My star

/10/

Celé odpoledne nakonec strávíme všichni společně na zahradě této luxusní vily. Ačkoliv to říkám poněkolikáté, jsem opravdu šťastná.
„Pustíme si večer nějaký film?" zeptá se Harry, když spolu chystáme večeři.
„To by bylo fajn, tak toho tady nech a jdi vybrat titul."
„Přece nebudeš chystat večeři pro osm lidí sama, když ostatní zmizeli." usměje se na mě a dál pokračuje v činnosti.
„Kde vůbec všichni jsou?"
„Myslím si, že je zaměstnali kluci. Chtěli si hrát na indiány." V té chvíli mě obejmou dvě silné paže, až se leknu a říznu se do prstu. Bolestí syknu a ihned dám prst pod tekoucí vodu.
„Promiň, to jsem nechtěl. Moc mě to mrzí. Ukaž, zalepím ti to, zavážu, nebo tě odvezu na pohotovost." začne chrlit Louis.
„Určitě by ti poděkovali, kdybys tam s takovým zraněním přijel. Už vidím ty titulky v novinách." odvětí mu se smíchem Harry. Při té představě se začnu smát taky. Na Louisově výrazu je znát stres, strach a lítost.
„Zlato, nic to není," políbím ho na tvář a vrátím se ke krájení.
„Už bude večeře?" ozve Zayn, dusot nohou blížících se k nám a křik malých dětí.
„Dejte nám pár minut a bude to, zatím můžete nachystat na stůl." Ačkoliv jsem to řekla jen tak do větru, Louis se Zaynem vytáhli příbory a všechny možné věci a kluky zaúkolovali.

„Freddie prosím tě, nevymrčuj si a pojď." spustí na něj unaveně Louis, když ho přemlouvá jít spát.
„Pro tebe platí to stejný, tak nedělej psí oči." podívá se Liam na druhého nezbedníka.
„Co se tady děje?" zeptám se, když vejdu do místnosti.
„Tady princátka jdou spinkat a nedokážou se smířit s faktem, že dnes bez tebe." odpoví mi Liam.
„Já ale nemám problém-"
„Prostě nebudou mít vše, co si zamanou." přeruší mě Louis. Kývnu na souhlas a přidřepnu si ke klukům.
„Zlatíčka, přece musíte poslouchat, co tatínci řeknou. Ale čím dřív půjdete spát, tím dřív bude ráno a my si budeme moct hrát." smutně, ale smířeně se na mě usmějí, popřejeme si sladký sny a utíkají s Liamem a Louisem nahoru. Já se přesunu do obýváku, kde už u televize sedí Harry, Niall i Zayn a čekají na ostatní. Společně nachystáme piva, popcorn a další mňamky a skvěle se bavíme při vybírání filmu. Nakonec zvolíme vánoční klasiku Sám doma.
„Můžu si přisednout?" zeptá se mě za zády Louis.
„Určitě" odvětím, dostanu krásnou pusu a začnu oddělávat nohy z pohovky, aby si měl kam sednout.
„To nemusíš, klidně si je nech na mně." zarazí mě a na nohy mi položí jeho ruce, kterými mě příjemně hladí.
„Tak už jsme všichni? Jste horší, než skautskej tábor." spustí nedočkavý Harry, který si našel místo na zemi přímo pode mnou. Touto otázkou si příliš nepomůže, protože následuje debata o tom, zda vůbec někdy nějaký skauty viděl.

„Co se děje?" zeptám se rozespale.
„Nic lásko, jen jsi usnula. Odnesu tě do pokoje." odpoví mi Louis. V místnosti je téměř tma a naprosté ticho.
„Mám přece nohy." usměji se a pomalu se posadím.
„Já vím. Moc krásný." políbí mě a rukami mi přejede po stehnech.
„Jsi kecal. Pojď tedy spát." jemně jej praštím do ramene a zvednu se. On se nepříliš nadšeně zvedne taky a následuje mě až před dveře pokoje.
„Noo.." opřu se o futra zavřených dveří svého pokoje a otočím se na Louise, „..tak dobrou noc." On se pouze usměje a přitiskne mě více ke zdi, aby mě mohl jemně políbit.
„Dobrou noc, krásko." odtáhne se a udělá dva kroky dozadu směrem k jeho pokoji. Stále má však oči upřené na mě a drží mě za ruku.
„Já to prostě nevydržím." řeknu náhle, přitáhnu jej za ruku a prudce za námi zavřu dveře pokoje, které jsem otevřela - vlastně ani nevím kdy. Během vášnivého líbání se dostaneme až do postele, na kterou mě povalí a lehne si vedle mě.
„Měl jsem skoro až strach, že mě tu nechceš. Nedokážu si představit jít spát jinam, když ty jsi tady. Určitě v nějakém krásném pyžamku." políbí mě, nepatrně mi vyhrne tričko a odhalí tak moje bříško.
„Já jsem ale neřekla, že s tebou hned budu spát." Nadzvedne se na lokti a přestane kroužit prstem kolem mého pupíku.
„O to mi ale přece nejde. Nebo jako...jo, jasně že jde! Bože, ani nevíš, jak moc bych tě celou chtěl. Ale rád si na to počkám, až přijde správná chvíle."
„Děkuju."
„Za co? Že tě tady neohnu o postel, když ty nechceš? Nejsem hovado." usměje se, ale jeho hlas zní dotčeně.
„Tak jsem to nemyslela Louisi. Neříkám, že jsi takový. Bylo to spíš díky za to, že jsi tak chápavý." pohladím ho po tváři a posunu se k čelu postele, abych se o ně mohla opřít.
„Stačí mi, že tě mám na blízku. Ale jsem normální chlap." posadí se vedle mě a prstem mě začne hladit po rukách.
„Nejsi. Ne všichni by takhle zvládli starat se o syna."
„Ale prosím tě. Liam to taky zvládá. A ty mimochodem taky. Celou dobu než usnuli básnili jen o tobě. Na to že nemáš děti to s nimi zvládáš bravurně." náhle se zarazí a políbí mě. „Promiň. Promiň. Jsem vůl. Neuvědomil jsem si to." zaboří hlavu do mého ramene a nadále si nadává.
„Louisi. Jsem s tím dávno smířená. Dítě bude jindy."
„Chtěla bys?"
„Jednou určitě. Neumím si představit život bez dětí. Ty už bys nechtěl?"
„Moc bych si přál holčičku. Malou, krásnou, hnědovlasou s velkýma očima. Bude vypadat přesně jako její maminka, kterou budu nadevše milovat a ona mě." zasnije se. „Mohla by být přesně tak nádherná, jako jsi ty." podívá se mi do očí. Tolik upřímnosti a něhy jsem snad v žádných očích nikdy neviděla.
„Zase tak moc bych s naším vztahem nepředbíhala," umírním ho, ale hned si všimnu jeho pohledu a pokračuji, „nicméně je to nádherná představa." políbím jej a náhle se z jemného polibku stane vášnivá líbačka.
„Můžu tady s tebou ale zůstat přes noc, že jo?" zarazí se náhle.
„Musíš!" odvětím stručně a přitáhnu si ho do dalšího dlouhého polibku.

„Skočím si jen pro pyžamo." zvedne se a chystá se odejít.
„Hlavně se nezapomeň vrátit." usměji se na něj a sama začnu hledat své šortky a tričko na spaní.
„To se neboj, těším se na tvoje sexy pyžámko." pošle mi vzdušnou pusu a zavře za sebou dveře.
Do pokoje se vrátí bez jákéhokoliv zaklepání ve chvíli, kdy stojím zády ke dveřím pouze v šortkách a chystám se přetáhnout si přes hlavu tričko na spaní.
„Tak to nevím, jestli v klidu usnu." posadí se na postel a sleduje mě, jak se zády k němu oblékám.
„Ale prosím tě." políbím ho, a vlezu si do postele. Má na sobě pouze trenky a je neskutečně sexy. V tu chvíli se otevřou dveře pokoje a vejde ubrečený Freddy.
„Tetoo, já nemůžu najít tatínka." řekne mezi vzlyky a mne si ubrečené oči.
„Já jsem tady lásko moje." přiskočí k němu Louis a stáhne ho do pevného objetí. „Zase jsi měl špatný sen? Neboj lásko, teď už to bude dobrý. Půjdu si lehnout s tebou." vezme ho do náruče a smutně se na mě otočí. Chápavě se usměju a rozestelu si postel.
„Nemůžu být s váma?" zeptá se pisklavým hlasem.
„To nejde Freddie, nemůžeme lézt tetě do postele. Chce se taky v klidu a pohodlně vyspat."
„Mně by to ale nevadilo." vmísím se jim do hovoru. Freddie se v tu ránu začne v Louisově náruči cukat jako kapr na suchu a o pár chvil později už leží vedle mě.
„Budu uplostšed a vy tady vedle mě." zorganizuje a zaleze pod peřinu.
„Hlavně už lehni a spinkej." políbím jej na čelo a lehnu si čelem k Louisovi. Nějakou dobu ležíme bez jediného slova. Mluví za nás pouze oči, které na sebe vzájemně upíráme.
„Jsi úžasná." řekne ve chvíli, kdy je slyšet Freddieho pravidelné oddechování.
„Já vím, ale hlavně jsem chtěla být za každou cenu s tebou." usměju se, a nad spícím Freddiem se natáhnu pro polibek.
„Dobrou noc." popřejeme si vzájemně a po chvíli upadneme do říše snů.