Shiryoku Hatsume (mha, bnha)

Zkoušky

Brána se začala otvírat, já na nic nečekala a už do ní vběhla, sice nikdo neřekl že už můžu, ale chvilku předtím než se otevřely brány zahlédla jsem v dáli na věži Mica, takže už jsem běžela, nehodlám čekat. Stejně za dvě vteřinky začal řvát Mic něco v tom smyslu proč nejdeme že tamta holka vás předbíhá. 
Asi myslel mě, ale už jsem si toho nevšímala, byla jsem plně soustředěná na svůj úkol: najít co nejvíc robotů a zničit je...
Výhodou byla můj quirk, moje oči stihly zaznamenat spousty robotů než na ně někdo přišel a pak jsem je hned ničila svou tyčí,  ale nevýhoda byla že jsem svůj quirk pořád spouštěla dokola, nemohla jsem ho totiž mít spuštěný víc jak 6 minut v kuse, protože jinak mě začaly štípat oči a bolet hlava nad obočím a na spáncích, i když stejně bolesti po delší době zabránit nemohu, párkrát když jsem přehnala tréning jsem i omdlela.
Škoda že jsem si nevzala luk, ale to už by asi nebylo moc fér, no nevadí.

Viděla jsem toho červeno vlasého kluka co jsem už viděla v autobuse, vedl si dost dobře, měl nejspíš quirk zatvrdnutí, nebo něco takového, taky jsem zahlédla i toho divného kluka s kuličky na hlavě, jak je hází všude kolem a roboti se k nim celkem efektivně přilepují. Pak tu byla holka s rohy co kolem ní lítaly a ničily roboty.

Drtila jsem jednoho robota za druhým, logicky jsem měla největší problém s tří bodovými, protože jsem přece jen neměla silový quirk a jako zbraň jsem měla jen kovovou tyčku, sice mi můj quirk pomáhal v hledání robotů a jejich slabin, ale stále to nebylo nic moc. Jak říkám tři bodový byli nejhorší, měli málo míst kterýma by šli oslabit, takže mi trvalo nejdýl je odrovnat. Párkrát jsem i někoho "zachránila"  tím že jsem odrovnala robota, když chtěl někomu zaútočit do zad, ale nic moc. ,,ZBÝVÁ 6 MINUT A 2 VTEŘINY." zařval Mic a já se ho, abych byla upřímná dost lekla a hlava mě rozbolela ještě víc než před chvílí, protože už jsem začal dosahovat mého limitu, i kdybych před začátkem zkoušek můj quirk vůbec nepoužívala tak bych na tom byla stejně. No pak jsem se zase začala věnovat svým robotům, už jsem měla tak 38 bodů, možná víc a dál se soustředila na roboty a jejich masakr.

Pak začala ta pravá zkouška, poprvé jsem ho viděla jen lehce a až poté co jsem se otočila jsem jeho masivní tělo viděla celé, byl to nulový (zero point) robot. Byl strašně masivní, začala jsem řvát na ostatní, ať utečou, ale oni už si ho taky všimly a daly se na úprk. Všichni začaly běžet od něj, kromě jednoho, byl to ten červeno vlasatý kluk, běžel mu naproti jako by ho měl v plánu rozdrtit, ale já jsem pomocí své schopnosti viděla i vnitřek toho masivního stroje a věděla jsem že tohle on nezvládne. Proto jsem běžela za ním, popadla jsem ho za ruku a začala mu domlouvat že nemá skoro žádný slabiny a že není dobrý nápad se do něj pouštět. Poslechnout mě se mu nechtělo, ale když viděl jak se k nám přibližovat a u toho drtil všechno okolo, rezignoval.

Běžely jsme co nejdál od něj a cestou jsme narazili na toho fialovo vlasého klučinu jak se snaží zdrhnout slzy u očí a malý nohy se snažily co nejvíc běžet, já se během vteřiny rozhodla a začala jsem mu pomáhat. Červeno vlásek už mě předběhl, ale když viděl jak jsem se zastavila abych klukovy pomohla, otočil se a přišel mi pomoct. Běžely jsme od robota s klukem a na konec jsme klučinu s kuličkami na hlavě mohly pustit, protože jsme byly už celkem daleko. Mic zase začal hlásat čas, měly jsme 2 minuty do konce.
Já se začala rozhlížet jestli někde neuvidím nějakého robota, ale vypadalo to že už nikde žádný není, navíc jsem musela dávat pozor na velkána, kdyby se moc přiblížil.
,,1 MINUTA A 5 VTEŘIN DO KONCE," zase zařval Mic a já si konečně všimla nějakého robota, sice mě dost bolela hlava, ale snažila jsem se to překonat a získat ještě nějaký bot, proto jsem se na něj vrhla. Byl to 3 bodový a tím pádem nejtěžší, teda když nebudem počítat nulového. Snažila jsem se mu vyskočit na krk a vrazit mu tyč do spáry mezi hlavou a tělem, byla to fuška a mě ještě víc rozštípaly oči a rozbolela hlava, ale zvládla jsem to na poslední chvíli, protože jsem potom co jsem zasekla tyč do drátů tak Mic zařval ,,KONEC!!!"  Konečně a já se sesypala spolu s robotem na zem a pak už byla tma. 

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Po praktických zkouškách mě čekali zkoušky písemné, nebylo to nic moc, ale stejně mě nejvíc trápily praktické zkoušky. Navíc jsem musela být v první řadě zkoušejících pod bystrým dozorem, kvůli mému quirku, ale nějak mi to nevadilo.

S mámou jsme dojeli domů kde na nás čekal táta.
Já byla skleslá, protože jsem skoro na konci praktických zkoušek omdlela z moc používání quirku, Recovery girl mě vyléčila, ale i tak mě to štvalo, bylo to pár sekund do konce a já stejně nevydržela a odpadla. Styděla jsem se sama za sebe.
Táta mi říkal že to nic není, k tomu že jsem i přes odpadnutí na konci udělala dobrou práci, protože jsem posbírala něco kolem 40 bodů a na to že nemám silový typ quirku je to prej strašně výborná práce. Mě to potěšilo, ale stále jsem měla pocit že jsem to pokazila.