•𝐉𝐄𝐍 Ú𝐋𝐄𝐓•

6.

20:13

Podívala jsem se na čas. Ty vole tak pozdě?! Bože. Aspoň, že jsem se už Michalovi ozvala. Doufám, že mi neudělá něco jako včera....nebo snad něco horšího.
Adél: ,,No už musím jít"
Tom: ,,Jo jasně"
Začala jsem si balit věci. Když jsem sáhla pro mou propisku Tom po ní sáhl taky. Dotkly jsme se rukama. Ty jeho hřejivé ruce na mých studených, mi v celém těle udělalo takové teplo. Byl to příjemný pocit......co to melu?! Hned jsem ruku dala pryč a vzala si tu propisku.

Šli jsme ven a povídali si už...normálně. S Tomem je celkem sranda, když se zrovna nechová jako kretén.

Tom

Doprovodil jsem jí zase domů. Smáli jsme se víc než obvykle. Abych řekl pravdu, s Adél je i sranda když se teda nechová jako idiot. Podíval jsem se na ní a ona na mě. Udělali jsme oční kontakt, který trval minimálně 3 minuty. Dívala se mi tak hluboko do očí. Ty její oči jsou opravdové umělecké dílo. Má tam všechny barvy. Převážně teda modrou a zelenou, ale když se zaměříte má tam i žlutou, hnědou a trošičku ale to opravdu minimálně, červenou. Má opravdu zajímavé oči.

Adél

Když jsme na sebe zírali, ty jeho hnědé oči mě úplně omámily. Nevím proč ani jak, ale chtěla jsem ho políbit. Nemá oči jako ostatní. Musela jsem rychle odtrhnout pohled pryč ač nerada, jinak bych se totiž neovládla, popadla ho za krk a políbila....ne to nemůžu dopustit. Je to přece Tom! Byli jsme už skoro u mě, jen jeden blok dál.
Adél: ,,Jo tak už můžeš jít"
Tom: ,,A proč nechceš, abych tě doprovodil až domů?"
Adél: ,,Protože nemusíš"
Usmála jsem se nevině a odešla. Otočila jsem se na Toma a on mi s nechápavým pohledem na tváři zamával. Neřekl mi ani Děvko nebo buzno. Ani fakáč mi neukázal. Byl dost milý než obvykle. Sice to bylo podezřelé ale líbilo se mi to.

Adél: ,,Čau tati"
Řekla jsem shnilým tónem, když jsem vešla domů. Nejradši bych nemluvila vůbec ale bojím se, že by mi něco zase udělal.
Michal: ,,Ahoj kopretinko"
Odpověděl milým hláskem. Když jsem si sundávala boty slyšela jsem kroky, které se blížili ke mně. Zrychlila jsem na tempu a naštěstí jsem to stihla dřív, než se stihl přiblížit a jakkoliv se mě dotknout. Rychlým krokem jsem šla po schodech do mého pokoje.

Michal: ,,Pojď sem"
Zastavila jsem se a začala se klepat. Polkla jsem abych nabrala veškerou kuráž odpovědět.
Adél: ,,Mám úkoly"
Michal: ,,5 minut si najdeš"
Řekl a stál na místě jako přibitý. Čekal než se otočím a půjdu za ním. To jsem taky udělala. Když jsem byla už u něj, pramínek vlasů, který jsem měla na obličeji mi dal za ucho. Když jsem se nadechla a vydechla, hlas se mi klepal.
Michal: ,,Jak bylo ve škole"
Řekl zatímco mi hladil tvář svým prstem.
Adél: ,,Dobře"
Zmohla jsem se a odpověděla.
Michal: ,,Jsi krásná holčička. Nedovolím aby se k tobě jakýkoliv kluk jen přiblížil. Rozumíš?"
Zeptal se mě ale já jsem neodpověděla. Celou debatu jsem se dívala mimo než na něj. Michal se k vůli tomu dost nasral, zatáhl mě za vlasy a zeptal se znova.
Michal: ,,ROZUMÍŠ?!"
Zařval a já se slzami v očích přikývla.
Michal: ,,Dobře"
Pošeptal "mile" a pokračoval v hlazení mého obličeje, už i vlasů. Pak se sklonil k mému uchu a zašeptal mi:
,,Jsi moje holčička. Jenom moje"
Pak se zase narovnal a dal mi volnost. Konečně jsem mohla vypadnout. Tak rychle neběžím ani na autobus.

Přišla jsem do pokoje, třískla dveřmi a nasrala se. Vzala si velkou tašku a s brekem jsem začala balit. Nevěděla jsem kam půjdu. Nevěděla jsem jak půjdu když ani nemám žádné peníze. Jediné co jsem věděla bylo, že už ho nikdy neuvidím.

Když už taška byla poloplná, zpomalovala jsem až jsem se zastavila. Sedla si na zem a utřela si oči od slz.

Uvědomila jsem si, že je to stejně k ničemu. Stejně bych se zase musela vrátit a bylo by to mnohem horší než teď. Určitě by mi dělal hrozné věci jako trest. Vybalila jsem si zase věci a lehla si na postel. Zírala jsem na chvíli do stropu a pak zavřela oči. Najednou mi zavibroval mobil. Podívala jsem se, kdo mi píše. Tom? Co ode mě chce...

Tomholland2013: čs příjdeš zítra
AdélParker: ne
Tomholland2013: proč
AdélParker: ježiši přijdu ty idiote
Tomholland2013: tak řeknu normálně ne ty krávo

Nad touhle esemeskou jsem se zasmála. Někdy je fakt vtip-Pane bože co to do prdele dělám.