Seděla jsem v kavárně a jedla dort..Kdežto jsem se ohlédla a viděla někoho kdo rychle zmizel. Hodila jsem to za hlavu ..Protože jsem na to celkem zvyklá. Stále si myslím že jsou to halucinace nebo paranoia.. Poslední 4 měsíce mám hrozně silný pocit jakoby mě někdo sledoval a pronásledoval.. Na každým kroku. Cestou domů z kavárny mě tento pocit samozřejmě doprovázel ještě intenzivněji.. a tak není divu že jsem hned po příjezdu domů usla.
,, Pojeď se mnou Nico~ utečem spolu. "
Yeonjun se mě snažil svést na svou stranu... stála jsem na skále a měla si vybrat mezi Soobinem a Yeojunem.. ah.. Oba dva se mě snažili nalákat na svou stranu. Nemohla jsem to vydržet a skočila ze skály do propasti a zabila se.. a právě v tom jsem se probudila. Nebo spíš... jenom moje mysl se probudila... Cítila jsem, že nemohu hnout ani s prsty a vlastně s ničím a začala jsem mít halucinace a slyšet divné zvuky.
- Spánková paralýza.. ah. Here we go again.
Ale dnes se lišila od těch ostatních..
Většinou přijde tmavý démon co mi jen sedí na hrudi a děsí mě pohledem..kdežto dnes přišla neznámá postava. Byla tma, nešlo jí vidět do obličeje.. Pomalu se přibližoval k mé posteli..až k ní došel. Přímo k mé hlavě.
Zvedl hlavu a vražedně se na mě podíval.
Byla jsem strachy bez sebe-chtěla jsem křičet nebo utéct - ale snaha byla marná.
Ta postava se začala psychopaticky smát a začala obepínat své dlaně po celé délce mého krku.. a v zápětí mě tato postava začala vší silou škrtit. Dusila jsem se a cítila jsem, že se blíží konec.. Ale v tom jsem začala cítit prsty u nohou a stisk dlaní postavy začal být čím-dál tím slabší. Do pár sekund zmizela a já jen ležela v šoku s tím, že jsem byla ráda, že vůbec ještě žiju..-
V hlavě jsem si stále promítala obličej té postavy.. a nakonec se mi podařilo na chvilku znova usnout. V tu ránu k mému neštěstí však ale začal zvonit budík. Ugh.
Takže začal den.. Když jsem se oblékla, nasnídala a vyčistila si zuby, vydala jsem se do školy. Jako každý jiný den jsem šla na hlavní nádraží kde čekávám na tramvaj.
Stála jsem se sluchátkama a tiše simpovala nad fotkama co Yeonjun přes noc přidal..Kdežto jsem si všimla toho, že vedle mě někdo stojí. Byl to vysoký starší muž a vypadal- moment... vypadal jako ta postava co mě dnes škrtila.
Celkem jsem dostala strach z toho, že mám halucinace nebo tak.. ale řekla jsem si že to je jen divná shoda náhod a neměla bych se tím tolik zabývat. Když přijela tramvaj, tak jsem do ní nastoupila- a všimla si, že ten muž nastoupil též. Měl normální košili a formální kalhoty.. a obyčejnou tašku. Vypadal celkem hot.. Ale bylo to celé až moc zvláštní.
Vystoupila jsem a šla směrem ke škole.
Muž vystoupil na stejné zastávce, ale k mému štěstí se vydal jiným směrem...
Přezula jsem se a vyšla do první učebny.
Vyuka začala a vše bylo v pořádku.. Den plynul celkem normálně až na poslední vyučovací hodinu, kdy místo paní učitelky Slezákové vešel do třídy muž co byl dnes se mnou v tramvaji.
Třída povstala zatímco já jsem v šoku seděla a nemohla se hnout. Mé tělo zaplavila úzkost a strach...
Muž vešel s úsměvem a klidně.. působil tak strašně podobně stejně jako v mé paralýze, že jsem chtěla utéct a nikdy se nevrátit.
Když poručil třídě aby si sedla, napsal své jméno na tabuli.
, ~ Lee Dongwook ' ,, Jmenuji se Dongwook a jsem váš nový učitel ze somatologie. Paní Slezáková dala ze soukromých důvodů výpověď. '
..Stále se tak divně smál a mluvil o sobě a svých zkušenostech. Vypadal normálně a mile.. ale mně se na tom stejně něco pořád nelíbí, mám z toho stále zvláštní pocit.
Z myšlenek mě vytrhlo když se pan Dongwook postavil přímo před mou lavici, sehnul se ke mně a do očí se mě zeptal
,, jaké je tvé jméno? "
Měla jsem dojem jakoby ho znal- ten jeho pohled a energie mi říkali že to ví.
Ale jak by mohl.. Nikdy jsem ho v městě neviděla, zrovna se přestěhoval a viděli jsme se teprve dnes ráno. Tss...jak by mohl znát mé jméno.
Sebrala jsem se a odpověděla mu.
,, Nico. "
.. ,, Ahh~ Nico.. to je zajímavé jméno. Odkud jsi? " - znova ten pohled. Jakoby to už o mně věděl a jen tak se ptal. Bylo mi podezřelé že se ptá na to odkud jsem a tak jsem se ho slušně zeptala proč ho to zajímá.
,, Jen tak, chci vědět odkud vy všichni tak nějak dojíždíte. Třeba já se přestěhoval teď čerstvě právě sem do Olomouce a dojíždím z Hodolan. " Sevřel se mi žaludek. On bydlí v hodolanech. S každou minutou to bylo horší a horší a mně přišlo, že to všechno je naplánované a děje se to naschvál. Zachránil mě zvonek který celé dnešní vyučování ukončil a já byla pro dnešek konečně volná.
Když jsem šla ze školy na tramvaj, doběhl za mnou pan Dongwook a rychle nastoupil do tramvaje. ,, Alee.. Jaká to náhoda. Nico, že ano? Ah. Kam jedeš? "
.. Usmíval se na mě a já měla chuť mu vrazit-
,, jedu na hlavní nádraží.. " Odpověděla jsem mu. ,, Jaká to náhoda, jedu tam taky. Dnes jsi mi v hodině neodpověděla odkud jsi. Dělá ti to problém říct nebo tak?..Nedotkl jsem se tě dnes nějak?.. "
Na to jsem mu odpověděla ,, Nedotkl, jsem v pořádku. Dojíždím z Hodolan.. "
Pan Dongwook zostřil pohled a víc se pousmál. On ví co dělá.
