,,Dobré ráno Miami."oznámil zase můj budík.Ještě rozespalou rukou jsem máčkla na červené tlačítko a tím hlas utichl.
,,Konečně."řekla jsem si tak na půl hlasu.Alespoň nemusím poslouchat ten odporný hlas Jonathana Whita.Nedobrovolně jsem se vyhrabala ze své postele a nazula své roztomilé zelené botičky.Šouravým krokem jsem se vydala do koupelny, kde ihned po otevření dveří se mi naskytl strašidelný pohled na můj vzhled.Vlasy trčící do všech stran,pod očima kruhy a mám takový pocit, že u pusy mám zaschlou slinu?No fuj!Rychle jsem si pustila studenou vodu a celý obličej si opláchla.Začala jsem se ze svého dvojdílného pyžama složeného z trička a kraťas slíkat.
,,Kruci, já si nechala oblečení v pokoji."natáhla jsem tedy na sebe červený župan a mířila do šatny. Na první pohled jsem uviděla bílé šaty, a tak jsem se dlouho nemusela rozmýšlet a rovnou si pro ně došla. a cestou jsem nabrala čisté spodní prádlo.Vrátila jsem se zas zpátky do koupelny a dokončila mé oblíkání. Šaty na mě byly vcelku krátké, ale jelikož byly mé oblíbené nehodlala jsem se jich za žádnou cenu vzdát.Vlasy jsem jen učesala a nechala je vlnité. Rychle jsem si udělala linky, protože mi takový ten tajemný hlas v hlavě říkal, že už nestíham. Vyčistila jsem si ještě zuby a nastříkala jsem na sebe deodorant a voňavku a co nejrychleji jsem mizela z koupelny. Došla jsem si k své milované posteli pro telefon a přemýšlela kde jsem si včera nechala kabelku.
,,Bože, já si zapomněla přeřídit budík!"takže jsem vstala o 2 hodiny dřív.Začalo mi to dochazet.Vždyť je ještě tma! Šla jsem tedy do kuchyně a začala si dělat zase mojí pravidelnou snídani- ovesné vločky. Postavila jsem si vodu na kávu a mezitím si zapnula muj noteebok. Zkontrovala si emaily a po cvaknutí konvice jsem si zalitou kavu a misku s vločkami odnesla ke stolu. Zkontrovala jsem ještě sociální sítě a když mě to přestalo bavit, notebook jsem jen zavřela a začala si v klidu vychutnávat snídani.Přitom jsem si hrála s gumovým krytem od mobilu, až mi vypadl malý papírek, který jsem tam měla ukrytý.Bylo to Peetovo telefonní číslo na Peetu. Dlouho jsem si to číslo prohlížela, jestli bych na něj měla zavolat, nebo ho zase zpátky uklidit a nechat ho být zapomenuto?Nakonec jsem se rozhodla pro tu druhou variantu, tím pádem jsem číslo schovala a šla odnést špinavé nadobí do dřezu se slovy, že to po práci omyju. Rozhlídla jsem se tak po kuchyni spojenou s obývákem , až jsem zahlídla svou šedou kabelku.Popadla jsem jí a rozhodla se, že už bych se mohla už vydat do práce a začít vybalovat tu novou kolekci.Nevěděla jsem v kolik má přijít ta nová holka, radši bych to měla rychle za sebou, než to dělat před lidmi, tak jsem se pomalu vydávala už obutá z bytu.Vydala jsem se stejnou cestou jako včera a přesně v 7:15 jsem procházela vchodem pro zaměstnance.
,,Áááá Charlotte, dnes nějak brzy ne?" ,,uvítal" mě hlas paní Nothanowé.
,,Zapomněla jsem si ze včera posunout budík."
,,Dobře, aspoň to tu můžeš slečně Brownové ukázat a naučit jak to tu chodí."ustoupila a mě se naskytl pohled na brunetu ve stejném věku jako jsem já, ale alespoň o 20 centimetry výšší než jsem já. Došla jsem tedy k ní a slušně se představila.
,,Já jsem Charlotte McCarly.Těší mě."
,,Aria Brown.Mě také." mile jsem se na ní usmála a v hlavě mi šrotovalo co by bylo jako první nejdůležitější Arii ukázat.Potřebuji jít dělat tu kolekci, takže bych to vyděla na exkurzi po obchodě a pak na vybalování.
,,Takže pojď te zamnou prosím.Provedu Vás tu a potom budeme muset jít vybalovat novou kolekci."
,,Nemůže si tykat?" zeptala se mě s nervozitou v hlase, kterou se snažila zamaskovat, ale moc se jí to nepovedlo.
,,Jasně." začala jsem se ještě víc usmívat a snažit se působit mile.Provedla jsem jí tedy celým obchodem,az jsme se dostali uplně dozadu ke skladům, kde jsme začali tahat na rublíku krabice,které jsme následně vozily uplně dopředu k regálům. Po navezení deseti krabic, jsme začali slíkat figríny a takovéhle věci.Vše jsme museli znovu předělat a zbytek obsahu krabic umístit do regálu či věšáků. Skončili jsme chvíli po půl deváté, a tak jsme si šli sednout do kubmbálu. Aria byla hrozně fajn holka,která studovala třetím rokem na učitelku. Naše pohodová chvilka netrvala dlouho,když nám jí přerušila paní Nothanowá.
,,Ale slečny,těší mě, že jste se skamarádily, ale za co Vás platím?! Mazej te na kasu budu otvírat." obě jsme si naráz povzdechli a vydali se ke kase.
Po dvou hodinách jsem konečně usoudila, že Aria se s tou zatracenou kasou naučila.Vydala jsem se prozkoumávat obchod a přerovnávat zboží.Zase mě začínala práce bavit. Zrovna jsem srovnávala tričko s potiskem Beautiful, když mi zapípal můj pejdžr (nemám tucha jak se to píše :D). Vydala jsem se zpátky do přední části obchodu, kde jsem zahlídla přešlapovat Nothanowou.
,,No Charlotte, já tě tu naháním a ty nikde!Mužeš si dojíd na oběd, ja to tu za tebe s Ariou zvládnu."nechapala jsem, proč me nikdy nevystřídala, když jsem tu byla sama, ale nechtěla jsem o tuhle možnost přijít, tak jsem jen přikývla a vydala se pro svou pěněženku.Vyšla jsem zadním vchodem a můj cíl byl jasný: Nand'os!
