One Shots - L.S.

little ill angel

TW: sebevražda, sebepoškozování, psychické onemocnění

,,Lou! Louisi! Prosím, Lou, nenechávej mě tu!" plakal kudrnáč u nemocničního lůžka, na kterém ležel jeho přítel, který ho před pár sekundami opustil. ,,Prosím, Lou, lásko." plakal. Objímal jeho bezvládné tělo. Snažil se vzbudit z téhle noční můry. 

,,Harry, musíme jít." položil mu ruku na rameno jeho nejlepší kamarád Niall. On sám odolával touze se zde rozbrečet. 

,,Ne!" zavzlykl kudrnáč a s tím už tam přišel i doktor. 

,,Sestro, dejte mu něco na uklidnění, prosím." zašeptal k mladé sestřičce, když viděl Harryho, který odmítá svého zesnulého přítele pustit. 

,,Pane Stylesi, musíte jít. Vašemu příteli už nepomůžete." promlouval k němu doktor. Harry se svého brunetka ještě dlouhou chvíli odmítal pustit. 

,,Harry, pojď. Musíš Louiho nechat jít." šeptal mu Niall a hladil ho po zádech. Jeho samotného taky ničil pohled na to bezvládné tělíčko bruneta, který tu byl ještě pár hodin zpět s nimi. 

Harry se uplakaně podíval na Nialla a pomalu vstal. Jeho kamarád měl pravdu, musí ho nechat jít. Louis to tak chtěl. 

,,Sbohem, lásko." zašeptal a Niall ho odvedl na chodbu, kde mu sestra dala něco na uklidnění.

,,Nialle, do hajzlu, j-já ho ne-neuchránil." stále plakal Harry. 

,,Před čím?" koukl na něj Niall a objal ho, protože Louiho lůžko i s ním, akorát přikrytým bílým prostěradlem, právě odváželi z pokoje. Byl pryč.

,,P-před ním samotným." polkl, když viděl, jak jeho milovaného Louiho odváží. 

Louis trpěl depresemi a schizofrenií. Měl sklony k sebepoškozování, ovšem Harry ho většinou před ním samým dokázal uchránit a dokázat mu, že je skvělý a pro něj dokonalý. 

Ještě to ráno byli spolu. Ani jednoho nenapadlo, že je to jejich poslední den. 

,,Dobré ráno, lásko." usmál se Harry na právě probouzejícího se bruneta. On roztomile zrudl a přitulil se ke kudrnáčově hrudi. 

,,Jak si se vyspinkal?" pohladil ho ve vlasech. Louis trpěl nočními můrami, proto bylo opravdu málo nocí, kdy se pořádně vyspal. 

,,Na nic." povzdychl si smutně Louis. 

,,Zase noční můry?" zeptal se Harry a políbil ho na čelo. Louis přikývl. 

,,Lásko.." kudrnáč si přitáhl Louiho do objetí. Tak moc chtěl modroočkovi pomoct, zbavit ho jeho nemoci. 

,,P-promiň." vzlykl Louis a upevnil stisk kolem Harryho těla. 

,,Proč se omlouváš?" koukl na něj nechápavě kudrnatý. 

,,Že ti p-přidělávám tolik starostí." sklopil zahanbeně pohled modrooký. ,,J-já vím, ž-že ten ž-život se mnou není nic moc." 

,,Kdopak ti tohle řekl? Zase ten ošklivej hlas v hlavě?" zeptal se kudrnáč a líbal brunetka do vlasů. Louis slyšel v hlavě hlas a díky tomu musel brát léky. Bylo to spojeno s jeho schizofrenií a pokud si nevzal včas prášky, ten hlas ho ovládal. 

,,N-ne. T-ten jsem od večera neslyšel, asi mi pořád zabírají ty prášky." zavrtěl hlavou Louis. ,,A-ale je to očividný. Se mnou nemůžeš mít dobrý a normální život." 

,,Ale Lou, no tak. I přes to všechno, co tvoje nemoc obnáší, jsme stále spolu. A nemíním tě opustit, rozumíš? Moc tě miluju, Lou, a jsem rád, že ti můžu pomáhat." šeptal mu Harry do ouška, snažíc se ho přesvědčit, že je pro něj dokonalý.