Dead Stories: His Ghost Is Back || Larry Stylinson

The End

doporučuju nějakou hezky smutnou písničku :‘) (jednu máte nahoře ode mě, kdyby jste náhodou nevěděli co si vybrat :) ) enjoy! :*

LOUIS

Zopakovala se celá situace.

Věděl jsem, že se tomu nesmím poddat, abych nestrávil další měsíce v depresi, ale několika slzám jsem se neubránil.

Sestřičky mi uvařili v kantýně ovocný čaj, naštěstí jsme se předtím nikdy neviděli. Byli to jiné ženy.

Musel jsem vypadat hrozně, už když jsem se s Harrym loučil jsem klesl na dno.

Na svítání, se z operační sály vynořil doktor, který mi osobně volal. Sestry mi dali dopředu vědět, že to s panem Stylesem bylo v kritickém stavu.

„Pane Tolminsone?“ rozhlédl se po krátké chodbě.
Rychle jsem se postavil a přišel k němu.

Jeho výraz se nedal přečíst, ani dobré ani zlé správy, které nesl.
Až když otevřel pusu a vypustil z ní první slova, jsem uvěřil, že je to pravda. Nesním.

Stalo se to.

********************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************

((o několik dní))

Opatrně jsem vyšel z Harryho bývalé pekárny na ulici, tak abych nevylil kafe, co jsem nesl a nevysypal na ulici teplé čokoládové rohlíky.
Vedoucí se stala Lucie, která se o to starala tak příkladně, jak by to dělal Harry, kdyby mohl.

Položil jsem věci na sedadlo spolujezdce a vystartoval.
Jel jsem tak opatrně, jak se jenom dalo, aby nic z toho neskončilo na mém černém oblečení, nebo po celém autě. Chtěl jsem vypadat dobře.

Když jsem dorazil na místo, sebral jsem věci, zamknul dveře a rychle se náhlil ke vchodu.

Pozdravil jsem už tak známý personál nemocnice a nabídl jim z pečiva. Všichni zdvořile odmítli a dále se vydali svou cestou.
Nechali mě samotného.

Vyšel jsem k pokojům, kde blízko operační místnosti leželi pacienti, kdyby se náhodou něco s jejich stavem zkomplikovalo.

Vešel jsem a rutinně pozdravil kluka, co tady ležel.
Vedle něj na posteli mě totiž už čekal někdo jiný.

Byl převrácený naboku, rty měl pootevřené a obvaz na hlavě se mu nakřivil do čela. Vypadal roztomile.

„Budíček,“ zašeptal jsem při jeho uchu a políbil ho na něj. „Nesu olovrant.“
Položil jsem sladké pečivo na stolek k jeho hlavě, aby ho svou vůní přivedlo zpět do reality, ve které jsem na něho pořád čekal.

„Přestaň to na mě hrát Stylesi a vylez si z té postele,“ zasmál jsem se, když prudce otevřel oči a čapl po jednom z čerstvých rohlíků.

„Proč mi tohle nenosíš ke snídani?!“ rozčiloval se, ale dál se cpal. „Budu tlustý.“

Přešel jsem k záhlaví jeho postele a seshora mu napravil obvaz. Doktor se vždy zlobil, když se hýbalo s Harryho hlavou.
Přežil opravdu těžkou operaci, musel mít mozek pořád pod dohledem. Všichni se báli hlavně toho nejhoršího – že by to jeho hlava ani nezvládla. Neměl ani tak poškozené jiné orgány v těle, jenom pár zlámaných žeber a levou nohu. Modlili jsme se hlavně za jeho mozek, který tedy nakonec řídil všechno.

A opravdu, operace se podařila.
V momentě, když mi to doktor řekl jsem nevěřil a napříč tomu všemu, co jsem si předtím řekl, jsem se sesypal. Štěstím.
Brečel jsem celou tu dobu, co byl Harry v anestezii.

„Jak se má Niall a Liam?“ zajímal se Harry. Zvykl jsem si na jeho otázky, vůbec mi to nepřišlo otravné.
Pobude si na lůžku ještě kolem měsíce, musí absolvovat rentgeny, léčení a pak rehabilitace. Budu mu odpovídat na všechno co se stalo a děje, pokud bude tady.

„Co ti budu říkat,“ převrátil jsem oči. „Zamilovaní, jako pořád.“ Mluvil jsem pravdu. Připomínali mi mě a Harryho, ale to mezi sebou neměli tolik překážek, jako my.

Ta hlavní ale zmizela, s tím se mi svěřil sám Harry. Jordana už neslyšel, nadobro zmizel z jeho mysli. To, proč se mi skoro zabil, nás už nemuselo trápit.

Zasmál se a sáhl po kávě, ta však byla moje.
Jemně jsem ho udeřil po prstech a ukázal na jeho čaj od doktora. „Nemůžeš pít kofein. Tamto je tvoje. Rovnou na předpis.“ A měl jsem pravdu, sestry mu tam míchali i bylinky.

Ohrnul ret. „A co Lucie, jak se ji daří s pekárnou??“

„Skvěle, přilákala tam i nové tváře a říkala, že by potřebovala tvůj podpis na schválení nějaké reklamy…“

„Dobře, protože jsem se jí to tam rozhodl dlouhodobě přenechat.“

Obočí mi od překvapení vyletělo až k vlasům. „Ještě včera ses vytahoval, jak půjdeš rovnou z postele pracovat. Copak, už tě to pohodlí zlákalo? Nechce se ti?“

Mávl rukou a tím mě absolutně odbil. „Ale prosím tě. Ještě dva měsíce budu chodit na cvičení s tímhle,“ ukázal si na hlavu. „A pak chystám něco mnohem většího…“ Podíval se na mou ruku, kde jsem nosil stříbrný prsten, co jsem od něho dostal.

„Copak, něco jako svatba???“ na rty se mi vkradl úsměv.

Harry přivřel jedno oko. „Možná…? Jsem zvědavý, co mi ještě zabrání v tom, vzít si tě. Překonal jsem už i smrt, tak snad mě celý svět už nechá na pokoji.“

 Jemně jsem zatahal za jeho kudrlinku, co mu trčela spod obvazu.
Zasmál jsem se a přitiskl se na jeho polštářky.

Chutnali po čokoládě, kterou byly naplněny všechny rohlíky.

Ovšem Harry ležel v posteli už příliš dlouho a stískalo se mu tam.
Objal mě a stáhl mě k sobě do peřin. Smál jsem se, dokud k nám nedošel doktor a nepřekazil nám hezkou chvíli.

Odešel jsem s úsměvem a krátkým zamáváním, protože jsem věděl, že už nemůžu nic ztratit.
Harry mi vždy sliboval, že pro mě bude lepší. Nikdy ode mě neodejde, a teď to potvrdil.
Dostal se i přes hranici toho, co se mi zdálo nemožné, jenom abychom byli znova spolu. Překonal i smrt.

Zamiloval jsem se znova – a správně.

 ---------------------------------------------------------------------------------------------------------- THE END

že jsem vás napálila?!?!! PŘIZNEJTE TO!! XD lol, dobře už přestanu
tak, tohle je konec :) znova se opravdu těším a jsem nesmírně šťastná, když se ozývají stále nové a nové ohlasy na tuhle povídku :D je to neskutečné :) ten čas, ta námaha, kterou do své tvorby vkládá autor můžou lidi odměnit opravdu jenom svými vlastními názory (které mě strašně těší) soooo DĚKUJU MOC ZA VŠECHNO CO JSTE PRO TUHLE POVÍDKU UDĚLALI

!!!!!!!malý návrh….?: tahle story má původně i pokračování, nevím, jestli by o to někdo stál..? :D můžete se vyjádřit :) (taky kdy ho chcete – nevím kterou povídku mám teď začít psát dřív :D je toho hodně) :))) LOVE YOU! :**