Dívá se na prášky na jejím stole. Sedí na posteli rozhozená, ne nebaví jí to je si tím jistá. Je to správná cesta? Myšlenky, vzpomínky všechno se v její hroutí a v hlavě bloudí. Malé slzy jí spadnou z tváře. Bolest cítí nejde se jí zbavit. A přece jenom odpověď nevím doteď. Může ležet na zemi, taky ne, netuším to-jsem bezmocná.
A možná že jsem ta dívka nakonec, přece jen já.
