(na obrázku Charlotte -Lotte)
Konečně doma! Po hodinovém převlékání figurín, jsem konečně dostala svolení jít domů.Což nejni ta nejlepší zpráva. Zítra jdu do práce a potom budu mít 2 týdny volno.Jak já se těším. Je sedum hodin a tak jsem si udělala večeři. Zašla jsem pomalu do kuchyně a na stole si všimla růžového papírku.
,,Lotte, děkuji, že jsem tu mohla zůstat. S Honzou jsme se usmířili a on mě požádal o ruku. Děkuji a až si tohle přečteš, tak mi prosím napiš. -xxxEmily :))"
Nad tímto vzkazem jsem se musela usmát. I když se Honza zdál jako hrozný hajzlík, měl srdce opravdu hodné. Asi se divíte jak to vím, ale já jsem s ním před Emily chodila. Rozešla jsem se s ním protože jsem na něj neměla čas a jak tak vidím udělala jsem dobře. Pak jsem ho seznámila s Emily a rozchod který se pro něj zdál tak těžký najednou byl pryč. No, ale to už je také doba. Vrátila jsem se zpět do reality a začala si dělat přírodní plátek k večeři. Vyndala jsem si všechny potřebné pomůcky a pustila se do práce. Po půl hodině jsem už měla jídlo připravené na stole spolu se zeleninou.Sedla jsem si k tomu skvěle vypadajícímu jídlo, když mi náhle zazvonil telefon. Protocila jsem znudene očima a vstala. Popadla jsem mobil a podívala se na displej jaké jméno ukazuje. Místo jméno, tam bylo pro mě dost známe oslovení. Mamka. Přejela jsem tedy po displeji a hovor přijala.
,,Ano Mami? "
,,Ahoj zlatíčko, jakpak se máš? "
,,Ale mám se dobře, co ty a táta? "
,,Také, také. "slyšela jsem na jejím hlase, že mi chce něco vážného říct.
,,Mami, proč mi voláš? "
,,Chtěla jsem tě jen slyšet. "
,,Mami.. "
,,Tak dobře.Chtěla jsem se tě zeptat, jestli by si oslavu tvých 20 narozenin neoslavila, tady u nás v Londýně. Víme, že v Miami mas kamarády,"chyba, já kamarády nemam, ,, a že by si to chtěla oslavit s nimi, ale tatínek na tom nejni zdravotně nejlépe a chtěl by tě vidět. To samozřejmě platí i o mě a Jirkovi. "dorekla mamka svůj proslov. Jej jak se asi Jirka má? Je to můj mladší bracha a já na něj pomalu zapomněla.Jej.
,,A na kdy jste mi naplánovali oslavu?"
,,Na příští sobotu. Budeš mít ten den narozeniny. "
,,Dobře, mam ten týden dovolenou, tak přijedu už pozítří a budu tam dýl."
,,Dobře zlatíčko.A neboj se, letenku ti koupím a poslu. A jestli chceš, mohla by sis sebou, privez nějakou kamarádku, "to se mi líbí, to přivezu Emily, ,,a jinak jsem pozvala i nějaké tvoje staré kamarády. "
,,Dobře, mami musím jít, stydne mi večeře. Pozdravuj doma a v patek se uvidíme. Pa."počkala jsem na mamky pozdrav a hovor jsem ukončila. Vrátila jsem se k mému jídlu a konečně se s velkým hladem do něj pustila.
,,Dobře Charlotte, to se ti povedlo. "musela jsem se pochválit. Uklidila jsem fialový talíř do dřezu a šla si zapnout televizi. Naladila jsem hudební stanici a odešla do koupelny. Vyslekla jsem se ze svého dnešního outfitu a vlezla jsem do sprchy.Nastavila jsem sobě příjemnou vodu a užívala si teplé kapky, dopadající na moji kůži. Do pravé ruky jsem popadla kokosový krémový gel a nanesla ho na sebe. Po chvilce jsem ho splachla a popadla břízový šampon. Trochu jsem si namackla na ruku a dala ho na vlasy. Po chvíli jsem ho zase smyla. Když jsem byla umyta, vylezla jsem ze sprchy a usušila se ručníkem. Dalším ručníkem, jsem mé mokré vlasy stáhla do turbanu. Jelikož jsem si pyžamo nechala v ložnici zabalila jsem se do ručníku a vyšla z koupelny. V ložnici jsem popadla tričko po Peetovi a kalhotky a zaplula zase do koupelny. Tričko s kalhotami jsem si oblékla a popadla jsem odličovací tamponek s odličovací vodou a začala se odličovat.Když má práce byla hotová, ucesala jsem si své blonďaté vlasy a odešla z koupelny zpět do obýváku. Popadla jsem svůj mobil a odešla jsem podívala se kolik ke hodin. Ježíši, už je půl desáté. Vypla jsem svojí televizi a zamkla ještě hlavní dveře. Nepotřebuji aby mě kdokoliv okradl. Teď jsem si vzpomněla, že jsem měla zavolat Emily. Vytočila jsem její číslo a čekala na známý hlas.
,,No konečně voláš. "
,,Promiň, úplně mi to vypadlo. Zaprvé gratuluji k zásnubám a za druhé, prosím pojeď semnou do Londýna k rodičům. "
,,Kdy? "
,,Jeli by jsme ve čtvrtek a v páték by jsme tam byli. "
,,Dobře. "
,,Ty souhlasíš? Myslela jsem že bude těžší tě přemluvit."
,,Já se do Londýna těším. Promiň ale musím končit. Pa "
,,Pa "rozloučily jsme se a já odešla do ložnice. Ihned jak jsem se uložila do postele, moje mysl odešla do říše snů...
--------------------------------------------------------
Takže další díl je zde. Dneska se nemam v planu moc rozepisovat. Takže pa. -xxxElisa
