Mělo to tak být

3 - Kocovina

"Severusi, vypadáš dnes obzvlášť zamyšleně a unaveně, jaké byly svátky?"

Severus se s otráveným pohledem otočil na ředitelku školy a stroze odpověděl. "Byly vskutku kouzelné, díky za optání. "

Minerva si povzdechla. Jeho poděkování znělo jako urážka a věděla, že víc z něj už nedostane. Vždy když s ním udělala pokrok, tak se ten chlap zatracená zase uzavřel a nebyla s ním řeč. Prožil toho hodně, a proto mu Minerva odpouštěla kde jakou neomalenost, které se vůči ní dopouštěl. Věděla, že kdyby bylo nejhůř, je to i přesto člověk, na kterého se může spolehnout.

Po smrti Brumbála se Severus uzavřel víc než dřív a Minerva marně hledala cestu skrze jeho hradby. Za úspěch považovala už jen to, že ho přemluvila, aby se vrátil zpět k výuce v Bradavicích. Trápilo ji, že neví, jak přesně mu pomoci ke troše toho zaslouženého štěstí..

Třeštila ho hlava. Přál si jen ať už tato šaškárna skončí a může si jít uvařit čerstvou dávku vyprošťováku. A ať se ho už hlavně nikdo na nic neptá.

"Brej den profesore, jak ste si užil svátky? Musíte se někdy přijít podívat na můj novej vrh třaskavejch, jsou to zlatíčka.." Černovlasý kouzelník jen přimhouřil oči na původce těchto zvuků a odplul beze slova pryč z Velké síně směrem do svých komnat. Neměl už sílu na hranou zdvořilost. Hagrid jen pokrčil rameny a vrhl se s chutí na punčové řezy, které se vznášely nad stoly.

Shodil ze sebe plášť, vyhrnul si rukávy košile a zažehl oheň pod kotlíkem. Lektvar proti kocovině už měl skoro hotový,  teď už je to otázka 15 minut. Zatímco drtil ostropestřec mariánský a míchal ho do lektvaru,  v myšlenkách se vracel k předchozímu večeru.

o 24 hodin dříve

Byli z nastálé situace nervózní. Všichni tři. Jako první se probrala Ginny a snažila se navodit příjemnější atmosféru, než bylo rozpačité ticho. "

"Děkujeme za víno a občerstvení, to od Vás bylo velmi milé pane profesore. "

Severus se ušklíbl. " Docela slušné na takového hulváta, nemýlím se?" Ginny se zarděla a Hermiona se rozhodla po prvotním šoku vstoupit do rozpačitého rozhovoru.

"Ano děkujeme, pane profesore. Slyšela jsem, že jste se vrátil učit do Bradavic, změnilo se tam za ty roky něco?" vyhrkla překotně. Severus se zamyslel. "Změnilo se pouze to, že studenti jsou rok od roku natvrdlejší. A to jsem si myslel že Váš ročník už nic nepřekoná. Jinak o žádných změnách nevím, kromě těch zřejmých vzhledem k obměně vedení školy a nových profesorů", odpověděl stroze s pobaveným úšklebkem, když zahlédl Hermionin dotčený výraz, který se rázem snažila zakrýt za zdvořilé pousmání.

"Ach ano, Minerva musí být jako ředitelka skvělá." zaregovala Hermiona. Následovala půl hodina, kdy se konverzace točila kolem nových učitelů v Bradavicích a rekonstrukce hradu po válce. Poté nastalo opět rozpačité ticho.

"Hrome, to už je tolik hodin, promiň Mio ale budu muset letět, má k nám přijít na večeři Fleur a Charlie jak jsem ti říkala a musím toho ještě spoustu nachystat.  Ale moc ráda jsem tě viděla a nezapomeň za dva týdny bude oslava Jamesových 13. narozenin, a počítám že budeš mít doprovod. A Křivonožku nepočítám!" mrkla na ni provokativně. Hermiona se s Ginny srdečně rozloučila a Severus se po jejím odchodu posadil místo Ginny naproti Hermioně.

"Chtěl jsem Vám poděkovat. Vy víte za co." Sklopil zrak na dno skleničky. Hermiona se začervenala.

Vážím si vašeho poděkování, ikdyž se mi zdálo, že jste na mě byl spíš naštvaný. Mýlila jsem se?"

Nepatrně přikývl.

"Byla chvíle -odmlčel se a pohlédl jí nečitelným pohledem do očí- Byla chvíle, kdy jsem Vás proklínal za to, že jste mě zachránila. Já to jako záchranu v tu dobu nepovažoval. Nebyl jsem si jistý, co se mnou bude, jestli neskončím v Azkabanu, nebo ve věčném skrývání. Toužil jsem po klidu po všech těch letech boje - a to nejen s pánem zla, ale se sebou samým. A když ta chvíle byla na dosah, vy jste mi ji ukradla. Alespoň takhle jsem to nějakou dobu viděl. Samozřejmě mi bylo jasné, že jste chtěla udělat dobrý skutek. Správnou věc. Ale můj racionální úsudek byl přehlušen silnou dávkou hořké sebelítosti. "

Hermiona nevěřila vlastním uším. To, že si před ní Severus Snape vylívá srdíčko a přiznává své pochybení, natož to, že byl jeho úsudek zamlžen silnými emocemi, se jí zdálo jako sen. Párkrát rychle zamrkala, aby se ujistila, že se před ní obraz té situace nerozplyne a ona se neprobudí uprostřed živého snu, které ji poslední dobou pronásledují. Nestalo se tak.

"Velmi si vážím Vaší upřímnosti, pane profesore. Nemůžu říct, že plně rozumím Vaší situaci, a jak to pro Vás muselo být těžké, celé ty roky předstírání. Ale s určitou částí toho, co jste popsal, se sžít dokážu. Nicméně, věřím že mé rozhodnutí vrátit se pro Vás bylo správné. Nakonec se snad všichni toho klidu dočkáme, Vy ale ještě máte světu co předat."

Černovlasému muži zacukaly koutky a Hermiona si to vyložila jako něco, co by se mělo podobat nepatrnému úsměvu.

Severus, jakoby se zrovna probral z transu, si plně uvědomil co vše té ženě před ním zvládl během chvilky vyklopit. No opít se a vylívat si srdičko bývalé studentce, a ještě k tomu Grangerové, to se mu opravdu povedlo. Minerva by skákala radostí.

Dopil poslední sklenku vína, rázně vstal, a s nečitelným pohledem demonstrativně pohlédl na hodinky.

"Musím jít, zítra brzy ráno se přemisťuji do Bradavic a čeká mě náročný den. Rád jsem vás viděl slečno Grangerová."

S tím se otočil na patě a vyrazil ke dveřím vinárny, takovou rychlostí, že vrazil do zrovna vcházejícího muže. Se zabručením se muži omluvil a rázně se rozešel do již potemnělé ulice.

Hermiona ještě chvíli seděla ve vinárně a snažila se nějak rozumně uchopit situaci, která se zrovna odehrála. Rozhodla se, že už nemá dostatek sil řešit potrhlé chování jejího bývalého profesora lektvarů a se smíšenými pocity se vydala zpátky domů.

Vypil připravený lektvar proti kocovině, kouzlem zatáhl černé těžké závěsy a vydal se do postele. Po chvilce se mu udělalo dobře, byl ale stále příliš unavený na nějakou větší aktivitu. Začetl se proto do knížky, ze které předchozí den přečetl méně než měl původně v plánu. Nicméně jeho obvyklá soustředěnost se otřásala v základech a jeho mysl ho nemilosrdně vracela k hnědovlasé čarodějce, aniž by věděl proč.