*4*

77 7 2
                                    

Zayn si povzdech a odtáhl se o demne. "Někdy příště malinká." zvedne se a jde ke dveřím. "Uvidíme se večer." zvedne mobil a odejde.

Utřu si uslzené oči. Musim se od tut dostat. Radši bych umřela než dělat Zaynovi osobní kurvu. Zvednu se z postele a jdu ke dveřím. Nechal otevřeno vyklouznu na chodbu jdu ke schodišti. Sebějnu ho a ocitnu se v přízemí které neznam. Otočim se kolem osy a pohledem zaregistruju dveře ktere vedou na zahradu. Vyběhnu ven chladný vítr mi profoukne vlasy. Musim jít k bráně. Vzdálenost k bráně jsem překonala během pár minut. Mříže jsou moc u sebe nato abych mezi nimi prolezla a vylezt na ně je čiré šílenství. Najednou zaslechnu skřípání miříží o zem. Nemam kam se schovat tak zalezu za okrasnej keř. Čekam až do poslední chvíle a pak se rozběhnu. Ven se dostanu jen tak tak. Rozběhnu se po silnici neznámo kam. Blížilo se ke mě auto ktere zastavilo těsně u mě. "Sločna King?" zeptal se muž. Jen jsem přikývla a usmála se. "Dobře nastupte si odvezeme vás domu." chci nastoupit ale zarazim se když spatřim Zayna v doprovodu ozbrojený ochranky." Kurva. Dělej nastup." trnhle muž mě nepřijel zachránit. Otec mě prodal a matka? Ta udělá to co řekne otec. Muž mě chytne za zápěstí a chce mě vtáhnout do auta. "Né."zakřičim a zapřu se nohama o bok auta. Podaří se mi osvobodit ale hned mě zase někdo chytne za zápěstí a strčí mě za sebe. Slyšim poslední výstřel. Muž se otočí a já spatřim oříškové oči. Donutí mě se pohnout a já vidim Zayna jak zuří. Chytne me za zápěstí a přitáhne k sobě. "Když ti kurva řeknu že máš zůstat v ložnici tak tam zůstaneš."zasyčí a táhne mě k bráně. "To si ještě vyřídíme." táhne mě do ložnice a tam se nechá ovládnout vztekem. "Když ti řeknu že tady máš zůstat tak tady zůstaneš. Co sis myslela tam venku si nic nemáš peníze, doklady,rodinu prostě nic..."přerušim ho. "Všechno je lepši než tady být s tebou."zakřičim a má tvář se ocitne v jednom ohni. On mě uhodil podlomi se mi nohy a já padnu na chladnou zem. Slyšim kroky a klapnutí dveří. Mam sílu jen na to se zvednout a lehnout si na postel.

S blížícím se večerem za mnou přída Angela ale nerozumim  co mi povída ne že bych jí nerozuměla ale ignoruju ji. Sedim na sedačce schoulená do kuličky všechno mi je jedno. "Nech nás."promluví Zayn. Angela odejde a Zayn si sedne ke mě na sedačku. Vstáhne ke mě ruku neuckunu nemá to cenu. Přejede po mojí namodralí tváři kde byl ještě před chvílí vidět jeho otisk ruky. "Tohle je nic oproti tomu co by ti udělali oni." vtáhne mě do obětí tisknoucí si mě na hruď. "Myslim maličká že ame začli špatne. Chci ti vrátit tvůj život jen s menší změnou." usměje se."To znamená že můžu jít."zeptam se jen přikývne. "Mam ale pravidla do deseti budeš doma.."tohle neni můj domov."..nebudeš kontaktovat tvou rodinu ani přátele. Když budu tady mužeš kam chceš ale když tu nebudu nevijdeš z pozrmku vily. Ano?" zeptá se jen přikývnu. Dá mi pusu na čelo a jde do koupelny po cestě si sundá triko.

"Kdo byl ten muž?" vstanu a jdu za nim. U dveří se zastavim a stojim na prahu." Můžeš jít klidně do vnitř." oběví se předemnou jen v boxerkach. Vtáhne mě do koupelny." Nechtěj to vědět." stojí předemnou. "Můžeš mi prosím odpovědět na otázku?" přitiskne mě na chladné kachličky. "Když ti to řeknu..."ruce má u mího pasu a naklání se k mímu krku."..už neopustíš tenhle pokoj." políbí mě na krk. "Být tebou jdu do ložnice a neskoušej mojí trpělivost." zašeptá mi do ucha a odtáhne se odemně. Jak řek tak i udělam. Jdu do ložnice a jdu k jídlu protože můj žaludek se hlásí......

Další kapitola je tu. Omlouvam se za chyby.

ImprisonedKde žijí příběhy. Začni objevovat