Over the rainbow

Chapter 1

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Sakra, sakra!" Zašeptala dívka, jakmile vstoupila do třídy plné žáků. Zbylo pouze jediné místo a jí bylo jasné, jak velkou chybu udělala, když si předešlý večer zapomněla nastavit budík. Zrak rychle přemístila na hodiny, aby zjistila kolik času má na přemlouvání někoho ze svých nových spolužáků na výměnu místa. K její smůle právě v tu chvíli zazvonilo a do dveří, u kterých nyní postávala, se vřítila postarší žena s učebnicemi v rukou. Přeměřila si dívku pohledem a zamračila se.

,,Slečno, proč nejste na svém místě?" Dívka sklopila pohled ke svým zničeným plátěným teniskám a pokrčila rameny.

,,Právě jsem přišla, omlouvám se." Žena se na ni zlostně podívala. Bylo jasné, že nenávidí nedochvilnost.

,,Tak si mazejte sednout a ať se to už neopakuje." Děvče kývlo a rychle zamířilo k jediné volné židli. Proklínala všechny, že chodí včas a ještě víc to, jak početná tato třída je. S povzdechnutím se posadila do lavice vedle mladíka, který si ji pobaveně prohlížel. Nevěnovala mu jediný pohled a mlčky ze své tašky vytáhla sešit a tužku. Pohledem zkontrolovala učitelku, která už psala na tabuly šílené chemické vzorce, a když se ujistila, že si jí nevšímá, našla i svůj skicák a několik pastelek. Zamyšleně se podívala z okna a přemýšlela, co by stálo za zvěčnění na papír. Zrakem se zastavila na prázdné lavičce pod starým dubem, kolem kterého poletovaly vrabci. Kousla se do rtu a začala si kreslit.

Mladík dívku celou dobu pozoroval. Sem tam zvedla oči od své kresby a vyhlédla z okna, jinak ji nezajímalo vůbec nic. Do očí jí neustále padaly prameny hustých vlasů, které hrály všemi barvami. Několik pramenů bylo modrých, fialových a růžových, jiné zase žluté, sněhově bílé, nebo zelené. Všechny měly pastelový nádech a dělaly dívku zajímavou. Z jeho rozjímání ho vytrhl hlas kantorky, která ho právě oslovila.

,,Pane-," Odmlčela se a čekala na jméno.

,,Jsem Caleb Day." Řekl rychle.

,,Pane Dayi, mohl byste se laskavě věnovat výkladu a né své spolužačce?" Mladík otevřel ústa a chtěl protestovat, žena mu však nedala příležitost.

,,Bez komentáře, prostě se věnujte chemii." Dívka s duhovými vlasy ani nepostřehla, že byla zmiňována. Dále ji zajímala pouze kresba, která už rozhodně připomínala dub a lavičku. Znovu se podívala z okna a poté opět do papíru. Chtěla začít kreslit jednoho z vrabců, když jí někdo poklepal ukazovátkem na lavici. Zvedla pohled a čelila tak naštvanému výrazu chemikářky.

,,Slečno, můžete mi laskavě vysvětlit, proč nedáváte pozor?" Dívka si povzdechla.

,,Omlouvám se, já-" Kantorka se zamračila.

,,Žádné výmluvy. Copak vás můj výklad nezajímá?" Dívka se kousla do rtu, aby se nerozesmála. Pokusila se zatvářit vážně, ale moc jí to nešlo.

,,Abych byla upřímná, chemie není zrovna můj oblíbený předmět a navíc toto je moje první a poslední hodina. Prohazuji si ji se seminářem z astronomie." Žena naštvaně zatnula zuby a ukázala na dveře.

,,A ven!" zavrčela. Dívka se usmála a rychle si vzala věci.

,,Nashledanou nebo radši ne." S drzým výrazem v očích vyběhla ze třídy a jen co se za ní zaklaply dveře, rozesmála se. Popošla ke zdi, u které se následně posadila do tureckého sedu a znovu se začala soustředit na svůj skicák. V hlavě měla stále scenérii, kterou kreslila a byla za to ráda.