak bych Harryho poslal hezky hluboko doprdele, kdybych neměl šanci potěšit i mou drahou polovičku.
„Tak co chceš?“ zapřel jsem se dlaněmi o stůl před ním.
Harry se hrál s knoflíky na jeho pestrobarevné košili. „Nemůže nás Louis slyšet?“
„Ne, nebyl ani z polovice vzhůru, když ses nás rozhodl zbombardovat ohlášením svého příchodu.“
„Jordane vím, co se snažíš udělat. Já… Slyšel jsem tvůj rozhovor s Liamem. A viděl jsem prsten.“
Ztuhnul jsem.
Před pár měsíci jsem koupil stříbrnou obroučku. Ne jenom pro Louise, taky pro sebe. Diskutoval jsem o tom s Liamem před bytovkou, když jsme se vraceli z práce. Ukazoval jsem mu, jaký prsten jsem vybral a co bych rád udělal.
Miloval jsem Louise. Pořád to tak je, vážím si ho a myslím, že my dva máme všechno, co na pořádný vztah potřebujeme. Našetřil bych pak nějaké peníze na let do Holandska (nebo kamkoliv kde je povolené registrované partnerství) a vzali bychom se.
„Jak o tom víš?!“ vyjel jsem na něj. Štvalo mě, že zkazil mé překvapení. Šlo mi o to, že jsem si chtěl rezervovat nejhezčí moment ticha na nějaké párty a zeptat se to Louise, s přípitkem a velkým potleskem.
„Šel jsem právě domů a narazil jsem na vás,“ řekl a já už po několikrát začal proklínat jeho polohu bytu. „Chtěl jsem se tě zeptat, jestli to myslíš vážně.“
Zapípal kávovar. Vytáhl jsem z něj jeden šálek a posunul ho po stole k Harrymu. Další dva, ze kterých se pařilo jsem nechal opodál, abych si nepřipálil jazyk. Stylesovi jsem to tak škodolibě přál.
„Jordane Meetchelsi mluv se mnou!“ zvýšil Harry hlas.
Naštvaně jsem se k němu otočil. „Neřvi! Louis spí!“ protočil jsem očima. „A samozřejmě, že to myslím vážně, vím, že se s Louisem milujeme, jenom mě trápí pochybnosti, asi jako každého muže před svatbou.“
Harrymu při zmínce o naší lásce cuklo svalem na krku.
„Chceš snad vznést nějaké své protesty?“ zavtipkoval jsem, ale na mé překvapení se ozval.
„Ne, ale Louis je můj nejlepší přítel, proto ti chci něco sdělit,“ řekl celkem vážně a po vydechnutí zpustil.
„Jestli mu zkřivíš jeden vlas na hlavě, zlomíš srdce, nebo pro tebe vyroní pouze jedinou slzu, najdu si tě a oplatím ti všechno, co mu uděláš, ještě i s úroky.“
Nadzvedl jsem obočí. „Proč mi to všechno ří-“
„Jak jsem řekl, ačkoli už budeš Louisův nejbližší ty, pořád na něj budu dohlížet. Nedovolím, aby se mu cokoliv stalo, tvojí vinou.“
Přemýšlel jsem nad jeho slovy.
Přišlo mi to jako zvláštní chvíle, souznění mezi mnou a Harrym, nad jediným člověkem… Opravdu tohle byla jediná téma, nad kterou jsme se shodli. Louis a jeho bezpečí.
Pomalu jsem přikývl a sáhl po hrnku. „Takže mluvíš o tom, jak mě pravděpodobně zabiješ, když se s Louisem rozvedeme?“
„Ne, to bych tady čekal, abych mu mohl být oporou,“ zašklebil se. Ten malý…
Zamyslel jsem se nad jeho slovy.
Mluvil jinak, očividně s větší vášní. Nebral to na lehkou váhu, jako já.
Byla to pro mě typická situace, kdy mi nejlepší přítel mého budoucího snoubence domlouval o našem společném životě, kdyby….
„Tobě na něm opravdu záleží, viď?“ naškrtl jsem. Nekoukal mi do očí, jenom obkresloval vzorce na vřelém hrníčku.
„Tak trochu…“ zamumlal.
Pousmál jsem se. Všechno mi v tu chvíli do sebe zapadlo. „Ty ho miluješ.“
Na toto se nevyjadřoval. Bral obrazce ve svém kafe důležitěji, než celou tuhle konverzaci.
„Jordane,“ upřel na mě pronikavý pohled. „Neříkej mu to, nechci, abych zničil naše přátelství. Trápil by se a já… Já už bych se nemohl chovat jako doteď. Tohle období je pro mě už i tak dost těžké…“
„Vážně? To myslíš vážně? Zamiloval jsi se do svého nejlepšího kamaráda?!“ uchechtával jsem se na tom. Nevěděl jsem, že je na kluky. Měl i pár přítelkyň, co si pamatuju…
Harry mě probodl pohledem. „Už mi lezeš krkem i s tím tvým vytahováním, jak miluješ Louise. Abys věděl, nejsi sám. Chci jenom po tobě, abys to respektoval a chápal, že já se o nic nepokusím, takže nemusíš být žárlivý. Taky je to pro mě riskantní, více jako pro tebe.“
Docela jsem ho chápal. Stejně se mi trošku zatmělo před očima, ze všeho co jsem musel vstřebat. Nikdy jsem ho neměl rád, ale teď se to všechno změnilo.
Zajímavé, že jsem najednou rozhodl soucítit s nejnepříjemnějším člověkem, co jsem kdy znal. Ale taky bych se sežíral tím zoufalstvím, že nemohu mít někoho, jako je Louis.
Teď jsem se začínal bát, o svůj život ale pak mě má vlastní mysl nakopala. Louis by mě nikdy nepodvedl. Důvěřuju mu.
Nastalo příjemné ticho, které mezi Harrym a mnou, ještě nebylo. Předtím to vždy bylo naštvané, podrážděné nebo žárlivé ticho – z jeho strany.
Už jsem chápal, proč ho moje osobnost brala jako hrozbu. Opravdu ní byl, ale řekl, že se o nic nepokusí. Nezasáhne mi do vztahu a nebude se do ničeho montovat.
I tak mi ale všechno nebylo jedno, měl jsem chuť ho hned vykopnout z tohoto bytu, z našich životů, aby ho Louis už nikdy neviděl. Byl to jenom nepříjemný pocit, za který jsem na sebe nebyl dvakrát pyšný, nechal jsem ho tedy odjet stejně rychle, jako ke mně přijel.
Oba dva jsme byli zahloubeni do svých myšlenek, mimo tohoto vesmíru a přemýšleli. Předpokládal jsem, že nad stejnými věcmi. Harry se nikdy nekoukal na Louisovu homosexualitu, jako na něco jiného. Nikdy by mi ale ani ve snu nenapadlo, že je taky gay.
„Dáš si cukr?“ zeptal jsem se, co nejmileji to šlo. I tak jsem ale musel pak přehltnout nějakou nepříjemnou poznámku, co se mi drala na jazyk.
„Jo, díky.“ horlivě přikývl, dokonce mu kudrnaté vlasy padli do obličeje. Věděl, jsem, že Louis na něj tajně obdivuje jeho účes a oči. Zbožňoval kombinaci zelené a jiné tmavé barvy. Kvůli tomu jsem přemýšlel, jestli si nepřebarvím svou světlou na černou. Nakonec mě Louis ubezpečil, že tu mou taky miluje.
Přešel jsem kuchyň a hodil Harrymu do šálky jednu lžičku cukru, sobě taky.
Sedl jsem si znova oproti němu, zamýšlel se nad tím, co jsem si právě vyslechl.
Nejlepší kamarád mého přítele je do něj zamilovaný. Oh, můj bože. Pořád jsem tomu nechtěl uvěřit.
Najednou se za mnou otevřeli dveře do ložnice.
Podle Harryho rozsvíceného pohledu jsem okamžitě věděl, jaký výhled mě čeká. A k mému štěstí, byl jenom můj.
„Ahoj Louisi!“ vyhrkli jsme oba najednou, hned v té vteřině se z nás znova stali rivaly a nehezky jsme po sobě zazřeli. Louisovi jsme však věnovali oslňující úsměv, měl jsem pocit, že se z toho stal už souboj. Kdo ho nejvíc potěší.
„Dobré ráno, lásko.“ Louis se sehnul a krátce mě políbil na líčko, pošimrali mě jeho krátké vlasy. „Ahoj Hazz!“ nadšeně mu mávl a přisedl jsi k němu.
„Co vy dva tady tak potichu?“ zeptal se nás, naoko podezíravě. Chmatnul po Harryho hrnku, obepnul jej dlaněmi a usrknul jsi. Pozoroval jsem jich, jak se na sebe pozřeli a usmáli se. Louis více unaveně, ještě po ránu a Harry s laskavou jiskrou v očích.
Můj přítel si to ale neuvědomoval. Byli si takhle blízcí vždycky, přímo až důvěrně. Štvalo mě to.
„Pracuješ dneska?“ zeptal se mě Louis s nadějným pohledem.
Pokroutil jsem hlavou. „Ne, ale dnes jdu vybrat s Liamem motorku. Pamatuješ? Poprosil mě, jestli bych mu s tím nemohl pomoct.“
Louis se jenom zamračil. „Nechápu, proč musíte ty krámy mít. Je to hrozně nebezpečné.“
„Jo, přesně,“ přisvědčil Harry.
Musel jsem si zakousnout do jazyku. To dělal naschvál, jenom aby mě shodil před Louisem. Znova jsem přicházel k mým starým pocitům, jak ho nenávidím.
„Lásko, auto je stejně nebezpečné jako motorka. Taky se může stát moc věcí. Nech mě, aspoň tuhle jednu vášeň mít – jezdím na tom už přes tři roky. Vím jak a co dělat.“ dotkl jsem se přes stůl jeho malé dlaně.
Očima jsem ho ubezpečoval, že se mi nic nemůže stát. Jejich modř mě vždycky upokojovala.
Usrkl si z Harryho kafe a položil ho zpět. „Dobře, tak já půjdu s Harrym nakupovat. Taky mě o to poprosil.“ mávl nad tím rukou.
Tohle se mi už nelíbilo, zřejmě taky, jak jemu mé motorky. Opravdu jsem je miloval (samozřejmě Louis šel na první místo), ale nikdy bych se jich nevzdal, ani kdyby mě o to požádal. Užíval jsem si den co den, tu rychlou jízdu a pocit volnosti, který jsem i přes helmu na hlavě pociťoval.
„Půjdete jenom vy dva?“ šibl jsem pohledem na Harryho. Ten se tvářil, jakoby ho chytila mrtvice, hned jak zaslechl mou otázku.
„Jo, proč se ptáš??“ Louisovi to přišlo divné, chodívali spolu ven už více než my dva. Nikdy se mi to nelíbilo a žárlil jsem pokaždé, ale teď jsem věděl něco víc. Harry totižto k Louisovi cítil něco víc. Slíbil, že se bude držet dál, ale stejně ničemu nevěřím.
Pokud jde o Louise, nemůžu si to dovolit.
„Nic, jenom se ptám…“ zamumlal jsem a dopil horké kafe, ze kterého ještě pořád stoupala para.
Vtom se Harry zvedl a rychle odběhl ke dveřím, zazřel jsem pouze povívající šál, co měl kolem krku. „Už musím jít, sbohem Loui!“
„Ahoj!“ zakřičel mu zpět Louis.
Zamračil jsem se, nad jejich ignorací mě.
„Jdu se taky obléct,“ zvedl jsem se. „Budu co nejdřív doma, možná ještě stihnu jít s vámi nakupovat, co ty na to?“
Louis se postavil a objal mě kolem krku. Vtiskl mi žhavý polibek. „No jasně! To bude perfektní!!“ Políbil mi krk.
Zatvořil jsem oči a nechal se unášet tím krásným pocitem. Přitáhl jsem si ho blíž, hladil ho po zádech a čekal, až dodělá svou práci na ranním znaménku lásky. Pootevřel jsem rty a on se na ně hned přisál. Zabloudil jsem prsty k jeho rozkroku, za cílem obšťastnit ho.
Pousmál jsem se do jeho narůžovělých polštářků.
Tenhle pocit je jenom můj, žádný Harry mi ho nemůže sebrat.

******************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************

„Už jdu, lásko!“ zakřičel jsem do bytu, kolem sedmé večer. Liam se chtěl sejít dřív, ale musel se zaobírat důležitějšími problémy. Například s jeho přítelkyní.
„Dávej na sebe pozor, Jordane.“ přiběhl ke mně Louis, jenom ve spodním prádle a políbil mě na rozloučenou. Pomohl mi zapnout mou černou, koženou bundu (na kterou jsem byl opravdu pyšný) a čekal, až vyjdu z bytu.
Přejel jsem ho pohledem. „Ne, aby ses tu takhle vykrucoval, když přijde Harry.“ pohrozil jsem mu.
„Neboj, už se taky půjdu obléct!“ vyplázl na mě jazyk. Taky má za chvíli střetnutí s tím kudrnatým ďáblem. Přetahovačem cizích milenců. Zmetkem, z horního patra. Zloduchem, který-
„Pozdravuj Liama, Jordane!“ naposled mě objal a já jsem musel pokroutit hlavou, abych vyhnal Stylese ze své mysli.
Seběhl jsem schody v naší bytovce, v ruce se mi natřásala helma a vyšel na ulici.
Večerný Londýn byl nejhezčí, všechno na městské atmosféře se mi opravdu líbilo. Studoval jsem mimo města, to Louis je tady ten, kdo žije v objetí Temže už odmalička.
Rutinně jsem pohladil svou motorku po levém zpětném zrcadélku a nasedl. Odjistil jsem bezpečnostní páčku ze země, narazil si přilbu na hlavu a nastartoval.
Známý zvuk mě celkem uklidnil, jako před každou jízdou. Věřil jsem, že se mi nemůže nic stát, protože tenhle stroj je můj spolehlivý, opravdový přítel.
Obezřel jsem se za sebe a zapojil se mezi jedoucí auta. Dost venku foukalo, i když byl večer, před rozsvícenými světli jsem zazřel švihající kapky. Zřejmě začne za chvíli pršet.
Přidal jsem plyn. Instinktivně jsem přivřel oči, ačkoli mi je helma chránila před bijícími kapkami, které se teď rozjeli naplno.
Už i má bunda skrz-naskrz promokla.
Ucítil jsem nepříjemný chlad.
Zastavil jsem na červené, na křižovatce a porozhlédl se.
Myšlenka na Louise s Harrym, jak se ti dva smějí a společně vybírají oblečení mě doslova postrčila kupředu. Slíbil jsem, že jestli se vrátím dřív, půjdu s nimi. A na všechno teda dohlédnu.
Moje ruka se jakoby sama od sebe zvrtla, páka na přidání plynu jen tak zavrzala a já jsem přefrčel na červenou do proudu aut. Když už jsem si myslel, že budu tam i nazpět mnohem rychleji, po mém boku se zjevilo osobní auto.
Nejdřív mě oslepili zářící světla, pak jsem ucítil nehoráznou bolest. Litoval jsem v tu chvíli, že jsem se vůbec narodil.
A tak, jak mi bylo předepsané, jsem nakonec s bolestí zavřel oči a upadl do temnoty.
To jsem ale ještě nevěděl, že to je jenom začátek.

--------------------------------------

((pohled autorky))

V tento večer, o sobě dva chlapci nevěděli. Jordan bojoval v nemocnici o život, zatímco Harry usínal s úsměvem na rtech. Přežil hezký den s člověkem, kterého nadevšechno miluje a vždy bude. On mu pocity bude opětovat jenom jako kamarád, ale s tím se už musí vyrovnat sám.
A přesně v tu stejnou vteřinu, ve stejný okamžik, když Harry upadl do spánku o Louisovi, Jordan zavřel své oči nadobro, taktéž přemýšlející o tomhle jednom člověku.
Možná to způsobila tahle skutečnost – že poslední i první myšlenka těchto dvou životů se začínala, i končila u jednoho hocha, u jednoho milujícího srdce.
Skutečnost je ale taká, že Harry se na druhý den vůbec nevzbudil, tak, jako mnohé dny předtím…

---------------------------------

tákže :) jsem ráda, že jste tuhle mou věc začali číst :D chtěla bych slyšet vaše názory, jelikož víte, že se ze svými příběhy snažím být vždy originální, takovouhle story jsem ještě nečetla/neviděla, takže doufám... že se vám to zatím líbí :DD bude to tak trochu "romantika larry momentek" a pokud vás zajímá něco víc o téhle story - všechno najdete na mém profilu :)

~VOTE~

~COMMENT~

~FOLLOW~