Shiryoku Hatsume (mha, bnha)

Cesta za snem

Všechno to začalo v Číně ve městě Quingqing. Kde se narodilo zářící dítě, od té doby se na mnoho místech objevily super schopnosti, kterým se začalo říkat "quirk".
Nastala doba nadlidí, kdy 80 % světové populace bylo nějak speciální.
Avšak také to způsobilo nárůst trestných zločinů a svět upadl do chaosu, vláda nebyla schopna reagovat a tak si lidé začali brát příklad z komiksů a založili hnutí superhrdinů bojujících proti zločinu.
Brzy se z nich stali státní zaměstnanci, kteří zajišťovali bezpečnost a byli společností uznávaní.

Už od začátku jsem chtěla být hrdinou, ale můj quirk nebyl silový typ, proto jsem si říkala že budu víc nápomocná v policejním sboru u mého tatínka.  Pak jsem ale uviděla jeho, Eraser Head, poprvé jsem ho viděla v televizi a jak jsem zjistila jeho quirk rozhodla jsem se že budu jako on, taky se stanu hrdinkou, hrdinkou kterou budou uznávat a respektovat.
Od té doby jsem se rozhodla, začala jsem dělat do bojových umění a taky jsem začala procvičovat svůj quirk oči na střelné zbraně. Začala jsem lukem a pak to pokračovalo.
Moje rodiče mě v tomhle snu velice podporovali a já se jim za to odvděčila úsilnou prací a snažením, kdy kolikrát mi můj táta byl pomocí a oporou.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~MANY YEARS LATER~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Šla jsem zrovna cestou na příjímací zkoušky na slavnou školu U.A. (Júei), ona škola sice byla jen pro ty nejlepší, ale chodil tu i Eraser Head a proto to byl můj cíl, protože jestli se na Júei nedostanu nezasloužím si být kdekoli jinde.
Včera jsme dorazili do města Musutafu (v kterém je postavená slavná škola Júei) a ještě ten den jsme se ubytovali a já se ještě chvíli připravovala a chystala na svůj slavný den a to zkoušky na tuhle proslulou školu.

Došla jsem k velkým zdem téhle školy a uchváceně jsem se podívala na tu budovu, kde bych mohla strávit své budoucí tři roky, pokud zvládnu příjímací zkoušky. 
Přišla jsem do velkého sálu, kde jsem zjistila že je tu spoustu míst už obsazených, rozhodla jsem se tedy zapnout svůj quirk, abych našla to perfektní místo.  Pomocí něj jsem zjistila že kousek ode mě je místo s dobrým výhledem, tak jsem tam došla a posadila se.

Po nějaké době přišel Present Mic a začal pořvávat na celý sál. ,,VÍTEJTE NA MÉM ŽIVÉM KONCERTĚ!! A TEĎ VŠICHNI NAJEDNOU: HEJ!" ,,HEJ!" zakřičela jsem svým silným hlasem, ale když nikdo jiný to neudělal bylo to jaksi trapné, takže abych se vyhnula všem zvědavým pohledům na mou osobu, takže jsem svoji maličkost snažila nacpat co nejhloubeji do vnitřku sedadla a svůj obličej jsem ještě víc zakryla svými vlasy. ,,TAK SE MI LÍBÍŠ UCHAZEČI ČÍSLO 667, BERTE SI PŘÍKLAD MÝ POSLUCHAČI A ÚČASTNÍCI PŘIJÍMACÍCH ZKOUŠEK!!!" Present Mic se na chvíli odmlčel a pak zase začal mluvit ,,TAKŽE TEĎ VÁM V RYCHLOSTI ODPREZENTUJI PRŮBĚH ZKOUŠEK. ÁR JÚ REDY?!" nikdo nepromluvil, tentokrát ani já, protože jsem nechtěla schytat dalších několik zvědavých pohledů. ,,BUDE TO PŘESNĚ PODLE INSTRUKCÍ, KTERÉ MÁTE. POSLUCHAČI BUDOU PLNIT PRAKTICKOU ČÁST V MODELOVÉM MĚSTĚ PO DOBU DESETI MINUT. JE DOVOLENO SI S SEBOU VZÍT COKOLIV, CO CHCETE. PO DOKONČENÍ INSTRUKCÍ SE VŠICHNI VYDEJTE NA PŘIPRAVENÉ MÍSTO PRAKTICKÉ ZKOUŠKY." pak začal dál mluvit o pravidlech zkoušky ,,O.K. O.K. POJĎME SE PODÍVAT NA PŘEKÁŽKY. VE MĚSTĚ JE ROZMÍSTĚNO NĚKOLIKO UMĚLÝCH PADOUCHŮ. JSOU ZDE TŘI TYPY. BODY JSOU PŘIDĚLENY NA ZÁKLADĚ OBTÍŽNOSTI. ZA POMOCI VAŠICH SCHOPNOSTÍ PADOUCHY ZNEHYBNĚTE. CÍLEM JE ZÍSKAT CO NEJVÍCE BODŮ. ANTIHRDINSKÉ CHOVÁNÍ, JAKO JE ÚTOK NA OSTATNÍ ÚČASTNÍKY, JE SAMOZŘEJMĚ NAPROSTO NEPŘÍPUSTNÉ." Present Mic chtěl nejspíš pokračovat, ale zadržela ho zdvižená ruka nějakýho kluka ,,Směl bych mít prosím pěkně dotaz?" zeptal se a světlo reflektoru na něj zamířilo, on ani nečekal na souhlas a pokračoval, už teď mi byl velice nesympatický, ,,V instrukcích ráčí být znázorněny 4 druhy padouchů! Je-li to chybně vytištěno, pak je to pr...". Pan týpek s šipkovým obočím a brýlemi si dál stěžoval na U.A. a já to jako člověk, který velice respektuje tuhle školu nechtěla poslouchat. Proto jsem si pomocí své schopnosti začala prohlížet ostatní a zjišťovala jak moc si věří, většina vypadala dost sebevědomě, ale byl tu i párek co vypadaly dost nervózně. Okrajově jsem ještě poslouchala toho divnýho týpka a když zmínil nějakého kluka a i na něj ukázal, moje pozornost se na něj přesunula. Jen nenápadně a okrajově, aby si mě nevšiml koukat. Byl to nervózní tuctový zeleno vlasatý chlapec, který se hned po osopení toho deb+la omluvil. Přejela jsem pohledem dál po řadě a hned vedle tuctového kluka seděl blonďák s velice nasraným obličejem, který mě velice zaujal, ale neměla jsem ho šanci zkoumat toho kluka dál, protože Present Mic začal znovu mluvit a toho jsem poslouchat chtěla, což však nemá žádný vliv, protože i kdybych ho poslouchat nechtěla tak to nejde, moc na to řve.
,,OUKEJ, OUKEJ. UCHATĚČI ČÍSLO 771, DÍK ZA UPOZORNĚNÍ. 4. TYP PADOUCHŮ JE ZA 0 BODŮ.  JDE V PODSTATĚ O PŘEKÁŽKY. HRÁLI JSTE NĚKDY SUPERMARIO BROTHERS?". No já určitě ne, hry nehraju, radši knížku nebo si dát do těla tréningem...
Present Mic pokračoval ,,JE TO JAKO PŘEKÁŽKY, KTERÝM SE TAM MUSÍTE VYHÝBAT. NA KAŽDÉM MÍSTĚ JE JEDEN TAKOVÝ. JE TO MECHANISMUS, KTERÝ ZAČNE V ÚZKÉM PROSTORU BĚSNIT." No potěš koště, to jsem vážně potřebovala... Kluk co vyrušil poděkoval za vysvětlení a omluvil se za vyrušení. Pak Mic zase začal řvát ,,TO JE ODE MĚ VŠE. NA ZÁVĚR VÁM POSLUCHAČŮM PŘESTAVÍM MOTTO NAŠÍ ŠKOLY." Ha! Konečně, to ono moto! ,,JE TO CITÁT, KTERÝ VYSLOVIL HRDINA NAPOLEON BONAPARTE" (Pozn. aut.: To byl teda hrdina...) ,, ,,SKUTEČNÝM HRDINOU JE TEN, KTERÝ PŘEKONÁVÁ ŽIVOTNÍ TĚŽKOSTI." " Pak z plna hrdla zakřičel (víc jak před tím!) ,,DO NEKONEČNA A JEŠTĚ DÁL! PLUS ULTRA!!!"  To poslední spojení jsem zařvala s ním, i když to nebylo nutné, ale byl to super pocit!

Nasedly jsme do autobusu a já si mezi tím prohlížela ostatní, se kterýma budu defacto soutěžit o body a o zničení robotů.
Svůj autfit jsme měli šanci změnit, takže už jsem na sobě neměla netradiční černou košili a bílé kalhoty, ale měla jsem třičtvrťáky, černé uplé tílko a kolem pasu pásek, na kterým byli uchyceny speciálně vytvořené vysouvací tyčky, který se vysouvají v silnou masivní tyč. Vyrobila mi je moje sestřenice Mei (ta šílená dívka ze sportovního festivalu-vynálezkyně), fungují na tom principu že když je odrazím od země tak se vysunou v tu tyč, s ní pak toho umím spousty. Chodila jsem do mažoretek, takže jsem vlastně z toho udělala můj vlastní bojový styl. Zkombinovala mažoretky a pak k tomu samozřejmě bojová umění, které jsem dělala, díky tréningu s tátou s těmi tyčemi doopravdy něco umím. Prohlížela jsem si ještě lidi, ale nikdo moc mě nezaujal, kluk s červenými vlasy, holka s rohy, kluk s koulovitými fialovými vlasy co si prohlížel všechny holky okolo a pak tam bylo dalších nesčetně moc účastníků...
Vystoupily jsme před velkou bránou a já jsem zjistila samozřejmě ne jinak než za pomocí mé schopnosti, že jsou to vrata do velkého areálu vypadajícího jako město. 

Všichni se lehce i začaly bavit o tom jak je U.A. cool a tak, já se nepřidala. Sledovala jsem okolí, hlavně tu bránu a čekala až zkouška začne.
Brána se začala otvírat, já na nic nečekala a už do ní vběhla...