ᴛʜᴇ ᴏɴᴇ ᴛʜᴀᴛ sʜᴏᴡᴇᴅ ᴍᴇ ᴛʜᴇ ᴡᴏʀʟᴅ

Jako kouzelné víly

Odjeli jsme k nejbližšímu rybníku který byl celkem daleko od toho hřbitova. Zase se nám ale naskytl pohled na menší vesničku. Ashley nás donutila aby jsme tam našli nějakou krčmu a pokoj na přespání. Já se ale prvně musela právě v rybníku pořádně umýt jelikož ta "krev" začala pořádně zapáchat. Ostatní zůstali u koní kousek dál abych měla trošku soukromí. Sundala jsem ze sebe mé oblečení a jen ve spodním prádle se ponořila do studené vody. Všimla jsem si že i můj náhrdelník je od té věci tak jsem ho nechala na sobě aby se ve vodě také umyl. Ve vodě jsem se cítila skvěle. Chtěla jsem se začít smát a cákat kolem sebe. Pro moje bezpečí jsem se radši jen začala umývat. Nepotřebuju na sebe stahovat pozornost. 

Z vody jsem po nějaké době vylezla a jen si lehla na trávu abych uschla. Sluníčko mi svítilo do obličeje a vůně všech kytek kolem se míchala do sebe. Tráva mě lechtala po těle a já se cítila skvěle. Po dlouhé době jsem se cítila ve své kůži. Konečně jsem nepřemýšlela nad žádným problémem. Poprvé v životě jsem se cítila volná. Nepochybuju o tom že rozhodnutí jít s těma dvěma bylo nejlepší rozhodnutí které jsem ve svém životě mohla udělat. Do smrti bych si vyčítala kdybych se vrátila zpátky na to místo které si říká můj domov. Až teď jsem poznala jaká jsem byla hloupá když jsem svůj odchod chtěla odložit. 

"Je čas jít!"
Podle hlasu zařval Geralt. Rychle jsem se zvedla a oblékla jsem se zpět do mého oblečení. Sluníčko už pomalu zapadalo a teplota klesala taktéž . Rozběhla jsem se k mojí partě s velikým úsměvem. Hned jak jsem je viděla začala jsem tancovat kolem nich do kruhu. Proč? Proč ne. Připadala jsem si jako víla v kouzelném lese který je plný  kouzelných a mírumilovných stvoření. Vzala jsem Ashley za ruce a vytáhla ji na nohy. Ona neváhala a začala tancovat se mnou. Milovala jsem se prostě uvolnit při tanci. Ještě k tomu když je to s člověkem kterého mám nejraději z celého světa. Její smích se po nějaké době začal  rozléhat po lese. Geralt nás několikrát požádal aby jsme toho nechali a šli ale my dělali hluché. Po nějaké době mě ale právě on zvedl a hodil si mě přes rameno a s koňmi za ním se vydal do vesničky.  Stále jsem se smála. Hned za mnou šel Marigold vysmátý stejně jako já. Začala jsem na něj dělat různé obličeje. Ashley se to ale hned jak to zahlédla nelíbilo a tak všechnu pozornost strhla na sebe když začala zpívat. Že by žárlila i na mě? Moje nálada byla hned zničena. Moc dobře věděla co dělá. Ten její pohled který na mě pohodila říkal to nad čím jsem uvažovala.

Geralt mě na zem položil až ve vesnici. Prý mi nevěřil že už jsem v klidu. Já jsem na to zareagovala pouhým ironickým smíchem. Ani jsem se nijak nezdržovala moji skupinkou a svůj krok jsem mířila přímo ke krčmě. Za sebou jsem slyšela několik kroků. Následovali mě jako nějakého pána. Hned jak jsem vešla dovnitř, nemohla jsem si nepovšimnout všech těch opilých lidí. Zakroutila jsem nad tím očima a od pana vedoucího jsem si koupila pokoj jen pro sebe. Normálně bych si vzala pokoj s Ashley a trvala na tom že ho i zaplatím ale tentokrát byla ona zaneprázdněna lepením se na Marigolda. Při jejím chováním je dost možné že se na něj za chvíli vrhne před všemi tady. A jelikož to já vidět nepotřebuju oznámila jsem rychle číslo svého pokoje Geraltovi a jako stín jsem v něm zmizela.

Měla jsem takový vztek. Místo rozbití všeho co se v pokoji nacházelo jsem se ale rozhodla uklidnit a svůj vztek udusit v sobě. Lehla jsem si na postel která mimochodem byla krásně měkká a zavřela jsem oči. Svůj dech jsem uklidnila a zpomalila. Po nějaké době jsem se opravdu dokázala uklidit. Dělala jsem tohle vždy když mé chování právě vztek ovládl. Teď jsem byla vlastně tak bez nálady. Bez chutě do všeho. Sundala jsem ze sebe své oblečení. Chtěla jsem se podívat po všech svých jizvách a vzpomenout si na svou minulost. Jen ve spodním prádle jsem došla ke stolku na kterém se nacházelo zrcadlo. Hned jak jsem se do něj podívala viděla jsem několik už teď zahojených ranek. Ani jsem je nemusela hledat. Jedna asi ta nejvíc výrazná byla na pravé straně krku. Byla od opilého muže který se mě snažil zabít protože jsem ho nenechala odejít z krčmi rodičů bez zaplacení toho všeho co vypil a rozbil. Svalil mě na zem a pokoušel se mě podříznout. Málem se mu to i povedlo ale můj tehdy ještě žijící děda zasáhl.

Ach dědečku... Vidíš mě? A jestli ano, slyšíš  mě? Tak ráda bych tě měla zase u sebe. Doufám že už tě nic nebolí a že jsi konečně šťastný. Pořád tvůj úsměv vidím před mými oči kdykoliv si na tebe vzpomenu. Vím že bys mi teď řekl ať nepláču. Vždyť já ani nechci. Je to ale automatické. Já za to nemůžu. Svoje pomíchané myšlenky jsem ale musela zahodit kvůli klepání na dveře. Rychle jsem na sebe nasoukala oblečení u čehož jsem několikrát spadla na zem. Setřela jsem slzy, nahodila úsměv a otevřela jsem dveře. 
"Geralte? Co tu chceš?"
Naznačil mi hlavou abych uhnula ze dveří a on mohl vstoupit. Zavřel za sebou dveře a sednul  si na mojí postel. Jeho vážný výraz mluvil za vše. Skoro z něj šla hrůza. Sedla jsem si na židli a pozorně ho pozorovala. "Musíme si promluvit Anastasie. Ashley to nezvládne. Pozoroval jsem jí celou dobu a neviděl jsem ani náznak odvahy nebo určité síly. Je opravdu malé procento že to přežije... Mě ale poslouchat nebude. Musíš jí říct aby vypadla. Je mi jedno kam. Jsem si ale jistý že nechceš aby při tom boji zemřela."