⚠️⚠️⚠️⚠️
Nechci slyšet ani vidět jedinou zmínku o tom že sem řekla ze to psát nebudu jasný.
Takže jen pro zajímavost to dle sem stihla napsat o ekonomické vědy, angličtinu, stolničeni a Technologii
A ty učitele který na ty předměty máme, nemají rádi když jsme na telefonech.
Jo a ty hodiny máme v jeden den
Ale doufám že sem vám tím zlepšila školní dny Dětičky moje
Možná tělech kapitol z nudy bude vic pokud teda chcete.
Jinak Enjoy the chapter.
_____________________
Jessica
Už nějakou dobu každý den chodím za Chrisem do firmy. Většinou mu nosím oběd nebo když si zapomene nějaké papíry doma, což je vlastně na denním pořádku.
Takže dnešek je jako každý jiný. Ráno vstanu udělám jídlo, přichystám Chrisovy věci do práce, snídani mu už ani nedělám je to zbytečné, a vždy na minutu přesně v 6:07 se přiřiti Chriss do kuchině drapne věci políbí mě do vlasu a pospícha do prace. Potom jsou tu i dny kdy jak sbíhá dolu upadne na schodech a pak málem rozmlátí celou předsíň když si snaží nazout boty.
Do 11 uklizím nebo jdu ven s leonardem, pote začnu dělat oběd kterej následně zabalim do dvou krabiček a vydám se i s leonardem na bus. Po cestě koupím 2 laté pro mě a Chrissovu sekretářku protože vim ze tam vždy přijdu o něco dřív než mám. A pak máme spolu oběd ktery nesmí trvat déle než hodinu a půl.
Chriss
Rána jsou uděsna. Vždy pospícha, nikdy sem nic nestihal ale ne až tak moc. Rano brzo do prace a pozdeji z práce. A to si vetsinu prace beru domu. Mam pocit ze muj život zacinaji byt dokumenty, smlouvy, navrhy a ne ten volnej zivot s cestováním který sem si myslel že muj otec měl.
Zrovna procitam nějakou smlouvu kdyz se otevřou dveře od kanceláře a v nich stoji Jessica. Pohoed mi padne na hodiny, jako vzdy ve 12:00 je tady i s obědem. Prijdu k ni polibim ji na čelo a objemu. S jess netravim kvuli praci vůbec čas. Kdyz rano odchazim stihnu ji dát jen letmou pusu a když večer skončím a praci co sem si vzal domu tak už spí. Vlastně jediné co nam zbylo z našeho společného času jsou jenom obědy, hodina a půl s ní a zda se to jako 5 minut.
U obeda si povídáme jao vždycky, snažíme se toho vyřešit co nejvíc, jindy na to neni prostě čas.
Tema debaty začne u pocasi přejde rychle odpoledni zpravy a zkonci u domácích pracích. Vždy o všem mluvi tak zaujatým tonem. Vzdy když tak mluvi tak jako by svět mel víc barev.
Ani nemrku a uz mi volá sekretarka kvuli schůzce omluvim se jess jako vzdycky políbím ji a pospicham na Schůzku
Jessica
Zase sama. Svět jako kdyby stratil pár odstínů barvy. Sebrala sem krabičky vzala voditko a pomalu šla i s Leonardem domu. Lituju toho že sem přerušila kontakt kvuli Chrisovy se mými přáteli. Takže tet nema mikoho s kým bych zabila čas. Rada bych si zašla do kina nebo jen na kafe ale nemam s kým.
Povzdychla sem si a vydala se do nedalekeho psího parku. Leonarda sem pustila ať běhá a ja si sedla na studenou lavičku. Studena nebila kvuli tomu že by snad bila zima ale kvuli tomu že bylo po dešti. Vůně mokré trávy se míchla s vůní kury stromů. Ještě aby se sem nedostal smog z aut a bylo by to tu jako v lese.
Na chvili sem zavřela oči, myšlenky mi proudili hlavou jako zběsilé, otázky bez odpovedi nebo jen přemítaní o životě.
Ale nakonec vyskocila jedna úplně nahoru "proč sem tenkrat řekla ano"
V tu ranu se ostatni myšlenky zastavili a moje hlava se snazila najit odpověď.
Zvedavost? Opilost? Sexualni frustrace? Nebo sem si myslela že kdyz vypadá že ma hodně peněz dokáže me nějak finančně zabezpečit?
Nekdy si preju abych ho tenkrát odstrčila a utíkala co nejrychkeji domu. Co bych mela navíc? Přátele? Práci? Možná bych si našla i někoho s kým bych měla rodinu?
Neříkám že Chrise nemám rada ale začínám pochybovat že to co k němu citim je láska.
Chriss
Hodil sem deskami s papirama o zeď. Desky se otevřely a vsechny papíry se vysipali. Začínám byt frustrovaný. Nic nejde od ruky. Vsechno co sem si myslel že budu mit mi proklouzlo mezi prsty. Posadil sem se k prosklenemu oknu a dival sem se dolů.
Potreboval bych nekoho kdy by za me ty smlouvy precetl a pak mi jen rekl jestli jesou výhodné nebo ne. Ale todle nebyl spatny napadá.
Vystrelil sem z kanceláře a napak vychrlil na moji sekretářku Olgu. Je to uz postarší pani ale milá, Jessica si s ni rozumí, vzdy umi poradit a upravit mi plan aby byl pro mě co nejvíc pohodlný.
Olga okamžitě navrh schvalila s tim že bych mel víc casu na moje věci. Nadšeně sem vzal par papiru ktery nutně musi byt udelany a vilyrazil domu. Měl sem az moc dobrou naladu na to abych si ji zkazil práci.
Když sem prijel k baráku byli zasnuto. „Jess musi koukat na film nebo neco takoveho." pomyslel sem si a pomalu šel po kamenných destička k vchodovým dveřím odemknu a pres celej dum zařvu „jsem domaaaa!!!!“ ale na spatek se mi ozve jen ticho. Projdu braku každou zkulinku ale Jess nikde. Začne mě obklopovat panika, nemůžu popadnout dech, srdce mi bije jak o závod a mlží se mi před očima. Rychle popadnu a telefon a začnu ju volat. Z telefonu se vždy ozve par pravidelných připnutí, pak tři rychle jdoucí za sebou a potom se hovor preruší. Klesnu na kolena a z očí se mi hrnou slzy.
Jessica
Seděla jsem na lavičce díl než sem myslela, vánek který pomalu oznamoval příchod podzimu nádherně cuchal vlasy a ja furt přemýšlela proč sem řekla to zasrany slovo. Nevim jestli za to mam byt vděčná nebo nadávat a nenávidět se za to. Možná oboje.
Nakonec sem se zvedla z lavičky pískla na leonarda a společně s nim sem se pomalu vracela domu.
Auto které stalo před domem a otevřené dobře mi napovědělo že Chriss přišel dřív z práce. Už od dveří sem slyšela fňukaní. Vyšla sem z předsíně a videla zchouleneho Chrise na zemi ktery se málem dusil slzami. Opatrne sem k nemu přišla a začala ho hladit po vlasech.
„Chrissi si v pořádku” zvednul ke mě hlavu a vrhnul se mi do náručí. „todle mi už nedělej bal jsem se” řekl mezi slzami a zpevnil objetí. „byla jsem jen venku s Leonardem ale už sem tady” hladila sem ho po zadech a mírně tahala za vlasy.
Nikdy sem ho takhle neviděla. Todle nebil ten Chriss který mě vzal opilou z party a vyspal se se mnou . To není ten který si na mě vyléval zlost. Todle byl někdo úplně jiný. Něžný, zranitelný byl jako domeček z karet. Jedno fouknutí a zhroutí se.
Nakonec pláč ustal i jeho dech se zklidnil. Spal jako neviňátko . Chtěla sem ho zvednout ale jaksi je o dost těžší nez já takže jakýkoliv pokus by byl marný. Opatrně sem ho položila a doběhla do obýváku pro nějaké polštáře a deku na kterých sen nám ustlala . Lehla sem si k němu a Leonard se k nám nacpal taky. Nakonec sem usla.
Todle byl na mě az moc zvláštní den
otázek k příběhu spíše na muj ig:
_.hachi._
děkuji
