One Shots //LS//

Vrah

Otce zabil vlastní syn! Hrají v tom roli peníze nebo je ještě nedospělý kluk jen zvrhlým a nechutným vrahem?

Harry Styles byl zatknut za vraždu svého otce, kterého zastřelil sedmi kulkami do hrudního koše, z toho až předposlední zasáhla mužovo srdce a ukončila jeho trápení. Muž byl na místě mrtvý a sedmnáctiletý mladík následně zatčen policií, která byla na místo okamžitě zavolána vyděšenými sousedy, kteří střelbu zaslechli a okamžitě jednali.

S jedním z nich se nám podařilo udělat krátký rozhovor. Soused mladého Stylese nechtěl být jmenován. - ,,Hrozně nás ta střelba vyděsila, stále nedokážu pochopit, co se tam přesně mohlo stát. Vždycky to byla taková klidná, milá rodina. Starší Styles byl vždycky neuvěřitelně přátelský a sympatický, i když ho smrt vlastní ženy dost poznamenala a hodnou část svého života pak strávil sám mimo obě své děti, o které se starala jeho matka, přesto se po tom všem co si v životě udělal pořádek k nim vrátil. Vážně nás s manželkou vůbec nenapadá, jaký by k tomu měl mladý Styles důvod. Byl neuvěřitelně chytrý a stejně tak milý jako jeho otec. Mé manželce častokrát pomáhal vynášet tašky s nákupem do schodů, vždy byl usměvavý a nápomocný. Stále mám po těle mráz, kdykoliv si uvědomím, co se právě teď stalo jen za jednou stěnou a že byl jen kousek od nás. Mohlo mu rupnout v té mladé palici úplně - přeci jen, hodně lidí si v této době dost navymýšlí. Hrál na svém mobilu nějakou tu střílečku a hned si to musel vyzkoušet naživo."

Mladý Styles mužům zákona přivolaných na místo kupodivu neodporoval, naopak se nechal až s chladným výrazem ve tváři odvést. Neprojevil žádný zármutek a lítost, možná proto většina veřejnosti chce, aby tento chlapec byl souzen za vraždu svého otce jako dospělý. Níže naleznete odkaz na petici, pod kterou se můžete podepsat a souhlasit tak s tímto názorem a chlapce i v takto poměrně mladém věku nechat soudit jako dospělého.

Pro časopis Times, Larra Hoppkins.

---

Nízké podpatky černých polobotek hlasitě klapaly o naleštěnou podlahu prázdné a hlavně tiché chodby. S hlubokou vráskou mezi očima jsem se za chůze přehraboval v papírech, které jsem v náručí nesl. Snažil jsem se je ještě nějak spěšně urovnat, abych se v nich lépe vyznal a později je nemusel přehrabovat a rušit tím rozhovor mě a mladého Stylese.

,,Dobré ráno Tomlinsone," zazubil se na mě nízký černovlásek a podržel mi přiotevřené dveře. Odtrhl jsem na chvíli zrak od papírů a kývl muži nazpět, jak na pozdrav tak hlavně jako poděkování za přidržené dveře. Právě stačilo, abych jen trošku blbě pohnul rukou a většina papírů by popadala a rozlétla se po celé chodbě. A to bylo vážně poslední, co jsem právě potřeboval.

Zrak mi při vstupu do místnosti padl na sedmnáctiletého vytáhlého kluka, který zkrouceně seděl na židli, pohled upřený na své ruce, které měl propletené v klíně. Nezvedl oči a to ani v okamžiku, kdy jsem dosedl na židli naproti té jeho a na stůl mezi nás položil štos papírů (různých dokumentů a poznámek - jak mých tak mnoha dalších, kteří měli tu možnost si s kudrnatým vrahem už osobně promluvit).

,,Počítám, že víš, co tu oba děláme," rozmluvil jsem se opatrně. Kudrnatý zrak nezvedl ani tentokrát a já si jen povzdechl, než jsem pokračoval.
,,Jmenuji se Louis Tomlinson. Rád bych si s tebou ale tykal, myslím, že to pro nás oba bude o dost příjemnější, pokud tedy nejsi nějak razantně proti. Nehodlám tě tu do ničeho nutit, to bych chtěl vyjasnit hned na samém začátku. Takže, Louis."

Kudrnatý si hlasitě odfrkl, načež jsme se oba poprvé setkali pohledem. Neodvažoval jsem se jakkoliv zrak sklonit či jen mrknout - snažil jsem se v jeho pohledu vypátrat odpovědi na mé dosud nevyřčené otázky. Dobrovolně jsem se nechal utápět v jeho očích, kde mě spíš než jejich barva - příjemná tmavší a klidnější zeleň hustého lesního podrostu - uchvátil on sám. Jeho roztřesená duše, která se skrývala za hromadou negativních emocí, jakou byl především strach a také nejistota. Roky zkušeností mě v hlavě výstražně upozorňovaly, že bych neměl dát na první dojem - tak, jak to většina lidí dnes pošetile dělá - ale zatraceně, nemusel ani promluvit a byl jsem si na sto procent jistý, že jeho oči jsou nejčistšími, jaké jsem kdy mohl v této práci poznat.