s i m p l i c i t y

02

3.12. 2020

Vyšel jsem z teplé pekárny s čerstvě vonícím chlebem v tašce. Vyšel jsem směrem park, protože jsem věděl, že i dnes budou na jezírku plavat labutě. Chtěl jsem se s nimi podělit o onen čerstvý chléb a chvilku nevnímat a zapomenout na všechny starosti. Jen sledovat labutě a cítit to propojení s průzračně čistou a nevinnou energií. Když jsem však ale došel k mé oblíbené lavičce, uviděl jsem, že na ní už někdo sedí.. Byl to kluk v podobném věku jako já..Možná stejném. Měl tmavé vlasy a šel z něj ledový klid a chladná energie.
Měl černý kabát a formální kalhoty v tmavých odstínech šedé barvy. Do obličeje jsem mu neviděl..Stál jsem ze zadu.
Ale viděl jsem že krmí labutě.
Vždy utrhl jemně kousek pečiva a pak ho vhodil na hladinu jezera. Měl nádherné ruce.. Opravdu krásné. Byla na nich vidět síla, ale zároveň šlo i vidět, že v rukou má jistou jemnost a cit. Zahleděně a soustředěně zíral do jezera..Jakoby nad něčím přemýšlel.
Zajímalo by mě nad čím..

SB