One Shots //LS//

Sny

Louisovi bylo šest let, když se s Harrym poprvé setkal. Tenkrát byl se svojí maminkou a dvěmi sestřičkami na hřišti, kam častokrát chodívali, hlavně tedy potom, co Louise jeho maminka vyzvedla ze školy. Miloval to tady. Moc lidí sem nechodívalo, protože hřiště pro většinu rodin bylo dost z ruky, ale pro tu Louisovu tomu bylo naopak. Domeček měli kousek odsud.

Louis byl neuvěřitelně veselý chlapec. Už i od takto mladičkého věku se cítil neuvěřitelně zodpovědně, protože mu na hruď byla častokrát kladena zodpovědnost za svoje malé sestřičky. Johannah - Louisova maminka - si svého prvorozeného syna nemohla vynachválit. Sama měla dost problémy v životě, hlavně kvůli jejím dvěma předchozím partnerům a byla tak vděčná za syna, který ji s dětmi pomáhal.

Zatímco se Felicité s Lottie houpaly na houpačkách a hlasitě se přitom smály, Louis si s nadšením zabral skluzavku, která byla jen a jen momentálně jeho a on hyperaktivně vylezl nahoru po nízké zdi.

Tenkrát se poprvé potkal s malým Harrym, kterému v té době byly čerstvé čtyři roky. Seděl nahoře pod malou stříškou skluzavky a jakmile za ním Louis vyšplhal, oba se navzájem přelétli očima. Louise zarazilo, že tu chlapce potkal. Kde měl maminku a tatínka? Proč tu byl sám? Louis byl od přírody neskutečně pozorný, zvědavý a přátelský kluk. Ve školce a nyní už i v první třídě měl dost kamarádů a nedělalo mu žádný problém navazovat nová a nová přátelství s neznámými lidmi.

Chlapec ho neskutečně zaujal. Už jen faktem, že tu byl sám a jeho samotného by maminka nikdy na hřiště pouštět nechtěla, bála se o něj. Navíc se mu neskutečně zalíbily chlapcovy čokoládové kudrdlinky, které měl na hlavě. Vypadal sladce, jako plyšák. Louis měl neuvěřitelnou chuť se jeho vlasů dotknout. Ještě nikdy nikoho s tak nádhernými a zajímavými vlasy neviděl.

,,Co tady děláš?" zeptal se zvědavě a místo toho, aby ze skluzavky sjel dolů, se na druhém konci, naproti chlapci posadil a zvědavě si jej přeměřil očima. Kudrnatý na něj poulil očka a mlčel. Nedostávalo se mu slov. Očividně vůbec nečekal jak Louisovu společnost, tak jeho očividný zájem.

Louis mu svojí dlaní neurvale zamával před nosem, aby jej probral a odpověděl mu. Byl nedočkavý a chtěl odpovědi na své otázky.

,,Nikdy jsem tě tu neviděl," nakrčil Louis automaticky čelo a prohlížel si chlapcovu tvář. Vypadal jako ztracené kotě.
,,Ztratil ses?"

Kudrnatý chlapec poprvé za celou dobu dal najevo, že Louisovi rozumí. Sice ne slovy, ale gesty ano. Zavrtěl hlavou.

,,To je dobře. Jsem Louis, ty?" natáhl k chlapci ruku. Takhle to dělávala jeho maminka, když se potkávala s lidmi. Naučil se to od ní automaticky.

,,Harry," šeptl chlapec a mírně povytáhl koutky. Louis byl příjemný společník. Byl pozorný, milý a ohleduplný. Harry v něm i za tu chvíli, co se jen pozdravili, uviděl svého hrdinu.

,,Krásné jméno," pousmál se Louis a jemně si s Harrym potřásl s rukou. Byl ve svém živlu. Ve společnosti byl tím hlasitějším, víc ukecanějším, zatímco Harry hned na první pohled byl prostě tím uzavřenějším člověkem. Nebo možná jen kvůli svému věku, se mu na jazyk nedostávalo tolik slov, které Louis momentálně vypouštěl přes rty.

Louis se okamžitě vžil do role komika a začal Harrymu povídat o sobě a vyzvídat od něj. Moc se toho o chlapci nedozvěděl. Harry byl tajemný, nikdy až takhle tichého společníka nepotkal. Vytáhl z něj, že bydlí kousek odsud se svojí maminkou a tatínkem a že sem chodí dost často. A když Louise Johannah volala dolů, že už je pozdě a musí domů, Louis se s Harrym rozloučil a slíbil, že sem brzo zajde a donese mu ukázat svoje ovládací auto, které dostal k narozeninám a byl na něj náležitě pyšný.