Jsem monstrum s ploutví?

Začátek

Takže čau.
Moje jméno je Liliana Stownová a mám dvojče jmenuje se Luk, ale jelikož budeme zítra plnoletý tak už spolu docela vycházíme. Jo mám zítra narozeniny a proto mě moje nejlepší kamarádka Sam bere na Lacko to je ostrov poblíž našeho města. Bože jak já se těším plujeme tam lodí jejího táty, jsou nehorázné bohatí zato my.. No táta přišel o práci tak teď chodí na pohovory skoro každý den a nevychází mu to.
,,Lili neseď furt u toho počítače a pojď vynést koš, už skoro přetejká" křičí na mě máma z kuchyně ,,Nojo furt" odvětim jí a prokroutim očima. Vždycky mě pošle s košem určitě ze mě chce mít popeláře. Já miluju botaniku, květiny a různé kořínky to je má vášeň. Jdu dolů po schodech, když v tom slyším mámu jak potichu vzlyká a říká ,,Co budeme dělat? Budu muset vzít peníze z účtu k 18inám pro děti a nakoupit za to jídlo" ,,Ach jo.. Je mi líto že jsem tu práci nedostal" řekl opravdu sklesle táta. Máma se mu vrhla do náruče se slovy ,, Za to nemůžeš". Vtom jsem se tam ale vrhla já s tím že jdu pro koš. Mamka na mě byla otočená zády abych neviděla uplakané oči. Koš, který jsem měla v rukách jsem položila a vrhla se mamce do náruče a šeptala jí ,,Vem si ty peníze všechny prosím, hlavně už nebreč nemůžu tě tak vidět." mamka mě k sobě přitiskla a na oplátku zašeptala ,, Miluju tě! Ale ty peníze jsou vaše, všechny je tam vrátíme. Přísahám zlato!". Vzala jsem koš do ruky a běžela s ním do popelnice, když v tom přijel Luk na svojí motorce ,,Čau co si celej den dělala? Doufám že neblogovala." takhle se mi posmívá pořád já za to nemůžu, že mě to tak baví ,, A co si dělal ty frajere? Doufám že si zase neplaval" Luk miluje vodu a plavání tak mi to bylo úplně jasný. Ale tentokrát neměl mokré vlasy, což mi bylo dost divný ,,Plaval no, ale to je sport takže aspoň nestloustnu" řekl posměšným hlasem. Chytil mě kolem ramen, objal a dal mi sushi. Bože jak já miluju sushi, lepší jídlo prostě není! A v tu chvíli mi došlo že určitě nebyl plavat, on totiž jezdí ke zdejší pláži a sushi dělá jen jedna restaurace ve městě a ta je na druhým konci města. Pochybuju že jel takovou dálku jenom pro sushi a nic jiného nevezl. Skočila jsem na záda se slovy ,,Nepustim se dokud mi neřekneš kdesi byl doopravdy!" ,,Fajn Sherlocku, hlavně slez vážíš víc než dva sloni. Byl jsem zařídit tvůj dárek k narozkám." vtom jsem se začervenala a řekla ,,Ou.. Promiň. ". "Crrrr. Crrrrr" zvoní mi v kapse mobil ,,Sam!" ..,,Čau Sam co potřebuješ?" ,,No k tomu zítřku mám vzít sendviče se sýrem nebo s masem?" ,,Pro mě, za mě oboje. Víš že já sním všechno" řeknu a začneme se obě smát. Luk se na mě podívá pohledem jakože "To ti přijde vtipný?" ale taky se usměje. Ukončím hovor a vejdeme domů.