Have you ever hook up with a fan?

1.)

  BIANCA

 Šest hodin večer-a já místo toho, abych byla v chládku domova, nejlépe se sluchátkama v uších, zavřená mezi stěnami pokoje, umírám horkem ve frontě na koncert nějakých debilů a to už zatraceně dlouho. Asi si říkáte proč, co tu vlastně dělám? Dobrovolně to rozhodně není, mladší sestra Valentina neměla komu vymejt mozek, a tak jsem tu já! Já, která o týhle kapele nic neví a nezná jedinou písničku, i když teda občas něco od Val pochytím, hlavně z jejího pokoje, je s tím strašně otravná. Pořád mele o nějakým Stylonsovi, nebo jak se ten blbeček jmenuje, fakt nevím jak si říká, jsme totiž Italky, angličtinu se teprve učíme. La nostra mamma* pochází z Anglie. ,,Eště deset minut a pustí nás dovnitř!! Bianco, věřila bys tomu, já, já, uvidím ONE DIRECTION na živo!!" One Direction, tak na to teda jdeme, já si říkala, že je to něco se směrem, jak přiblblý název. ,,A můžeš mi říct, co je na nich tak stupefacente*, že jsem kvůli nim zmeškala hodinu angličtiny?" Pohodím rukou k té kolosální aréně, kde se za chvíli natlačí halda zblblých ragazzine*.

 Jsem tu asi jako zástupce normálního lidu jediná, jak jinak. Normální člověk by přece nedovolil něco takového, mio Dio*, kam jsem se to jenom dostala. ,,Tak třeba jejich vystupování na stage." ,,Počkej, vždyť jsi je ještě ani neviděla, tak jak můžeš říct, že.." sice ji přeruším, ale ona mě ani nenechá dokončit větu, protože se hned začne ohánět nějakými ubohými fanouškovskými fakty. Jasná diagnóza: S T O L T O*. Přestanu ji vnímat, jako vždycky, když řeší takovýhle kraviny a radši se porozhlídnu po exitech, kdybych fakt potřebovala vypadnout. Dobrý, je jich tu dost, tak přece jenom mysleli na nás normální.

 ,,Ale no tak, pojď už!! A nezapomeň ty biglietti*!" Táhne mě za ruku a já se nechám strhnout, div nespadnu na zem. ,,Klidni se,Val, vždyť je před náma tolik lidí, že to ani nemá smysl. Navíc se tam dostanem, už je to zaplacený. A ty vstupenky, dannazione*,"odmlčím se. ,,Bí, no*, neříkej mi, že jsi je nechala casa*!" Začne natahovat. ,,Ty nevíš, co je to vtip? Budeš se toho ještě muset hooodně naučit," popíchnu ji a začnu se smát na celé kolo, bez ohledu na to, že se na mě všechny ty ďáblem posedlé ragazzine dívaj. ,,Já tě fakt nesnáším!" Zamračí se a bouchne do mě svou malinkou pěstičkou, já jí to oplatím rozcucháním jejich černých vlasů. ,,Takhle se nebudu Harrymu líbit!" ,,Prosímtě, on sotva vnímá první řadu, zbytek je mu u putna." Tím jsem si Val proti sobě poštvala ještě víc, ale myslím, že po těch nekonečných třech hodinách ve čtyřicítkách, na to právo mám. 

 Jely jsme z Milána tři hodiny, sem do San Sira, abychom viděly tyhle miracoli*. Bylo to jen přes moji cadavere*, nebýt tohohle připitomělýho tour, tak jsem dávno s Flaviou a kochám se naším učitelem angličtiny. Ale jelikož a protože má naše famiglia*, tedy respektive otcova, restauraci, je tam vždycky molto lavoro* a málo času na cokoliv jiného, než je obstarávání podniku, tak jsem tu zbyla já, kdo přinesl svou oběť a nechal se dovlíct až na samotný obětní oltář. ,,Takže bychom měly jít vchodem 7 a pak se dostat do první řady! Jsi větší, tak se protáhneme líp." ,,Primo* řada? Tak to už nedáme, víš kolik ragazzine myslelo na to stejné, co ty?" Na chvíli se zamyslí, pak jí dojde, že mám naprostou pravdu, radši teda zmlkne.
Necháme se zkontrolovat při vstupu do našeho sektoru a zamíříme na plac, který se začíná rychle plnit uječenými puberťačkami. Chytnu sorella* za ruku a protlačím nás co nejblíž ke stage, tohle jí prostě dlužím. ,,Bí, ty jsi prostě nejlepšííí!!" Nadšeně zavýská a pevně mě obejme. Přitisknu si ji k sobě o něco víc a pokusím se jí upravit to vrabčí hnízdo, co jsem jí tam udělala.
,,Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři dva...," spustí se na obrazovkách odpočet a to i s nesnesitelným ruggito* celé arény. ,,Jedna..." A pak už se trousí jeden po druhým na pódium. No, dobře, naběhnou tam docela rychle, ale to nic nemění na tom, že už teď si říkám, kudy bych mohla utýct ven.