The Vine (FF Cameron Dallas CZ)

Chapter One

Aaaaaah takže tu máme první díl a já chci aby jste to četli :DDD Jinak jsem slyšela o Zaynovi a tak ten kdo si bide chtít o tom třeba popovídat tak mi napište a u toho mě můžete rozhodně follownout :DDD Úchyl nejsem nebojte takže to je asi všechno co jsem vám potřebovala říct a jinak čtěte , čtěte a čtěte a dávajte hvězdičky či pište komentáře ... byla bych vám opravdu moc vděčná :))) Love u
Your Charlie

...

 ,,Charlie , slyšíš mě?'' ,,Charlie ?'' tenhle hlas bych poznala všude . Německý přízvuk když mluví holandsky , třeba jako ted' . Starostlivý hlas . Emma . Moje kamarádka která by se radši zabila než aby viděla že někdo trpí . Byl jediný člen našeho bývalého volejbalového týmu ze střední školy , který mi kdy přihrál . Jediná věděla co jsem musela doma snášet a co byla moje máma zač . O mé mámě se tu radší bavit nebudu ale jediné co můžu říct je , proč o ní mluvím v minulém čase . Jako jediná jsem totiž přežila autonehodu nedaleko Amsterdamu když jsem měla já a moje máma se svým novým přítelem Luukem namířeno domů z nákupu . V týhle jízdě nám ale zabránil projíždějící firemní kamion se sušenkami Snickers .

Z té bouračky si pamatuju asi jen sušenky všude po silnici , airbag velkej jako prase kterej mi nalomil nos a i přes pocit fyzické bolesti , pocit uvolnění . Pořád nad tím přemýšlím ale vždycky dojdu k tomu samýmu závěru . Mělo se to stát a já jsem za to neskutečně ráda . Za život bez 'mámy' a Luuka kterýho k nám máma přitáhla den před Vánocema s výrazem : Neposer se Charlie , ted'  mu budeš říkat tati . Už tu nejsou . Není tu nikdo kdo by mě dusil nad učením a podobnýma sračkama týkajících se školy . Už nic z toho ale jen svoboda o kterou jsem byla okrádaná celých devatenáct let svého života .

A kde to vlastně právě jsem ? Nacházím se na druhém poschodí zvláštních případů nemocnice Sint Lucas v Amsterdamu na nemocničním lůžku a až na to že mi z nosu trčí divný hadičky , se mám celkem dobře . Ležím na něm už dva týdny což mě přivádí k tomu že bych se už mohla konečně probrat že ?

   ...

Po asi třiceti  minutách snahy jsem konečně cítila jak všechno pomalu přichází k sobě , třepají se mi řasy na víčkách a klepou se mi poslední články prstů na nohou a rukou . No konečně . Rychle jsem otevřela oči ale já blbá husa jsem zapoměla na prudký světlo nad postelí . V tu chvíli jsem se cítila jako by mi je někdo propichoval jehlami a přitom je ozařoval letlampou aby to mělo šmrnc . Celá tato situace se rozhodně neobešla bez reakce a tehdy Emma vynesla svůj ruskoholandský výrok . Kdybych nebyla oslepená jako právě ted' , asi bych se jí smála ale ted' byl můj největší problém zaostřit . 

Po pár vteřinách jsem se konečně rozkoukala a promnula si oči rukou . Když jsem ji sundala z obličeje pryč , rozhlídla jsem se kolem a to co jsem viděla , měla určitě na práci má francouzská kamarádka a perfekcionistka Odetha . Ona je na všechny tyhle sračičky takže vsázím na ní .

Všude byly balonky s německýma nápisama a srdíčkama ale to co mě zarazilo ještě víc byly lidi co tu byli . Všechny moje bývalé spoluhráčky volejbalového týmu ze střední na kterou jsem chodili , mých pět trhlých kamarádek a hlavně středoškolský orchestr . Byl tu celý orchestr . Jsou tu všichni i s trubkama a bubnama se středoškolským erbem . 

Všichni se na mě culili a když mi to všechno došlo , úsměvy jsem rozdávala všude kolem sebe až jsem se zastavila u pěti páru jiskřících očí mířící na mě . Na tváři se mi rozlil ještě větší úsměv a všechny se na mě hned vrhli a uvěznili v tom nejpříjemnějším obětí . ,,Je nám to líto Charlie '' pošeptala mi do ucha tiše Odetha na což se všechny odtáhly a podívaly se na mě se starostí v očích . ,,Nemusí '' odvětila jsem tiše a podívala se na ní výrazem že už se o tom nechci bavit . Jen přikývla a všichni jsme si začali povídat .

Jak hodin přibývalo , ostatní holky z týmu a orchestr odešli až jsem tu zbyla jen já a pět mých kamarádek které se staly ted' už mojí jedinou rodinou . Vlastně ony byly vždycky má jediná rodina protože  mojí 'mámu' a Luuka jsem jako rodinu nikdy nepočítala . Byly to pro mě jen lidi kteří mi říkaly co a jak mám dělat . Nic jiného pro mě nebyly .

,,Mělo se to stát '' prolomím ticho a všichni se na mě podívají jako na psychopata . ,,Myslíš jako ta bouračka ?'' zeptá se s německým přízvukem Maria a já jen lehce přikývnu . ,,Přemýšlím nad tím snad pořád od tý doby co jsem se vzbudila a pořád se dostávám k tomu samýmu ... mělo se to stát . a ted' nechci vyznít jako bezcitná mrcha ale nikdy bych tu bouračku nevrátila . Za nic bych to nevyměnila protože ted' ... ted' mám možnost začít znova . A naplno . Užít si život a konečně se kouknout kolem sebe na to , o co jsem přicházela když mě máma nebo Luuk drtili nad učením který jsem ani nepotřebovala . Ted' už tady nikdo takový není . Nikdo kdo by mi pořád říkal co mám dělat a co ne . Nikdo kdo by mi něco zakazoval a nikdo kdo ... mi vzal svobodu .'' odmlčela jsem se a ironicky se ušklíbla nad vzpomínkami . ,,Tahle zasraná bouračka mi tu svobodu vrátila zpátky .'' podívala jsem se na ně s obavami že na jejich tvářích budou vyděšený výrazy ale ony se usmívaly . Tak uspokojivě a chápavě .

Pustit písničku :))) jen tak na zpestření :)))

Usmála jsem se zpátky a začala jsem si hrát s mými prsty . ,,A když ted' začíná můj nezávislý život , dámy , chtěla bych vás do něho zasvětit '' podívala jsem se na ně a z těch nevinných úsměvů se rázem staly d'ábelské až děsivé . Měla jsem na tváři úplně samý výraz a mé oči byly plné jiskřiček štěstí a adrenalinu . ,,Chci se podívat tam , kam jsem doted' kvůli nim nemohla . Chci vidět všechno co jsem kdy chtěla . Poznat nový lidi , mít nový zážitky a spoustu dalších vzpomínek . A to všechno chci prožít jen s vámi '' nadechla jsem se a natáhla ruku směrem k nim . 

Myslím že to bylo jen pár vteřin po tom , co se mé ruky dotkla další patřící Zoe . Koukli jsme si navzájem do očí a pak promluvila ,,Ani nevíš , jak dlouho jsem čekala než něco takovýho řekneš Charlie " zasmála se čímž nejspíš probrala i ostatní z transu . Každá po jedné položila svou ruku na ty naše a ve mně se rozlil pocit štěstí z toho že to všechno budu moct sdílet s lidma které skutečně miluju víc než člověka který mi dal dar žít .

Dál jsme si povídali a plánovali všechno možný dokud nebyly holky vyhozený sestřičkama ven z nemocnice kvůli konci návštěvních hodin .

A tak jsem tu zůstala sice sama ale štastná z toho co za zážitky mě čeká .

,,Vaarwel Amsterdam en goede dag een nieuw begin" ( - sbohem amsterdame a dobrý den nový začátku . ) zašeptala jsem do tmy nemocničního pokoje a za chvilku usla .

   ...

Takže doufám že se líbilo a taky že se tehle příběh chytne . Jinak vy co čtete , prosím dávejte votes a piště comments abych věděla ... Jinak předem vás upozorním kdy tam šoupnu Camerona aby jste měli čas na to si koupit kapesníčky a zmzlinu jaká veliká slad'árna to bude :DDD ... Nic víc už vám asi říct nepotřebuju takže už asi jen hope u like it :))) Love u

Your Charlie