Na půl cesty do hrobu (Jeaniene Frost)

1

Za  mnou se rozblikala modro-červená světla a já ztuhla. Žádnému policistovi nejde dost dobře vysvětlit, co se právě nachází na korbě mého pickupu.  Zastavila jsem a se zadrženým dechem čekala,  až šerif přijde k mému okénku.

„ Zdravím. Děje se něco?“ zeptala jsem se nevinným hlasem  a  jen se modlila, aby mi nic nebylo poznat na očích. Ovládej se, víš, co se stane, když se přestaneš ovládat. „Ano, máte prasklé zadní světlo. Řidičský a technický průkaz, prosím.“   Zatraceně. To se muselo stát, když jsem nakládala na  korbu. Chtěla jsem to mít rychle hotové a nezáleželo mi na tom, jaký nepořádek  nadělám. Podala jsem mu svůj pravý  řidičák, ne falešný. Policista střídavě svítil baterkou na průkaz a na mě.

„Catherine Crawfieldová. Jste dcera Justýny Crawfieldové, že ano?  Z Crawfieldova tř ešňového sadu?“    „Ano, pane,“ odvětila jsem zdvořile a klidně, jako by mi o nic nešlo. „Nu, Catherine, jsou skoro čtyř i ráno.  Co děláte tak pozdě venku?“Mohla bych mu říct pravdu,  jenže jsem nechtěla skončit  ve vězení. Nebo ve vypolstrované cele. „Nemohla jsem spát, tak jsem se rozhodla trochu projet.“ Zděšeně jsem sledovala, jak přešel ke korbě a posvítil do ní baterkou.  „Co tam máte?“ Ale tak normálně. Pod pytlem si vozím mrtvolu a sekeru. „Pytle s třešněmi ze sadu mých prarodičů. “ Kdyby mi srdce bušilo o něco hlasitě ji, už by ohluchl.

„Skutečně?“ Baterkou mávl na plastový pytel. „Jeden se vám protrhl.“ „To nevadí,“ skoro jsem zapištěla. „Všechny  jsou děravé.  Proto vozím třešně v tomhle starém náklaďáku. Už tak je dost špinavý.“  Skoro jsem se zhroutila úlevou, když dokončil obhlídku a vrátil se k  mému okénku. „ A vy se tu  tedy projíždíte, protože jste nemohla spát?“ Na rtech se mu zvlnil vědoucí úsměv. Očima mi přejel po upnutém topu a rozcuchaných vlasech. „Myslíte, že tomu uvěřím?“ Bylo jasné,  na co naráží,  a já měla co dělat,  abych se udržela.  Myslel si, že jedu z rychlovky. Bylo mi skoro dvacet tři a sousedé do mě stále rýpali a kritizovali mě.  Být nemanželským dítětem na tak malém městě nebylo snadné,  lidi to proti vám neustále používali .  Asi by vás ani nenapadlo, že na tom v dnešní době záleží,  ale v Licking Falls v Ohiu se lidé řídili vlastními pravidly.  Nikde jinde nenajdete zastaralejší názory.

Dalo mi hodně práce,  abych naštvaně neodsekla.  Když se naštvu,  lidskost ze mě opadne jako svlečená kůže z hada. „ Mohlo by to zůstat mezi námi, šerife?“  Do očí se mi vrátil lesk. Aspoň na toho mrtvého chlápka to fungovalo.  „ Slibuji, že už to neudělám. “Zahákl si palce za pásek, jako by nad tím přemýšlel. Obrovské břicho mu napínalo látku košile, ale já si radši komentáře na adresu jeho pupku nebo skutečnosti, že z ně j táhne pivo, nechala pro sebe. Konečně se usmála ukázal křivě rostlý zub.

 .„Jeďte domů, Catherine Crawfieldová, a nechte si to světlo opravit.“„Ano, pane!“ S obrovskou úlevou jsem nastartovala a odjela. Tohle bylo těsně.  Příště musím být opatrnější. Některým lidem utekl táta od rodiny, jiným zas ve skříni visí kostlivec.  U mě platí obojí.  Nechápejte mě špatně, ne vždy jsem věděla, kdo a co jsem. Má matka, jediný další člověk, který ví o mém tajemství, mi nic neprozradila, dokud mi nebylo šestnáct. Už jako malá jsem měla schopnosti, které jiné děti neměly, ale když jsem  se jí na to zeptala,rozzlobila se a řekla, ať o tom nemluvím. Naučila jsem se nechávat si věci pro sebe a skrývat, jak odlišná jsem. Komukoli jinému bych se mohla zdát divná. Bez přátel. Se zálibou toulat se venku za hlubokých nocí. S podivně bledou pokožkou. Ani mí prarodiče neměli tušení, co ve skutečnosti jsem. A stejně tak ti, které lovím.

Moje víkendy obvykle probíhaly všechny stejně. Vybrala jsem si klub, kam dojedu nanejvýš za tři hodiny, a hledala nějaké vzrušení. Ne ten druh, na jaký narážel šerif, jiný. Pila jsem jak duha a čekala, až se měně-kdo zvláštní pokusí sbalit. Někdo, kým bych nakonec mohla pohnojit kytičky na zadním dvorku, pokud mě on nezabije dřív. Už jsem to dělala šest let. Možná si takhle hraju se smrtí, což je dost vtipné vzhledem k to-mu, že technicky vzato už napůl mrtvá jsem.