My star

/8/

„Dobré ráno," usměje se z kraje postele Louis.

„Dobré," opáčím rozespale a rychle se zorientuji, kde jsem.

„Kluci už jsou na snídani," poví stručně a ruku možná nevědomky položí na můj kotníku který se skrývá pod peřinou. „Oba tě zbožňují," opět se usměje a nespouští ze mě oči.

„Jsou to andílci." Opřu se o čelo postele a spravím si tričko, které jsem měla spadené z ramene.

„Jsi skvělá, jak to s nimi umíš. I s Freddiem, který je pro tebe cizí."

„Není cizí," oponuji a nenápadně k němu natáhnu ruku, kterou položím ne peřinu. „Ale když jsme tak u toho, včera se mnou řešili, proč nejsou jejich rodiče spolu."

„Cože?"

„No...Ben se zeptal, proč není Liam se Sophie a Freddie na to řekl, že vy spolu nejste, protože se nemáte rádi a křičíte na sebe."

„Do prdele." Vyleze z něj jediné slovo a dobrou chvíli se nepřítomně dívá před sebe.

„Louisi, je to v pohodě. Snad jsem jim to nějak rozumně vysvětlila, ale teda jestli ti to vadí, tak se omlouvám." Poposednu si blíže k němu a pohladím jej po rameni.

„Mně jen nedošlo, že on to všechno vnímá."

„Je to chytrej kluk, kterej vás oba miluje. Netrap se tím, já jsem ti to jen chtěla říct." Povzbudivě se na něj usměji se a stisknu mu rameno.

„Vždyť to říkám, že jsi skvělá." Položí svoji ruku na moji a opět se mi podívá do očí. Jeho pohled je krásný a láskyplný. Netrvá dlouho, přiblíží svou hlavu k mojí a něžně mě políbí. Ihned se ale odtáhne, aby podíval na můj úsměv, sám se usmál a své rty přitiskl znovu k mým. Rukou mě chytí za šíji a pevně si mě u sebe přidrží.

„Tatí!" slabý hlásek, který náhle vpadne do pokoje nás donutí odtrhnout se od sebe. Naše reflexi jsou ale trošku pomalejší, a tak neunikneme pátravému oku Freddieho. „Co to děláte? Vy se máte ládi?" Vykulí svá malá očka a hupsne Louisovi na klín. Ten se pořád usmívá a dívá se hluboce do mých očí. Mlčky mu pokynu, aby mluvil a sama jsem zvědavá na jeho odpověď.

„Máme se rádi. A tebe mám taky rád." Vyhne se přímé odpovědi.

„Ale tati, já jsem pšece myslel, jestli se máte tak moc ládi, že spolu zůstanete celý život, jak žíkala teta." Louis se na mě překvapeně podívá a já celá zrudnu.

„To jsem mu právě vysvětlovala, že se s Brianou máte rádi, ale ne zase tolik," objasním situaci, ale Louis se nepřestává usmívat a kývat ironicky hlavou.

„Tak?" pokračuje ve svém pátrání Freddie.

„Já mám tetu moc rád," odpoví mu Louis s naprosto vážnou tváří a pronikavým pohledem. V tom pohledu je tolik lásky, až mi dojdou všechna slova a jediné, na co se zmůžu je přitáhnou si Louise k sobě a políbit ho, přesto, že u sebe má Freddieho, který se viditelně zaraduje.

„A co takhle jít teď někam ven?" navrhne Louis a chytí mě za ruku.

„Tšeba na zmlzlinu?" nadchne se Freddie.

„Kamkoliv budeš chtít," ujistí ho jeho otec a Freddie už si utíká pro oblečení. V Benově pokoji najednou zůstaneme sami. „Kde jsme to přestali?" zeptá se Louis s úsměvem, přitáhne si mě k sobě a při zasypávání polibky mě povalí na postel.

„Počkej," odstrčím ho.

„Nelíbí se ti to?" ukřivděně na mě koukne.

„Jasně, že líbí. Jen nechci všechno uspěchat. Nemám za sebou nejjednodušší období a nepotřebuji o sobě teď číst ve všech novinách." Během mého vysvětlování mě začne vískat ve vlasech a prsty přejíždět po mém obličeji.

„Já přece vím. Všechno bude takový, jaký budeš chtít. Do ničeho tě nebudu tlačit, ani do života se mnou." Tato věta mě lehce naštve. Prudce se zvednu a otočím se k němu.

„Co to říkáš?"

„Nemyslím to špatně, Ell. Jen nechci, aby ti cokoliv bylo nepříjemné, včetně médií, která se mnou jaksi tvoří balíček. Jsem s nimi spjatý a chápu, že to někomu může vadit."

„Mně se ale ten balíček líbí. Z L.A. jsem zvyklá na slávu, navíc jsem Liamova sestra, jestli si nevzpomínáš. Zvládnu pár fotoaparátů, a jestli to je jediná podmínka k tomu, abych s tebou mohla být, tak s tím nemám nejmenší problém. Jen to prostě nechci hned roztrubovat do světa." Ujistím ho a opět si přilehnu.

„Ale doma tě líbat můžu, že?" zavtipkuje a znovu si mě k sobě přitáhne. Beru zpět větu, kterou jsem říkala včera večer. Až teď jsem šťastná!