Have you ever hook up with a fan?

2.)

HARRY

 ,,Paule, jsi tu ještě?" Zaklepu na dveře jeho provizorního kanclu a čekám na odpověď. ,,Jo, pojď dál." ,,Ahoj, měl bych takovou prosbu, myslíš, že by bylo možný dohledat bližší informace o zakoupených vstupenkách?" ,,Nejspíš by to problém nebyl, proč?" ,,Potřebuji zjistit jaký sektor se zaplní dřív, chtěl jsem podržet místo známým." ,,Když mi dáš chvíli, tak jsem ti to schopný říct do deseti minut nebo tě odkážu na samotnou databázi, mám tu ještě dost práce."
Jak jsem očekával, databáze bude mou záchranou, proto odpovím: ,,Chápu, tohle je opravdu malichernost, klidně se tam podívám." ,,Fajn, fajn, zašlu ti to mailem." ,,Děkuju," vítězoslavně opustím místnost, ,,tak zatím!" 

 Vezmu to zkratkou k našim zkušebnám, kde si otevřu laptop a už hned otevírám příchozí mail. Já si tě najdu, chtě nechtě, Bianco. Rozkliknu odkaz a podívám se na mapku sektorů, kde si najedu na zakoupené vstupné. Je to tu abecedně seřazené, ještěže to není nějaká Penelopa, to bych se nedohledal. Zabralo mi to necelých deset minut, než jsem ji konečně našel. ,,Co nám to tu provádíš, ty prolhanej Casanovo?" Vejde dovnitř Lou, jak ten si vždycky dokáže vybrat chvíli. ,,Nic zajímavýho, jen projíždím databázi vstupenek." ,,To známe, tak která to byla tentokrát? Ta černovlasá, co? Ale asi ti nedala, když si ji tu jako ten největší stalker hledáš." ,,Italky jsou jiný,.." dál to nekomentuju. ,,Joooo, to jsem už slyšel u Američanek, Australanek, stará odrhovačka," zasměje se. ,,Navíc, aspoň poznávám celý svět, rozhodně se nedržím při zemi jako někdo tady vedle mě," vrátím mu to s podlým úšklebkem. Vždycky se takhle popichujeme jako malí parchanti, no. Mezitím mi vyjela její adresa s dalšími osobními informacemi, ještěže máme ten internet. ,,Tak, dneska si udělám menší výlet, přidáš se? Věřím, že má určitě i sexy kámošku," zaklapnu laptop a už se připravuju ven. ,,Stejně si nemyslím, že bys ji moh najít, ale hodně štěstí, Casanovo." ,,Uvidíš, pak ti budu vyprávět, tak se tu zatím nuďte nudou," vyrazím ze dveří s úsměvem na tváři.

 ,,Jela by takhle večer zpátky do Milána? To se mi nezdá,.." přemýšlím nahlas. ,,Fernando, neříká Vám něco rodina Bianchi?" Zkusím se zeptat místního taxikáře, kterýho jsem si stopnul. ,,Mám takový dojem, pane, že mají rodinnou restauraci v Miláně." A jsme doma! Ale tam ona nebude, zkouším tedy dál: ,,A nic víc o nich nevíte?" ,,Jo, stará Francesca, ta má nedaleko odtud takový menší hostel." ,,Zavezte mě tam." ,,Jak si přejete." Tomu říkám štěstí, výhoda jet obyčejným taxíkem.

 ,,Tak jsme tady, bude to 10 euro." Dám mu ještě dýško a už padám z taxíku. To nevypadá vůbec špatně, věřím, že mě ještě mile rádi ubytujou. Vejdu teda hlavníma dveřma dovnitř, přede mnou se otevře útulná recepce s točitými schody, nejspíš do samotných pokojů. Nikdo ale na recepci není, zatraceně. Zazvoním teda na zvonek, kterej leží na pultu. Dobelhá se sem stařena s berlí, má ale velice příjemný hlas: ,,Dobrý večer, jak Vám mohu posloužit?" ,,Dobrý večer, rád bych se u Vás ubytoval, zda máte ještě volné pokoje?" ,,To nebude problém, dnes večer moc hostů nepřijelo, zde máte klíče od pokoje, chvíli vyčkejte, moje vnučka Vás tam zavede." Vděčně sevřu klíč v rukou a do její ruky vtisknu 50 euro. Stařena se na mě jen udiveně zašklebí a poté zavolá: ,,Bianco!" Tak to jsem trefil. ,,Pojď dolů a ukaž to tu váženému hostovi." Zanedlouho uslyším rychlé kroky sbíhající schody, tak jestli tohle nebude ta Bianca.. ,,Dobrý ve-čer," zarazí se ještě udýchaná. ,,Pojďte tedy nahoru, ukáži Vám pokoj." ,,Skvělé, moc Vám děkuji," libuju si v tom, že mám tentokrát navrch já. ,,Co si o sobě myslíš?" Vyštěkne na mě, když vystoupáme do druhého patra. ,,Asi to, že si dnešní večer užiju, je to snad špatný?" ,,Tady je Váš pokoj, pane," prskne na mě a už se má k odchodu, ale proč bych ji nechal jen tak utýct, když jsem si ji tak pracně našel. ,,Bianco, myslím, že jsi na něco zapomněla." Ignoruje mě, ale já ji zastavím svým tělem. ,,Pak mě i mou rodinu necháš na pokoji, rozumíš?" Neberu si žádné servítky a zatáhnu si ji do pokoje. ,,Promyslím to," hlesnu. ,,Nejsem žádná šlapka, na které jsi asi zvyklý, buď dostaneš, co chceš a pak nás necháš nebo začnu nepříčetně řvát a to nechtěj." ,,Fajn, tak už," vytratí se mi hlas, nečekal jsem, že na mě skočí. Povalí mě na postel a div mi nerozerve knoflíky na košili. Co všechno ty Italky s tou svou pusou umí... Že by konečně ta VÁŠEŇ?